Jarka Bocková je obdivovatelkou koòské ušlechtilosti i duše. Koním zasvìtila celý svùj ¾ivot. Je hrdou majitelkou tøí valachù, vìnuje se jezdeckému umìní, podílí se na výrobì luxusních sedel. Sama by být konìm nechtìla, jedinì tím nespoutaným, divokým, bez jezdce.
Jarce nevyhovuje stereotyp dnešní uspìchané doby. Ka¾dodenní rytmus pøizpùsobený povinnostem kolem koní jí ale nevadí. Ke koním vzhlí¾í jako k moudrým bytostem, od kterých bychom se mohli uèit...
Pamatuješ si na své první setkání s konìm?
Pamatuji se na procházky s mým dìdeèkem, který mì jako malou holèièku vodil tajnì k ohradám s koòmi v lesoparku, kupoval mi konì na pohledech. Pozdìji pøišly prázdniny u koní s mojí maminkou, na tohle období vzpomínám velmi ráda. Ale opravdu aktivnì jsem se zaèala vìnovat koním a¾ jako dospìlá, kdy¾ u¾ jsem mìla syna. Tehdy jsem poznala svého ¾ivotního konì, Nardena, který mì provází víc ne¾ 20 let.
Jak láska ke koním ovlivnila tvùj ¾ivot – resp. jaké rozhodnutí jsi napø. kvùli koním zmìnila?
Kdy¾ se podívám zpìt, tak jsem k tomu smìøovala odjak¾iva, s tím se èlovìk u¾ narodí. A» jsem dìlala cokoli jiného, pøivedla mì cesta tam, kde jsem teï, tedy k mým koním. To rozhodnutí bylo hlavnì pøizpùsobit tomu ¾ivot - úplnì zmìnit ¾ivotní styl. Odstìhovat se z mìsta do domu s pozemkem a zaèít budovat svùj sen: Avalon Ranch. A pro mì znamená Avalon jiný svìt, pøístav duší, první i poslední domov.
Kdy¾ èlovìk chová konì, donutí ho to automaticky ¾ít zdravìji?
To bezpochyby ano! Pokud chováš konì u sebe doma, potøebují mít pomìrnì velký ¾ivotní prostor. Tak¾e to zaèíná u¾ u pùdy, o kterou je potøeba se starat a vá¾it si jí, jak to bývalo v minulosti u lidí na vsi zcela bì¾né. Pùda dávala lidem ob¾ivu a u koní jako býlo¾ravcù to platí stále. A postupem èasu se stáváš také tak trochu konìm. Vlastnì to samo vyplyne ze situace. Zapadneš automaticky zpátky do kolobìhu pøírody a roèních období. Jsi ka¾dý den venku nìkolik hodin za ka¾dého poèasí a stále v pohybu. Èlovìka to zocelí, je odolnìjší, zdravìjší, víc v pohodì a bez stresu. ®ádný konzumní zpùsob ¾ivota, sna¾íme se být co nejvíce sobìstaèní a nezávislí. Není to pohodlnìjší zpùsob ¾ivota, ale rozhodnì prospìšnìjší. Dávám pøednost všemu, co vychází z pøírody, domácí potraviny, kosmetika, pøírodní materiály... tak to cítím.
Jak bys popsala svìt z koòského sedla?
O nejkrásnìjším pohledu na svìt z koòského høbetu slyšel ka¾dý, co¾ pochopí ale jen ten, kdo to za¾ije. Sedlo k tomu není nutné, ani otì¾e. Není potøeba vlastnì nic - a o tom to celé je! Pokud s konìm souzníš, zmìní se vaše vzájemné vnímání, stane se tvou souèástí. Kùò je pøedevším partner. Dá ti svou sílu. Je to ú¾asný pocit. Poskytne ti to ¾ivotní nadhled, oporu, vytrvalost, ale i ohromný relax v pøírodì. Konì mì nauèili hodnì vìcí o mnì samé, o vztazích, o ¾ivotì. Pomohli mi pøekonat mnoho pøeká¾ek. I kdyby stál celý svìt proti vám, konì vás nikdy nezradí. V¾dy k nim budu pøistupovat s pokorou a úctou.
Pou¾íváš pøi dorozumívání s koòmi nìkteré poznatky Montyho Robertse?
Nejsem vyhranìna na urèitého trenéra. M. Roberts a P. Parelli jsou asi nejznámìjší pro širokou veøejnost. Ale existuje mnoho dalších lidí, kteøí vystoupili v umìní s koòmi na nejvyšší vrchol: K. F. Hempfling, A. Nevzorov, J. F. Pignon, M. Luraschi, J. C. Dysli, P. Karl, B. Branderup a mohu jmenovat dál a dál... Ka¾dý z nich tì nìèím ze svého uèení ovlivní, co pou¾íváš ve svém pøístupu. Mìla jsem tu èest nìkteré poznat i osobnì a nesmírnì si toho vá¾ím. Základ veškeré práce s koòmi stojí na vzájemné dùvìøe a respektu.
Jedni tvrdí, ¾e jsou konì velmi inteligentní zvíøata, která se èasto uèí i sami, bez cizí pomoci. Jiní øíkají, ¾e konì jednají pouze instinktivnì. Co si myslíš ty?
Konì jsou nesmírnì inteligentní, stupeò inteligence se liší u ka¾dého jedince. Sami se uèí hierarchii ve stádì, sociálním vztahùm mezi sebou, uèí se poznávat nebezpeèí. K tomu vyu¾ívají svùj instinkt. Èlovìk je pro konì vlastnì predátor, proto vzájemné sou¾ití není vùbec snadné. Kùò nepøemýšlí jako èlovìk a z toho vychází vìtšina nedorozumìní. V první øadì jedná tak, jak mu velí instinkt a na základì svých zkušeností. Pokud ale konì správným zpùsobem vzdìláváme, doká¾e se díky své inteligenci nauèit neskuteèné vìci. Staøí mistøi znalí jezdeckého umìní byli schopní nauèit konì nejt쾚í pvky, které vycházejí z jejich chování ve volnosti. Myslím, ¾e je to dostateèný dùkaz koòské inteligence. Lidé pracující s koòmi se musí opìt nauèit pou¾ívat svùj instinkt, co¾ jsme tak trochu zapomnìli... to zase konì uèí nás.
Jak vnímáš filmové scény, v nich¾ konì umírají?
Odmala mì fascinovaly pøíbìhy o koních, a» u¾ knihy nebo filmy. V¾dy v nich bylo i nìco smutného nebo tragického, co jsem obreèela. U filmových scén upøímnì breèím v¾dycky, ale proto¾e znám z praxe i zákulisí natáèení, vím, ¾e je to jen film. Mnohem hùøe vnímám napøíklad váleèné dokumenty, které popisují skuteèné událostí, pøi kterých umíraly sta tisíce koní. Konì se významnì podíleli na historii lidstva a také za to zaplatili svými ¾ivoty. Samostatnou kapitolou jsou pak reportá¾e o týraných zvíøatech... smutný obraz, èeho je èlovìk ve své krutosti schopen.
Co koòské dostihy? Sleduješ je nebo je spíš pova¾uješ za trápení zvíøat?
Dostihy jsou jen jedním z odvìtví koòského sportu. Pro dostihy jsou chována plnokrevná plemena koní, u kterých je preferována rychlost. Takový kùò je tvrdì trénován jako sportovec-atlet. Konì baví bìhat, ale dostihy se poøádají pro lidi a v prvé øadì se kolem dostihù toèí velký byznys. Vytrénovat kvalitního dostihového konì je umìní a je to pro majitele hodnì drahé, tak¾e chce také svùj vklad zpìt. V tom je tento svìt pro konì velmi nemilosrdný. Já osobnì dostihy obèas sleduji, tradiènì ka¾dý rok Velkou národní a v¾dy si pøeji, aby všichni konì i jezdci dobìhli v poøádku a zdraví.
Kdyby ses mìla v pøíštím ¾ivotì narodit konìm, tak jakým?
Konìm bych se narodit nechtìla, nemají s lidmi právì lehký ¾ivot. Tak¾e pokud nìkdy konìm, tak jedinì tím svobodným.
To proto¾e jsi i svobodomyslný èlovìk. ®ivot s koòmi ti ale rutinu pøinesl. Dìláš opakující se èinnosti, problémem je zøejmì dovolená...
Péèe o konì sice je ka¾dodenní opakující se rutina, ale na druhou stranu jsem si sama sobì svým pánem, a to mi vyhovuje. Navíc práce s koòmi, a» u¾ ze zemì, z ruky nebo ze sedla je poka¾dé jiná, v¾dy pøináší nové poznání, i sebemenší pokrok, ka¾dý jejich úspìch je pøínosem i pro mì. Stejnì jako kdy¾ uèím lidi jezdit, mám radost z jejich pozitivních výsledkù. Tohle všechno ti dává dùvod, proè to dìláš, máš svùj smysl ¾ivota. Bereš to víc jako své poslání ne¾ práci. A dovolená? Tu neznám. Pouze takovou, kdy jsem jezdila pracovnì do zahranièí i s koòmi a mìla jsem to štìstí se podívat k moøi a zacválat si na pobøe¾í na píseèné plá¾i. Ale kdy¾ je ti práce koníèkem, tak vlastnì ani dovolenou nepotøebuješ.
O kolik koní se momentálnì staráš a kolik èasu dennì ti starost o nì zabere?
Momentálnì mám své tøi valachy a ka¾dý mi zabere celkovì cca 1-2 hodiny dennì. ®ít s koòmi je pomìrnì nároèné a to nejen èasovì a fyzicky, ale u¾ bych si to za tìch x let neumìla pøedstavit jinak. Nejvìtší odmìnou je pro mì jejich spokojenost a radost ze ¾ivota.
Posledních pár let se ¾ivíš vyrábìním luxusních sedel na míru – jsou tato sedla prostì jen hezèí, nebo tu jde o nìco víc?
Avalon Saddlery je kromì trénování koní a jezdcù jednou z našich èinností a já se podílím na jejím chodu. Kromì originálního øemeslného zpracování klademe dùraz hlavnì na funkènost a individuální potøeby koní a jezdcù. Pou¾íváme nejkvalitnìjší materiály, které poskytují záruku ¾ivotnosti pro zákazníka a technologie výroby splòuje jak profesionální kritéria pro jezdce, tak poskytuje optimální ortopedické vlastnosti pro maximalní kontakt a komfort koní.
Kdyby konì dokázali mluvit, co by nejspíš lidem vzkázali?
Konì k nám promlouvají neustále. Staèí je chvíli pozorovat, podívat se jim hluboko do oèí. Pak zaslechneme, jak šeptají. Oni nám vidí hluboko do duše. Nelze pøed nimi nic pøedstírat, nièím je obelhat, vše ihned odhalí a podle toho reagují. Pokud jim otevøeme své srdce, doká¾í vyléèit naše dávné jizvy a bolesti. Uèí nás klidu, rovnováze, vrací nám odvahu a ztracené sebevìdomí, odbourávají naše ega. Vidí naše myšlenky a cítí naše emoce. Nemù¾eme pøed nimi nic skrývat, schovat svùj charakter za nìjakou masku. Vidí nás takové, jací doopravdy jsme. Násilím ani strachem s koòmi nic nezmù¾eme, jenom se zatvrdí nebo uteèou. ®ivot s koòmi vám dává mo¾nost stát se lepším èlovìkem. V tom vidím jejich poselství.