V pondìlí ráno jsme vstávali s Danou ve ètyøi hodiny. S Tondou jsem se musel rozlouèit ji¾ na nedìlním rozluèovacím veèírku, neb z hotelu odjí¾dìl rovnou na letištì, za svými povinnostmi. Na Danì pak zùstala veškerá odpovìdnost dopravit mì vèas k letadlu do Chicaga. Zodpovìdná doprava byla v tomto pøípadì autobusovou linkou Medison – Chicago, letištì. Pøi jízdì autem by musela sestra øešit problémy s pøetí¾eným provozem ve mìstì, s parkováním u letištì a hlavnì by se po ètyøhodinové cestì do Chicaga musela ještì potýkat s únavou pøi cestì zpìt. Odjezd autobusu byl v šest a letadlo startovalo v jedenáct hodin místního èasu – tedy v šest veèer èasu pra¾ského. Rodinka mì mìla oèekávat v úterý ráno v osm hodin. Obývacím pokojem zavonìla moje poslední turecká káva. I kdy¾ jsem si to nechtìl pøipustit, pøece jen se zaèala projevovat cestovní horeèka – ¾aludek odmítal cokoliv k zakousnutí.
“Brácho, kdy¾ nemù¾eš nic sníst, dám ti s sebou a také na doma dva balíèky tìch klobásek, co ti tolik chutnaly. Souhlas? Ale poèítej s tím, ¾e se nejdøíve budeme moci najíst a¾ v Chicagu.”
V pìt hodin byla zavazadla nalo¾ená v autì. Provedl jsem poslední obhlídku pokojíku, zda jsem nìco nezapomnìl, podrobil se peèlivé kontrole … “Máš pas? Letenku? A klíèe od domova také? Nezapomnìl jsi potvrzení od lékaøe? A co telefon na nás, kdybys potøeboval zavolat?”… se slzami v oèích se se mnou louèila sestra.
“Dano, ty má peèovatelko! Všechno mám a všechny doklady mám v té taštièce od tebe, na krku pod košilí.” V obýváku jsme se rozešli. Dana šla do gará¾e, já si šel naposledy za sebou zamknout. Pak jsem pøedal klíèe a vyrazili jsme k Medisonu. Na autobusovou zastávku v okrajové èásti hlavního mìsta jsme pøijeli s pùlhodinovým pøedstihem. Mìsto bylo ještì ponoøeno do noèního spánku, široko daleko nebylo vidìt lidskou tváø. Jen na dálnici, která byla na náspu, od nás vzdálená necelých dvacet metrù, byl provoz jako ve dne. Pøepadne-li tì “cestovní horeèka”, nelze se jejím projevùm nikterak ubránit. Cítil jsem se naprosto vyrovnaný, bez jakýchkoliv známek nervozity z cestování, a pøesto to pøišlo. Najednou. Jako kdy¾ udeøí z èistého nebe.
„Dano, mám nìjaké bolesti bøicha. Vidím to velice èernì.”
“Musíš dojít rychle na záchod tamhle k té benzinové pumpì.” Ale její otevírací doba byla a¾ od šesti. Vrátil jsem se zpìt s krupièkami potu na tváøi. Bylo nutné vyhledat bezpeèné zákoutí, neb na zastávce se ji¾ objevili další pasa¾éøi. Mým posledním útoèištìm na americké pùdì byl køovinatý porost pod dálnièním náspem. Nebylo jiného východiska… Autobus byl pøesný jako hodinky. V šest hodin jsme opouštìli mìsto Madison. Na parkovišti po nás zùstalo zaparkované auto, pro které se mìla Dana naveèer vrátit – u¾ beze mne. Cestou jsme dvakrát krátce zastavili ve dvou mìstech, kde nìkteøí cestující pøestupovali a já mìl mo¾nost s Danou vypít malou kávu z automatu. Moc jsme toho spolu nenamluvili. Ka¾dý si ty tøi hodiny cesty pro¾íval po svém. Hodnì myšlenek, které nám probíhaly hlavou, bylo si jistì podobných. Dana musela vìdìt, co mì asi v tuto dobu nejvíce zajímá, a tak mì v klidu nechávala unášet vzpomínkami na domov. Nìkolik desítek kilometrù pøed cílem cesty jsme se dostali do dálnièní zácpy. Zaèínal jsem mít obavy, zda se nám podaøí dostat se vèas k odbavení na letištì.
“®ádné strachy, Honzo. Jízdní øád jistì s takovýmto provozem poèítá a ¾ádná autobusová spoleènost si nemù¾e dovolit pøijet s nìjakým zpo¾dìním. Ztratili by dùvìru cestujících a pøíštì by si lidé vyhledali jiné spojení. Autobusových spojù zde moc není, proto¾e placení pojištìní cestujících je velice drahé a sní¾í-li se na takové lince poèet zájemcù na minimum, pak obvykle spoleènost krachuje.”
Zanedlouho jsem se opìt mohl pøesvìdèit o pravdivosti slov mé sestry. To v okam¾iku, kdy se øidiè spojil vysílaèkou s centrálou, které hlásil v urèitých intervalech, jaký je stav na expresce, a oni jej naopak informovali, jak vypadá situace nìkolik kilometrù pøed ním. Zøejmì kdy¾ se blí¾il k témìø neprùjezdnému úseku, dostal pokyn opustit dálnici. A jak mi Dana postupnì tlumoèila, navádìli jej dál nejkratšími, ale nejménì frekventovanými ulicemi k letišti.
Posledních pár desítek minut jsem mìl mo¾nost vychutnat si pohled na letištì Chicago O Harre pøi jeho objí¾dìní. Pøipadal jsem si jako na exkurzi. Pár desítek metrù od nás, ale i ze vzdálenìjších míst, startovalo nebo pøistávalo ka¾dých patnáct vteøin jedno letadlo. A na letištní ploše? Tam to doslova a do písmene vypadalo jako na naší dálnici. Letadla rolující na startovací dráhy si, podle mnì neznámých pravidel, dávala vzájemnì pøednost (kdy¾ se jejich dráhy køí¾ily), a pokud pøejí¾dìla pøistávací dráhu, zøejmì na pokyn z vì¾e, vyèkala, a¾ letadlo dosedlo a minulo je, a pak pokraèovala ve své cestì ke startu. Vidìl jsem (kam mé oko dohlédlo) tøi rùzná místa, kde na startovací dráze, ve frontì èekalo pìt šest letadel a další se pomalu blí¾ila od odbavovacích hal.
Zbývalo ještì tøicet minut, kdy¾ jsme míjeli letištní plochu, a já nabyl pøesvìdèení, ¾e na cílové stanici vstoupíme døív, ne¾ urèoval jízdní øád. Mýlil jsem se. Dveøe autobusu se otevøely pøesnì v devìt tøicet. Nastal ten obvyklý rituál. Zavazadla na váhu, pøedlo¾it letenku, výmìna za palubní lístek a jeden a pùl hodiny volného èasu.
“Tak pojï, bráško. Kufry teï uvidíš a¾ v Praze. Dáme si nìjakou svaèinu, podíváme se, kde nastoupíš, a ještì budeme mít èas na pokecání.”
Zašli jsme tedy naposledy do amerického “mekáèe” a Dana mi pøikoupila pytlík sušenek. Abych prý mìl po cestì co chroupat, pøesto¾e jídla na obou trasách bylo dostatek.
“Co to máš v té zadní kapse?” Nic té mé “peèovatelce” neušlo.
“No, penì¾enku s pìtistovkou, kdybych náhodou doma potøeboval na taxíka, a pár dolarù od vás – papírové dvoudolarovky a nìjaké ty památné kovové dolary, co posíláte klukùm. A èeský øidièák.”
“Koukej si to po cestì vyndat a dej si vše do tašky nebo na krk. Mohl bys o to v New Yorku lehce pøijít.”
Tak rychle mi snad nikdy èas neubìhl jako ta hodina a pùl zde na letišti. “Cestující se spoleèností Continental do New Yorku se pøipraví k nástupu do letadla.” Tato suchá vìta udìlala definitivní teèku za mou návštìvou. Objali jsme se. Dana plakala. Já a¾ v letadle. Snad patnáct minut jsme stáli pøed halou a èekali, ne¾ nás pošlou do fronty ke startu. Celých tìch patnáct minut byla Dana”nalepená” na skle a mávala. Já té¾, ale nevím, zda mì vidìla. V New Yorku jako by ze mne spadl ten smutek, ¾e opouštím vše to krásné, co jsem do sebe vstøebal za tøi mìsíce. Teï u¾ jsem si pøipadal jakoby doma, s dlouhým nìkolikahodinovým èekáním na své nejbli¾ší. Ovìøil jsem si, u¾ jako zkušený pasa¾ér na amerických letištích, místo a hodinu svého odletu a rozhodl se prozkoumat okolí. Dokonce jsem se ocitl pøed letištní budovou a staèilo pouhé mávnutí na taxi a zbývající èas do odletu bych mohl vìnovat projí¾ïce po New Yorku. Kdybych mìl peníze. Kdy¾ jsem se vrátil na své stanovištì, zjistil jsem naopak, ¾e nemám ani tìch pár dolarù, které mi Tonda s Danou dali. Nìkdo mi ukradl penì¾enku. Tu, na kterou mì sestra pøed odletem upozoròovala.
Letadlo Èeských aerolinií, s kterým jsme mìli letìt do Prahy, mìlo hodinové zpo¾dìní. To se odbavením cestujících a doplnìním paliva o další hodinu prodlou¾ilo. Pøesto nám pilot po odstartování oznámil, ¾e pøedpokládaný èas pøistání v Praze bude v úterý ráno v sedm, místo v osm hodin.
Dveøe za pra¾ským celním prostorem se mi automaticky otevøely. V letištní hale nás, asi tak dvì stì pasa¾érù linky z USA, oèekávalo ne více jak deset lidí. ®ádná tváø mi však nebyla povìdomá. Vìdìl jsem, ¾e urèitì pøijede ¾ena s nejmladším synem. Michalovi se nepodaøilo uvolnit z práce. Pokud je nìkdo nepøiveze, pøijedou autobusem. Rozhodl jsem se poèkat pøed letištní halou. K obleèení, texaskám a bundì, kterým jsem byl obdarován, jsem nasadil kovbojský klobouk a vyhlí¾el rodinu. Za tu hodinu èekání se u mì vystøídalo nìkolik taxikáøù, kteøí mi “lámanou” angliètinou nabízeli odvoz do nìkterého z pra¾ských hotelù. Pøed osmou hodinou, jak byl stanoven pøílet, jsem úmyslnì, bez povšimnutí, nechal kolem sebe míjet svého švagra, ¾enu a syna. Nepoznali mì. A¾ teprve podle zabarvení hlasu, kdy¾ jsem zakøièel: “Hallo!” se otoèili…
Teprve teï jsem byl koneènì doma.
Dìkuji všem, s kterými jsem se setkal, ¾e mi umo¾nili nahlédnout pod “poklièku ¾ivota” prostého Amerièana, ¾e jsem mohl zhlédnout velikou èást státu Wisconsin a naèerpat tolik poznatkù a zá¾itkù, abych pak mohl jimi naplnit tyto stránky. Zvláštì bych chtìl vyslovit dík své sestøe a švagrovi Daniele a Antonínovi Mendlikovým, jejich synùm Davidovi a Pavlovi s jejich partnerkami, majiteli hotelu New Glarus Hansovi Lanzlingerovi a øediteli školy Peteru Etterovi.
* * *
Nìkolik vybraných receptù
Americké ¾eny se vaøení pøíliš nevìnují. Z velikého mno¾ství receptù, se kterými jsem se setkával, vybírám nìkolik typických jídel, jimi¾ si Amerièané zpestøují svùj monotônnì se opakující jídelní lístek. Chodí vìtšinou do restaurací. Pokud se vaøí doma, tak se na stolech z nakoupených polotovarù støídá pizza, hamburgery a rùznì upravené tousty. Má-li hospodyòka èas a náladu, pak vybere z velkého mno¾ství èasopisù (Dana odebírala dva: Taste of home a Best Recipes) nìjaké jednoduché jídlo.
Nepøedkládám ètenáøùm recepty z restaurací na rozmanité druhy hovìzích a kuøecích steakù, které se s rùznými druhy koøení upravují na grilu. Pøílohou jsou vìtšinou sma¾ené hranolky, peèené brambory ve slupce, bramborová kaše nebo fazole. Kysané sterilované zelí, bez jakýchkoliv dalších úprav, se teplé servíruje jako pøíloha k nìkolika druhùm grilovaných uzenin.
Proto¾e se v amerických domácnostech nepou¾ívají váhy, jsou všechny recepty uvádìny v mírách na šálky, pùlšálky, ètvrtšálky a l¾ièky. Sady mìøidel jsou k dostání témìø ve všech obchodech.
Pøíprava jídel bývá vìtšinou rychlá, odpovídající souèasnému ¾ivotnímu tempu celé Ameriky a spojená s vìènì a všude se opakující nutností dbát na zdravou vý¾ivu. Pøeji vám dobrou chu».
Americká bramborová polévka – Potato Soup
9 l¾ic másla
12 l¾ic hladké mouky
3 šálky mléka
2 šálky brambor (syrové,pokrájené na kostky)
1/2 šálku sterilovaných kapií
sùl
Z másla a mouky udìláme svìtlou jíšku, kterou rozøedíme mlékem. Brambory uvaøíme zvláš». Mouku s mlékem povaøíme asi deset minut. Pøidáme brambory, kapie a dochutíme solí.
Americké sma¾ené kuøe Kentucky – Kentucky Fried Chicken
l kuøe
1/2 l mléka
1/2 kg hladké mouky
1/2 kg sádla
sùl, pepø, èesnek
Syrové kuøe naporcujeme, osolíme, opepøíme a potøeme èesnekem. Støídavì pak porce masa máèíme v mléce a obalujeme v hladké mouce. Obalování opakujeme celkem tøikrát. V rozpáleném tuku porce sma¾íme (nepøiklopené) v¾dy patnáct minut z ka¾dé strany a pak ještì z obou stran po deseti minutách. Pokud maso pøi obracení nepropíchneme vidlièkou, zùstane uvnitø pìknì š»avnaté. Osma¾ené porce odkládáme na papírové ubrousky, aby odsály pøebyteèný tuk.
Hovìzí guláš – Beef Stew
1/2 kg hovìzího masa – zadní
4 l¾íce oleje
1 cibule
1 kostka masoxu
3 velké mrkve
4 brambory
2 l¾ièky solamylu
sùl, pepø
V nádobì na tuku osmahneme cibuli, podlijeme vodou, pøidáme masox a na kostky nakrájené osolené a opepøené maso. Dusíme do polomìkka. Pak pøidáme na kostky nakrájenou mrkev a brambory. V pøípadì potøeby ještì podlijeme vodou tak, aby všechny suroviny byly potopené, a dusíme, dokud nezmìknou brambory. Omáèku na závìr zahustíme solamylem a popøípadì dochutíme solí a pepøem.
Americký guláš – Goulash
1/2 kg mletého hovìzího masa
1 cibule
2 l¾íce oleje
1/2 šálku keèupu
1/2 kg tìstovin (kolínka)
V nádobì na tuku zpìníme cibuli a pøidáme solené a pepøené maso. Za obèasného míchání (ne¾ se uvaøí tìstoviny) maso opeèeme a podusíme s malým mno¾stvím vody. Uvaøené tìstoviny smícháme s masem a pøimícháme keèup.
Chilli po italsku – Texas Chilli
1/2 kg mletého hovìzího masa
1 cibule
2 l¾íce oleje
4 l¾íce chilli keèupu
1 kostka slepièího bujonu
10 feferonek
l l¾ièka solamylu sùl
3 plechovky fazolí (nejlépe rùzné druhy)
Cibuli a maso osmahneme na tuku a dusíme do mìkka. Pak pøidáme kostku bujonu, keèup a celý obsah plechovek fazolí. Podlijeme, zahustíme solamylem, pøidáme feferonky a deset minut prohøejeme.
Španìlská rý¾e po americku – Spanish Rice
1/2 kg mletého hovìzího masa
1 šálek rý¾e
2 kostky slepièího bujonu
4 l¾íce oleje
1 cibule
sùl, pepø
3 strou¾ky èesneku
1 šálek keèupu
1/2 šálku mra¾eného hrášku
1/2 šálku dušené mrkve
Rý¾i uvaøíme ve vodì s jednou kostkou slepièího bujonu a necháme na sítu odkapat. Na tuku zpìníme cibuli, pøidáme ochucené maso, osmahneme a dusíme s jednou kostkou bujonu. Po zmìknutí masa pøidáme keèup, tøený èesnek, rý¾i, mrkev a hrášek. Za neustálého míchání vše prohøejeme.
Jemné biskety se sýrama a šunkou – Ham-and-cheese Biscuits
2 šálky hladké mouky
l a 1/4 l¾ièky prášku do peèiva
1/4 l¾ièky soli
6 l¾ic másla
1 strou¾ek èesneku
1/2 šálku šunky (jemnì sekané)
3/4 šálku sýra èedaru (hrubì struhaný)
3/4 šálku podmáslí
Pøedehøejeme troubu na cca 200 st.C. Kromì šunky, sýra a podmáslí smícháme všechny ingredience v hmotu podobné drobence. Pak opatrnì postupnì vmícháme šunku, podmáslí a 2/3 sýra. Tìsto vyválíme na pomouènìném vále do síly asi dvou centimetrù. Hrneèkem vykrajujeme koleèka (biskety) a pokládáme na suchý plech. Jemnì ka¾dý posypeme sýrem a peèeme do zlatova (asi l0 – l5 minut).
Housková pizza – Pizza Bread
1/2 kg mletého masa
1 veka
2 l¾íce oleje
1 cibule1 šálek rajèatového protlaku
1 šálek oliv (sekané)
1/2 šálku parmazánu
1 l¾íce pa¾itky
1/2 l¾ièky oregana
l/2 šálku másla
200 g eidamu (na plátky)
sùl, pepø
Na oleji zpìníme cibulku, pøidáme maso a tepelnì upravíme. Pak vmícháme všechny ingredience, kromì eidamu a másla. Veku rozøízneme podélnì na dvì poloviny, potøeme masovou smìsí a klademe na pekáè vymaštìný máslem. Peèeme asi 20 minut pøi 160 st.C. Pak pokryjeme zapeèené veky plátkovým sýrem a ještì asi pìt minut zapékáme.
Mìdìné penízky – Copper Coins (salát z mrkve)
1 kg mrkve
1/4 šálku octa
2 l¾íce oleje
1/2 l¾ièky hoøèice
1/2 l¾ièky worchesteru
1/2 konz. kondenzované rajèatové polévky (nebo sáèkové)
1 paprika zelená (krájená na kostky)
l cibule velká (krájená na kostky)
Uvaøíme mrkev pokrájenou na tenká koleèka (asi osm a¾ deset minut). Ostatní ingredience smícháme v míse se studenou rajèatovou polévkou a pøidáne vychladlou mrkev. Pøiklopené necháme alespoò dvanáct hodin v lednièce.
Jahodový koláè „na krátko“ – Strewberry Shortcake
2 šálky hladké mouky
1/4 šálku cukru
l l¾íce prášku do peèiva
1/4 l¾ièky sùl
1/4 šálku másla (pokrájené na kostky)
3/4 šálku mléka
2 l¾ièky cukru krupice (na posyp)
2 l¾ièky mléka (na potøení)
jahody,šlehaèka
jahodová poleva
Jahodová poleva: tepelnì rozpustíme jahodový a malinový d¾em rozøedìný malinovým likérem na hustou omáèku.
Koláèky: peèeme v pøedehøáté troubì pøi 200 a¾ 220 st.C do zlatova (asi 20 minut). Pøíprava tìsta: nejdøíve smícháme mouku, cukr, prášek do peèiva a sùl. Pak pøidáme máslo a vypracujeme tìsto o konzistenci jako drobenka. Do této hmoty opatrnì pøimícháváme mléko, a¾ vytvoøíme hladké tìsto. Na pomouènìném vále vyválíme placku o síle asi 2 centimetry, z které vykrajujeme koleèka o prùmìru asi deset centimetrù. Ta pak klademe na jemnì vymazaný plech, potøeme mlékem a posypeme pískovým cukrem. Upeèené, po vychladnutí, rozkrojíme na polovinu – jako dortík. Spodní èást bohatì naplníme proslazenými jahodami, pøelijeme jahodovou polevou, zaklopíme druhou èástí dortíku a ozdobíme šlehaèkou.
Èokoládové sušenky – Chocolate Chip Cookies
3/4 šálku sádla
1 šálek hnìdého (rafin.) cukru
l celé vejce
2 l¾íce mléka
1 šálek sekaných vlašských oøechù
1 l¾ièka soli
1 a 3/4 šálku hladké mouky
1 prášek do peèiva
1 šálek sekané èokolády na vaøení nebo lentilek
Tuk s cukrem ušleháme do pìny. Postupnì pøidáváme ostatní ingredience. Vzniklé tìsto má mít konzistenci jako bramborová kaše. Na suchém plechu kávovou l¾ièkou tvoøíme bochánky, které pøi peèení vytvoøí kulatou sušenku. Peèeme v pøedem vyhøáté troubì, pøi 200 stupních, asi patnáct minut.
Tvarohový dort (peèený) – Cheesecake
Základní náplò:
1 a 1/3 šálku mìkkého tvarohu
1 a 1/3 šálku ¾ervé
1 a 1/4 šálku kyselé smetany
4 vejce
1 šálek cukru krupice
1 vanilkový cukr
Vrchní náplò:
1 šálek kyselé smetany (je-li øídká, zahustíme ji ¾ervé)
Spodní placka: Linecké tìsto
Dortovou formu nebo ohnivzdornou sklenìnou misku vylo¾íme (dno i strany) lineckým tìstem. Suroviny na základní náplò dùkladnì vyšleháme a hmotu vlijeme do formy, na tìsto. Peèeme pøi 200 stupních asi 30 a¾ 40 minut. Nejlépe suchou špejlí se pøesvìdèíme, zda se upeèený dort nelepí. Pak necháme dort pøi pootevøených dvíøkách (na sílu zápalkové krabièky) vychladnout. Na zchladlou hmotu rozetøeme vrchní náplò a pøi 250 stupních po dobu asi deseti minut dopeèeme. Servírujeme zchlazený, nejlépe druhý den. Pøed podáváním jej mù¾eme ozdobit d¾emem, ovocem, èokoládovou polevou nebo karamelem.
Jableèné koláèky (kynuté)
3 balíèky sušeného dro¾dí do 1/2 šálku teplého mléka
1 šálek svaøeného mléka
2/3 šálku másla
2 vejce
1 šálek bramborové kaše (prášek),
4 a¾ 5 šálkù hladké mouky
2/3 šálku cukru krupice
1/2 l¾ièky soli
drobenka a dušená jablka
Drobenka: 100 g cukru, 100 g hladké mouky, 100 g másla
Utøeme máslo s cukrem, pøidáme sùl a bramborovou práškovou kaši a vše zapracujeme do svaøeného mléka. Po vychladnutí vmícháme kvásek, vejce a postupným pøidáváním mouky vypracujeme tìsto. V pøikryté míse, nejlépe pøes noc, necháme vykynout v lednici. Kynutí asi dvakrát pøerušíme stlaèením nebo promícháním tìsta. Z tìsta vyváleného na sílu asi pùl centimetru vykrajujeme ètvereèky, které plníme dušenými jablky ochucenými cukrem a skoøicí a spojené pokládáme na vymaštìný plech. Vrchní èást, potøenou vejcem, posypeme drobenkou. Peèeme do rù¾ova pøi teplotì asi 200 stupòù Celsia.
Na kafíèku v Americe (28) 
