Motto: „To, ¾e mám schopnost vidìt a zobrazovat krásu kolem sebe, necítím jako svou zásluhu, ale jako mimoøádný dar Všemohoucího Boha.
František Peòáz
Akademický malíø a grafik Mistr František Peòáz se narodil se 5. èervence 1912 v Pašovicích v rodinì deputátníka a panského koèího Josefa Peòáze a jeho man¾elky Františky rozené Zajícové. Své dìtství i školní léta pro¾íval v Pašovicích s nemajetnými rodièi i dalšími ètyømi sourozenci. Ji¾ v obecné škole projevoval své malíøské i hudební nadání. Po ukonèení školní docházky v roce 1926 se vyuèil v Unièovì malíøem a natìraèem. Po vyuèení se uplatnil jako natìraè, avšak jeho touhou bylo stát se malíøem - umìlcem.
V roce 1936 se po pøijímací zkoušce dostal do reklamního oddìlení fy Ba»a ve Zlínì, kam po uzavøení vysokých škol v roce 1939 pøišel z Brna známý akademický malíø a grafik Eduard Milén, pod jeho¾ vedením se reklamní oddìlení postupnì pøemìòuje ve známou Školu umìní s maturitou. Po maturitì na této škole ihned v roce 1945 odchází do Prahy na Akademii výtvarných umìní, kterou v roce 1949 ukonèil závìreènou prací s námìtem na výplò mozaikových oken. K této zkoušce pøedlo¾il grafické listy Køí¾ové cesty Je¾íše Krista. Tato práce byla všemi èleny hodnotící komise ohodnocena jako nejlepší.
Nabízené místo asistenta však odmítl a vrátil se zpìt, a to ji¾ k vlastní rodinì do Høivínova Újezdu, kam se pøi¾enil sòatkem s Ane¾kou Pospíšilovou. Ve své tvùrèí èinnosti nikdy neskrýval své nábo¾enské pøesvìdèení. Námìty èerpal ze svého bydlištì i z celého Luhaèovického Zálesí, pøi nich¾ zachytil tu¾kou øadu mizejících starých staveb i barvou krásu kvìtin a celé pøírody a námìty k mozaikové výzdobì kostelních oken i celých chrámových interiérù, a to jak na Moravì, tak i na Slovensku.
Tato jeho poèáteèní èinnost byla záhy pøerušena zásahem StB. V èervnu 1952 byl zatèen a odvezen do známého vìzení v Uherském Hradišti, kde byl nelidsky fyzicky i psychicky po devìt dní a nocí týrán zpùsobem, na který nechtìl pozdìji ani vzpomínat. Po propuštìní je "pøeveden k manuální práci pøi budování socialismu na Ostravsku". Jeho jméno ani tvorba se nesmìly nikde zveøejòovat. Avšak Mistr Peòáz vyu¾íval ka¾dé volné chvilky k tvùrèí èinnosti.
K èásteènému uvolnìní dochází a¾ po roce 1968. A tak s výsledky jeho malíøské a grafické tvorby se mù¾eme setkat ve stovkách venkovských obydlí, a to pøedevším v našem kraji, ale i v mìstských bytech nejen u nás, ale i za hranicemi. Jeho barevná mozaiková okna i na dvì sta návrhù na interiéry kostelù a kaplí na Moravì i na Slovensku nám budou dlouho pøipomínat jeho jméno i tvorbu. Peòázova vánoèní i novoroèní blahopøání, která pravidelnì posílal svým poèetným známým, èasto reagovala svými motivy nejen na výroèí èeských svìtcù, ale i na aktuální morální stav naší spoleènosti.
Jak tiše Mistr František Peòáz ¾il, tak tiše i zesnul doma uprostøed rodiny 1. kvìtna 1996.
* * *
Vzhledem ke svému nábo¾enskému pøesvìdèení a obèanským postojùm mìl František Peòáz velmi dobré kontakty s knì¾ími. Ti se sna¾ili udr¾et chátrající stavby kostelù a jejich interiéry. Ochotnì se zapojoval do tìchto øešení a èasem se staly práce na návrzích úprav interiérù souèástí jeho umìlecké èinnosti. O jeho píli v této oblasti svìdèí více ne¾ 200 návrhù úprav interiérù kostelù a také obrazy svìtcù k významným oslavám na Moravì i na Slovensku. Na zakázku vznikla také øada obrazù utrpení Krista, které slou¾í v postní dobì k úpravì hlavního oltáøe. K rùzným pøíle¾itostem vytvoøil také obrazy svìtcù nebo Matky Bo¾í.
Jan Graubner, arcibiskup olomoucký na Mistra Peòáze vzpomínal:
„Mistra Peòáze jsem osobnì poznal jako zlínský kaplan, kdy¾ se jednalo o úpravu kostela ve Zlínì. Tehdy jsme se sice neshodli v nìkterých pohledech na architekturu, ale byl to zaèátek našich trvale hezkých vztahù. Nejèastìji jsem za ním pøicházel kvùli vánoèním a velikonoèním pøáním. Zaujal mì pøedevším tím, jak poctivì promeditoval, promodlil a pro¾il to, co chtìl malovat. Stále mìl na stole otevøené Písmo. Vidìl jsem, ¾e celou postní dobu rozjímá o Kristovì utrpení, a to jak s Biblí v ruce, tak se štìtcem èi pastelem. Jednou mìl celý ateliér plný rozestavìných obrazù Kristovy trpící hlavy. Ka¾dá byla trochu jiná. Do pamìti se mi vryla Kristova hlava s trnovou korunou, na ní¾ bylo nezvyklé listí, které mi pøipadalo jako vavøínové.
Ta hlava tupeného a posmívaného Vykupitele s trnovou korunou vyzaøovala zvláštní dùstojnost, s ní¾ Je¾íš pøijal své utrpení. I ta trnová koruna vsazená na hlavu Bo¾ího Syna od rouhaèù a posmìvaèù se mìnila ve vavøínový vìnec vítìzù. Ano, Kristovo vítìzství se sice otevøenì ukázalo a¾ pøi vzkøíšení, ale on byl vítìzem, u¾ kdy¾ trpìl. Právì proto ho nezlomilo utrpení ani posmìch, ¾e nepøestal milovat ani ty, kteøí mu pøipravili strašnou smrt proto, ¾e nepøestal dùvìøovat nebeskému Otci, ani kdy¾ pro¾íval hroznou opuštìnost, a svìøil mu svou duši i pøes to, ¾e Bùh neodpovídal na jeho „proè“, proto, ¾e jeho srdce nikdy neovládl høích, nemohla ho pøemoci ani smrt. To všechno se mi stále vracelo na mysl, kdy¾ jsem vzpomínal na tento obraz. Po nìkolika dnech jsem se k Mistrovi vrátil s návrhem, ¾e právì tento obraz by byl vhodný pro velikonoèní pøání. Pøišel jsem pozdì. Ten obraz u¾ nìkomu dal. Ale hned navrhl, ¾e udìlá nový.
V tom jsem ale u¾ nevidìl to velké poselství, ¾e bolest a utrpení je tøeba pøijímat a nést s dùstojností. On mì však ujistil, ¾e ještì nikdy se mu nepodaøilo vyjádøit tak hlubokou bolest. Dal jsem mu za pravdu. Právì v takových rozhovorech a spoleèných meditacích jsem poznával krásu jeho duše a hloubku jeho víry. Tentokrát šlo o linoryt a já jsem jich rozvezl po republice pìknou øádku.
Nìkolik let se daøilo otiskovat jeho grafiky ve sváteèních èíslech Katolických novin. Mnoho pøemýšlel nad tím, jak té mo¾nosti vyu¾ít a oslovit ètenáøe, které chtìl v tìch tì¾kých èasech husákovské normalizace povzbudit. Do pamìti se mi ulo¾il obraz vítìzného Krista s vysoce zvednutou rukou. V nohách mìl zaèátek 2. ¾almu: Proè se bouøí národy pohanù, proè kují marné plány? Není divu, ¾e i tady zaèali Peòáze omezovat. Nikdo však nespoèítá, kolik podobných povzbuzení lidé nakopírovali a rozeslali. Nikdy pøi takových vìcech nemyslel na svá autorská práva, ale povzbuzoval k aktivitì. Byl rád, ¾e pøibývá tìch, kteøí spolupracují na budování Bo¾ího království. Vìdìl, ¾e zlo musí být jednou pøemo¾eno a ¾e se musí vrátit svoboda.
Kdy¾ se blí¾ilo 1100 let od smrti svatého Metodìje v roce 1985, vytvoøil linoryt svatých bratøí, který jsme nechali rozmno¾it jako obrázky do kní¾ky i zvìtšit na plakátový formát a rozvá¾eli do øady kostelù. V pøedsíni olomoucké katedrály visí ještì dnes a pøipomíná, ¾e první velké zvednutí hlavy utlaèených køes»anù bylo právì pøi této oslavì na Velehradì.
Na schodišti svého domu mìl rozmìrné plátno zobrazující kalvárské drama. Tento mimoøádný obraz prý kdysi nabídl na výstavu do Gottwaldova (dnešního Zlína – pozn. autorky), kdy¾ byl vyzván, aby se zapojil do budovatelské výstavy. Byl samozøejmì odmítnut a galerie u¾ pro nìj místo nemìly. Proto vítám souèasnou vzpomínku na mistra Peòáze a stále doufám, ¾e se doèkám jeho velké výstavy, která by ukázala nejen velkého malíøe, ale i mu¾e víry a zbo¾nosti, èlovìka, který se zaslou¾il o povzbuzení spoleènosti, který má své místo v dìjinách.“
Mimo výtvarné umìní miloval hudbu. Ji¾ v mládí úèinkoval v rodných Pašovicích ve sboru. Sám se nauèil hrát na harmonium a pøi bohoslu¾bách v místní kapli tak mohl doprovázet zpìv lidu. Pøi práci na obrazech poslouchal vá¾nou hudbu, zúèastòoval se koncertù, zvláštì Pìveckého sboru Dvoøák, který pùsobí v Uherském Brodì. Sbor Dvoøák èasto úèinkoval pøi vernisá¾ích jeho výstav a Mistr František Peòáz byl jmenován v roce 1986 èestným èlenem tohoto sboru.
Díky iniciativì èlenky Pìveckého sboru Dvoøák, paní Ing. Irenì Koubové, bylo uskuteènìno nìkolik výstav Mistrových dìl a také koncertù k jeho ¾ivotním výroèím. Pìvecký sbor Dvoøák doprovázel svého èestného èlena i na jeho poslední cestì. Mistr František Peòáz zemøel ve vìku 84 let uprostøed rodiny 1. kvìtna 1996 a je pohøben ve Velkém Oøechovì.
K uctìní památky významného malíøe jihovýchodní Moravy byla 8. èervence 2012 v Høivínovì Újezdì, kde ¾il a pracoval, odhalena pamìtní deska ve tvaru malíøské palety, její¾ návrh uèinil a realizoval s kamenickou firmou pan arch. Miloš Baøinka.
Jan Graubner, arcibiskup olomoucký na Mistra Peòáze vzpomínal:.jpg)
