ZJEVENÍ JANOVO CITACE BIBLE: Zjevení Janovo je jediným kánonickým NZ zástupcem literárního druhu, zvaného apokalypsa neboli zjevení. Má nìkteré znaky spoleèné s apokalyptickou literaturou pozdního ¾idovství, avšak na rozdíl od ní je zde apokalyptické schéma naplnìno novým obsahem, zejména zvìstí ukazující ke Kristu a jeho jedineèné moci a slávì. Správný název knihy je „Zjevení, které Bùh dal Je¾íši Kristu …“ Kristus pak jeho obsah naznaèil prostøednictvím andìla svému slu¾ebníku Janovi.
Autor Zjevení Janova je podle staré církevní tradice ztoto¾òován s apoštolem Janem, synem Zebedeovým a autorem 4. evangelia i tøí janovských listù. Jiná svìdectví naznaèují, ¾e Zjevení Janovo napsal Jan presbyter. Nìkteøí souèasní badatelé hledají autora v okruhu janovských ¾ákù a stoupencù. Pøedstavuje se jako inspirovaný prorok i jako ètenáøùv bratr, pro¾ívající spolu s ním církevní souèasnost. Z nìkterých náznakù textu lze soudit, ¾e kniha vznikla v Malé Asii na sklonku vlády císaøe Domitiana v letech 94-96.
Spis je mo¾no rozèlenit na úvodní vidìní, dále na úsek popisující souèasnost církve s jejími klady, nedostatky i tì¾kým údìlem a na popis budoucnosti, líèení apokalyptického dramatu.
Zjevení Janovo mluví obraznou, symbolickou øeèí, tehdejšímu ètenáøi sice bli¾ší ne¾ nám, ne však beze zbytku pochopitelnou. Autor chtìl zøejmì své souèasníky povzbudit v tì¾kých situacích tím, ¾e jim ukazuje k pøicházejícímu období slávy církve, pro které byl dán základ Kristovým køí¾em a vzkøíšením. Vítìzství bude patøit Beránkovi a tìm kdo se rozhodli jej cele následovat. Tento motiv rozhodnutí vystupuje do popøedí spolu s výzvami ke stálosti, bdìlosti a zachovávání ryzího svìdectví.
Zjevení Janovo bylo napsáno jako aktuální výzva do doby na konci 1. a na poèátku 2. køes»anského století. Nelze je z tohoto historického rámce vyjmout. Nejde tu tedy o zašifrování konkretní informace pro budoucnost, nýbr¾ o obraznì vyjádøenou zkušenost víry, která v tì¾ké situaci znovu odhaluje vyhlídku na Kristovo vítìzství. Aktuální jsou zejména výzvy k vìrnosti, opravdovosti a èistotì víry i k horlivosti pro Krista.
Zjevení Janovo bylo velmi èteno v dobách otøesù a krizí. Mìlo znaèný vliv i na dìjiny køes»anského umìní.
SLOVA ZJEVENÍ: Vstupní slovo
Jan sedmi církvím v Asii: Milost vám a pokoj od toho, který jest a který byl a který pøichází, i od sedmi duchù pøed jeho trùnem a od Je¾íše Krista, vìrného svìdka, prvorozeného z mrtvých a vládce králù zemì. Jemu, jen¾ nás miluje a svou krví nás zprostil høíchù a uèinil nás královským knì¾stvem Boha, svého Otce – jemu sláva i moc navìky. Amen.
Hle, pøichází v oblacích! Uzøí ho ka¾dé oko, i ti, kdo ho probodli, a budou kvùli nìmu naøíkat všechna pokolení zemì. Tak jest, amen.
Já jsem Alfa i Omega, praví Pán Bùh, ten, který jest a který byl a který nyní pøichází, Všemohoucí.
Z oslovení sedmi církví Malé Asie: list do Efezu:
Kdo má uši, slyš,
co Duch praví církvím:
Tomu, kdo zvítìzí,
Dám jíst ze stromu ¾ivota v Bo¾ím ráji.
list do Smyrny:
Kdo má uši, slyš,
co Duch praví církvím:
Kdo zvítìzí,
tomu druhá smrt neublí¾í.
list do Pergama:
Kdo má uši, slyš,
co Duch praví církvím:
Tomu, kdo zvítìzí,
dám jíst ze skryté many;
dám mu bílý kamének,
a na tom kaménku je napsáno nové jméno,
které nezná nikdo ne¾ ten, kdo je dostává.
list do Thyatir:
Kdo zvítìzí a setrvá v mých skutcích a¾ do konce,
tomu dám moc nad národy:
bude je pást ¾eleznou berlou,
jako hlinìné nádobí je bude rozbíjet
tak jako já jsem tu moc pøijal od svého Otce.
Tomu, kdo zvítìzí,
dám hvìzdu jitøní.
Kdo má uši, slyš,
co Duch praví církvím.
list do Sard:
Kdo zvítìzí,
bude odìn bìlostným rouchem
a jméno jeho nevyma¾u z knihy ¾ivota,
nýbr¾ pøiznám se k nìmu
pøed svým Otcem a pøed jeho andìly.
Kdo má uši, slyš,
co Duch praví církvím.
list do Filadelfie:
Kdo zvítìzí,
toho uèiním sloupem v chrámì svého Boha
a chrám ji¾ neopustí;
napíšu na nìj jméno svého Boha
a jméno jeho mìsta,
nového Jeruzaléma
který sestupuje z nebe od mého Boha,
i jméno své nové.
Kdo má uši, slyš,
co Duch praví církvím.
list do Laodikeje:
Kdo zvítìzí,
tomu dám usednout se mnou na trùn,
tak jako já jsem zvítìzil
a usedl s Otcem na jeho trùn.
Kdo má uši, slyš,
co Duch praví církvím.
Vidìní Bo¾í moci
Potom jsem mìl vidìní: Hle, dveøe do nebe otevøené, a ten hlas, který pøed tím ke mnì mluvil a který znìl jako polnice, nyní øekl: „Pojï sem, a uká¾u ti, co se má stát potom.“ Ihned jsem se ocitl ve vytr¾ení ducha: A hle, trùn v nebi, a na tom trùnu nìkdo, kdo byl na pohled jako jaspis a karneol; a kolem trùnu duha jako smaragdová.
Následuje dìsivý apokalyptický dìj pod názvy následujících kapitol:
Sedmkrát zapeèetìnou knihu pøijal Beránek
Hrùzy šesti peèetí
Záchrana vyvolených
Sedmá peèe» a andìlé s polnicemi
Hrùzy šesti polnic
Nové povolání k proroctví
Dva svìdkové k výstraze svìtu
Sedmá polnice
Pora¾ený nepøítel
Dravé šelmy vládnou zemí
Ohlášení soudu
Sedm andìlù s nádobami pohrom
Hrùzy sedmi nádob
Soud nad nevìstkou
Pád Babylóna
Pozvání k svatbì Beránkovì
Spoutání satana a tisíciletá øíše
Koneèné vítìzství a soud
Nové nebe a nová zemì
A vidìl jsem nové nebe a novou zemi, nebo» první nebe a první zemì pominuly a moøe ji¾ vùbec nebylo. A vidìl jsem od Boha z nebe sestupovat svaté mìsto, nový Jeruzalém, krásný jako nevìsta ozdobená pro svého ¾enicha. A slyšel jsem veliký hlas od trùnu: „Hle pøíbytek Bo¾í uprostøed lidí, Bùh bude pøebývat mezi nimi a oni budou jeho lid; on sám, jejich Bùh, bude s nimi, a setøe jim ka¾dou slzu z oèí. A smrti ji¾ nebude, ani ¾alu ani náøku ani bolesti u¾ nebude – nebo» co bylo, pominulo. Závìreèná slova
A øekl mi: „Tato slova jsou vìrná a pravá; Pán, Bùh dávající Ducha prorokùm, poslal svého andìla, aby oznámil svým slu¾ebníkùm, co se má brzo stát: Hle, pøijdu brzo. Blaze tomu, kdo se dr¾í proroctví této knihy.
To jsem slyšel a vidìl, Jan. A kdy¾ jsem to uslyšel a spatøil, padl jsem na kolena k nohám andìla, který mi to oznamoval. Ale on mi øekl: „Støez se toho! Jsem jen slu¾ebník jako ty a tvoji bratøí proroci a ti, kdo se dr¾í slov této knihy. Pøed Bohem poklekni!“
Vidìní Bo¾í moci