Tradiènì nestíhám. Je tøeba zapojit všechny konèetiny. Legíny, kterými jsem vytírala tìlocviènu celé dopoledne, ze sebe svlékám pohyby hada. Rukama to nejde. Jedna dr¾í telefon u ucha. Druhá hází vìci do tašky. Doká¾u fungovat jako chobotnice celkem pøesvìdèivì. S legínama na kotnících hledám mobil po celým bytì. Teï tady byl, sakra! V jednom uchu pak slyším: ,,Máš ho u ucha!“ Na chvilku mì to zastaví. Zkouším sundat legíny, mrchy úzký, jednou rukou. Zavìsím, zapisuju do diáøe. Šmarjá, musím letìt, ty ruèièky na hodinách jsou snad hyperaktivní. Letím. S prvním krokem zapomenu, ¾e mám svázaný kotníky a zastavuju se a¾ o botník.
Pøed školkou se mi kouøí od podrá¾ek, ale do dveøí u¾ vstupuju jako ¾ena z titulní strany èasopisu Maminka. Dokonalá. Vstøíc mi pøichází nìco, co bylo ráno mým synem. Ètu mu z trièka dnešní jídelní lístek. Z kalhot, tìch kalhot, které jsem snad jasnì ráno urèila a¾ na cestu, hlavní zábavu odpoledne. Køídy. Super. V teniskách nese celé pískovištì. Plivnu do kapesníku, abych mu setøela èmouhy v oblièeji a ujistila se tak, ¾e je to opravu mùj syn. Nesnášela jsem to, kdy¾ mi takhle babièka drhla oblièej. Slibovala jsem si, ¾e tohle já nikdy svým dìtem dìlat nebudu. Není na výbìr. Ano, jsem fakt dokonalá maminka s dokonalým synáèkem.
,,Kam jedeme?“
Øíkám u¾ potøetí, ¾e na návštìvu.
,,Budou tam dìti?“
,,Bude tam kluk, Yousef se jmenuje.“
,,Kolik mu je?“
,,Osm.“
,,Mù¾u si vysypat písek z bot?“
,,V autì? V ¾ádným pøípadì!“
,,A má ten kluk lego?“
,,Nevím.“
,,Tak jak si budeme hrát?“
,,S Yousefem si nemù¾eš hrát. Yousef nechodí. Vlastnì ani neudr¾í hraèku.“
,,On se ještì nenauèil chodit?“
,,On nemù¾e chodit, on není zdravý.“ Koukám na Hynka do zpìtného zrcátka. Pod kšiltovkou mu to šrotuje.
,,A co dìlá, kdy¾ nemù¾e chodit?“
,,Le¾í.“
,,A já jsem zdravý?“
No, chvilku váhám. Ráno jsem mu øíkala pìtkrát, a» se oblékne, kdy¾ lítal s holou øití po bytì. Kouknu do zrcátka, abych vidìla jeho reakci a dala pomlkou význam následují vìtì.
,,Ano, ty jsi zdravý.“
,,A co mu koupíme?“
,,Nevím.“
Nevím, co se kupuje klukovi s AHD syndromem, co se kupuje klukovi s mentálním posti¾ením. Zkouším to. Vyluèuju vlastnì všechno. Jsem na sebe naštvaná, ¾e nemù¾u nic vymyslet. Co mu kupuje Lenka, aby mu udìlala radost? Mù¾e mít vùbec Yousík radost? A kdy¾ jo, mù¾e ji ukázat mámì? Mù¾e ¾ít máma bez úsmìvu svých dìtí? Mù¾e. Musí. Kdy¾ si vytáhne Èerného Petra. Lenka je moje kolegynì z roèníku.
Vìdìla jsem od zaèátku vejšky, ¾e má Yousefa a ¾e s ním ¾ije sama. Nikdy ale neøekla, ¾e se nemohla uèit, proto¾e Juju celou noc øval a ona nemohla pøíjít na to proè. Nikdy nepøišla pozdì, pøesto¾e pravidelnì s Yousíkem objí¾dí lékaøe, stacionáø a terapeutické centrum. Její záda jsou jak paragraf, ale neøíkala, ¾e má Juju 16 kg, a ¾e ho musí pøenášet nìkolikrát za den. Její prezentace z odborné praxe byla precizní. Prezentovala terapeutické centrum, kam pravidelnì s Yousefem dochází cvièit. Hltala jsem ka¾dé její slovo. Nevìdìla jsem, jak moc je to bolavé téma, a jestli se o nìm mù¾e mluvit. Jestli o tom s ní mù¾e mluvit máma, jejímu¾ dítìti chybí k dokonalosti jen èisté kalhoty. Máma, která si mù¾e vybírat školku pro své dítì a hroutí se pøed diagnózou alergie. Nechtìla jsem jí øíkat, ¾e mámy jako ona by mìly mít sochu na námìstí. Akorát by na ni kadili holubi.Nemìla s tím problém. Kdy¾ jsme si o tom povídaly poprvé na ly¾áku, mìla spíš problém s namo¾enými stehny z ly¾ování. Vlastnì i na kurzu netradièních sportù byla rozbitá jak cikánský hraèky. No jo, holka trénovaná jenom ¾ivotem. Yousef se narodil jako zdravé mimino, a¾ v jeho tøech mìsících slyšela prvnì jeho diagnózu. Mozková obrna. Diagnóza AHDS byla vyslovena a¾ v Yousefových dvou letech. Alaan-herndon-dudley syndrome.Ètyøi slova, která Lence zrušila pøedstavu o obyèejném ¾ivotì. Ètyøi slova, kterými se zaøadili mezi elitu. Yousef je jediný v naší republice s touto diagnózou. A jako elita, musí mít všechno speciální. Na míru a za poøádný ranec prachù. Koèár. Jídelní ¾idli. Vozík. Speciální školku. Fyzioterapii. Terapie v Axonu. Hipoterapie. Jen ty pleny jsou stejné jako mìly naše dìti. Všechny ty náklady zatím pokryli s bývalým mu¾em, tátou Yousefa. Nìco málo zaplatí pojiš»ovna, ale je to jen zlomek. Nìco si Lenka vyháèkuje.
Jak bych se asi cítila já postavená pøed takovou diagnózu svého dítìte? Asi bych mìla mozkovou obrnu. Ptala bych se, proè právì já jsem si vytáhla Èernýho Petra. Potøebovala bych podporu. Oporu. Vìdomí, ¾e v tom nejsem sama. Ne lítost.
Najednou jako by se ruèièky na hodinách zastavily. Mo¾ná by to trdlo s legínama na kotnících mohlo nìco udìlat. Kdy¾ se pak Lence rozbil speciální koèár pro Yousefa, vìdìla jsem co.
Ukonèila jsem sbírání papíru pro školu. A vyhlásila sbírání papírkù vyšší hodnoty. Sbìr jako sbìr. Vìdìla jsem, ¾e mám kolem sebe skvìlé lidi, kteøí pomohou. Stejnì jako já rádi vìnují ty hodnotné papírky nìkomu s tváøí. Tam, kde bude vidìt, ¾e pomohli. Nevìdìla jsem ale, ¾e to bude tak snadné.
Vezla jsem si tu myšlenku u¾ hotovou na náš víkend se cvièením. Asi jsem toho byla plná, proto¾e jsem to podle slov Alice trousila i pod vlivem Chardonnay. Alice taky vìdìla prd. Ale tohle si pamatovala. Ráno stála proti mnì. Mezi námi kocovina. Musela jsem se hodnì soustøedit na to, co øíká. Asi jsem mìla otevøenou hubu. ,,No, jestli by pomohlo patnáct tisíc?“ Polkla jsem na prázdno. Propaøená noc a otevøená ústa sliny neprodukují. Alice! Nenápadná paní, co mi se svou rodinou dìlá cvièení a cvièící víkendy smysluplnìjší. Alice, její¾ krèní páteø mi napovídá, ¾e má poèítaè vpravo. Ale srdce je evidentnì na správném místì.
Kdy¾ jsem se proèítala darovací smlouvou, pøišla mi zpráva. ,,Tak kdy¾ u¾ to jede, taky bych pøispìla stejnou èástkou.“ Jana. Musela bych popsat nìkolik stran, abych ji charakterizovala. Paní, která kdysi pøišla ke mnì cvièit a já ji hecovala, a» kouká zvednout tu prdel víc. Kousla jsem se do rtu, kdy¾ mi nìkdo pak øekl, ¾e je to místní pediatr. I kdy¾ by mohla být moje máma, a teda nìkdy o mì peèuje jako o vlastní, je to moje krásná kamarádka. Otevøela jsem pak obálku s darovací smlouvou a¾ u Lenky doma. A bylo tam 25 litrù! Jana psala: ,,Na matiku jsem byla v¾dycky dobrá. 15+25=40. A na opravu koèáru potøebujete 40.“
U¾ vím, co se kupuje klukovi s mentálním posti¾ením! Ovoce, které nemusí Lenka Yousefovi mixovat. Lence víkend, kde bude na terapii ona. Jedeme na návštìvu a vezeme 40 tácù!
Juju se usmál, jak se kolem nìho motá jeho pejsek. Vnímá. Ale nemù¾e mluvit. Sedíme vedle sebe s Lenkou na gauèi. Máme svoje kluky na klínì. Ten mùj sedí sám. Ten její sedìt nikdy nebude. Obì jsme mámy. Ale ta dokonalá je tady ona!
Dìkujeme Alici a Janì a všem, co budou chtít okusit ten hezký pocit pomoci!
Terezie Èerbáková
Èíslo transparentního úètu Yousefa: 2200981930/2010
Háèkem na pomoc: https://www.facebook.com/groups/146562915532215/ * * *
Fotografie archiv Terezy Èerbákové