Koho volíte? Politiku nebo erotiku? PROTIKLADY BLOGUJOU: Vesnièanka: „K èemu je vùbec zastupitelstvo?“ Mìš»ák: „Já teda k volbám pùjdu. Chodím toti¾ v¾dycky.“
Maruška:
U nás ve vsi letos vznikla zajímavá volební situace. Na volebním lístku se pyšní celých sedm kandidátù. Hádejte, kolik èlenù zastupitelstva je v naší obci? Ano, správnì, sedm. Koho asi zvolím? Šmudlu? Stydlína? Nebo radìji Kejchala? Sedìt tam budou nakonec všichni. Mo¾ná si ale podle úspìšnosti ve volbách oèíslují ¾idle a ten nejhorší bude sedìt nejdál od kávovaru.
Pøemýšlím, k èemu je vùbec u nás zastupitelstvo. Ètyøi ze sedmi èlenù jsou tam víceménì do poètu, úøedním zále¾itostem rozumí asi do té míry, ¾e u¾ vidìli razítko na vajíèku, na zasedání jednou mìsíènì pøijdou vlastnì proto, aby bylo na cigarety. Pátý je zase takový neu¾iteèný Šmoula Mrzout, který sice nesouhlasí s tím, aby se v obci zvyšovaly poplatky za odvoz popelnic, proto¾e z principu nemá rád poplatky, ale on nesouhlasí ani s tím, aby se udìlalo nové fotbalové høištì, proto¾e z principu nemá rád rozhodèí. Na skuteènou práci zbývají poslední dva: bývalý a souèasný starosta, zástupci dvou znesváøených klanù, èeští Montekové a Kapuleti. Jeden vlastní obchod, druhý hospodu. Pøitom u nás to stejnì chodí tak, ¾e kdy¾ nìco dùle¾itého potøebujete, nejsou zrovna úøední hodiny. Ale pozor, výhoda vesnice spoèívá v tom, ¾e staèí zajít do hospody, která patøí starostovi. Popadnete lejstra, nìjaký ten bakšiš a bì¾íte tam. Rozlo¾íte mu to na stole a objednáte si pivo. Starostovi slivovièku. Kdy¾ bude právì pingl na záchodì, sám starosta vám to pivko natoèí, nalije slivovièku nad míru a pak z kapsy u vesty vytáhne štempl.
No a kdyby náhodou zase po ètyøech letech vyhrál ten, co má obchod? Tak to potom dvakrát týdnì skoèíte povinnì na nákup a jen tak mezi øeèí o prošlých jogurtech se zeptáte, jestli si nový starosta u¾ také nechal ušít vestu s kapsami.
Pepa:
Nìkdo má rád vdolky, jiný zase holky. Nìkdo se zajímá o politiku, jiný zase o erotiku. A kdybych v tomhle duchu pokraèoval dál, tak nìkoho zajímají Vìci veøejné a jiného zase domy veøejné... (Vidíte, to by mìl Jára Cimrman radost z absolutního rýmu.) A proè tohle všechno vlastnì spojuju? Proto¾e právì dnes nebo zítra mnozí z nás pùjdou zase k volbám. No, popravdì tam pùjdeme všichni, proto¾e i tím, ¾e svùj volební lístek pìknì v klidu zahodíme doma do odpadkového koše (samozøejmì mezi ostatní vytøídìný papírový odpad, i kdy¾ jsme nikdy nevolili zelené), provedli jsme volbu. Svou svobodnou, nezávislou volbu. Své vyjádøení ve stylu „stejnì je to zbyteèný“ a nebo jadrnìjší „s... na nì, stejnì je to všechno na h...“. ®ijeme ve svobodné zemi a mù¾eme se taky svobodnì rozhodnout. Jak je ctìná libost...
Já teda k volbám pùjdu. Chodím toti¾ v¾dycky. I kdy¾ si taky spíš myslím, ¾e „je to stejnì zbyteèný“ a dokonce kolikrát nemám ve svém nitru vùbec daleko k prohlášení „s... na nì, proto¾e je to stejnì všechno na h...“. Jen¾e po volbách, kdy se tyhle chmurné pøedstavy (vìtšinou) skuteènì vyplní, si mù¾u aspoò øíct: „No, jak jinak, ale zkusil jsem to.“ Nic to sice neøeší, ale mívám po tom docela fajn pocit. Proto¾e nadìje umírá a¾ na poslední chvíli.
Zkrátka dneska odpoledne vhodím svùj volební lístek do urny, cestou domù se stavím v cukrárnì pro vdolek... Ale kdybych si mìl opravdu svobodnì a demokraticky zvolit (nemám vlastnì vdolky rád), hlasoval bych spíš pro holky, erotiku a domy veøejné. Prostì pro takový normální chlapský ¾ivot.