Z botanických zahrad v Praze
Zaènu nejprve tou, která je mi nejmilejší. Je to Botanická zahrada Univerzity Karlovy v Praze, o mém vztahu k zahradì se zmíním na konci pøíspìvku.
Zahrada patøí k nejstarším evropským univerzitním zahradám, byla zalo¾ena ji¾ v roce 1775 na levém bøehu Vltavy, v prostoru nìkdejší jezuitské zahrady a pøilehlých pozemkù, pøibli¾nì v místech proti pøedmostí Jiráskova mostu. Vedle exteriérù mìla i devìt skleníkù a bylo v ní pìstováno asi tøináct tisíc druhù a odrùd rostlin.
V polovinì 19.století byla zahrada pova¾ována za nejlepší botanickou zahradu severnì od Alp. Záøí 1890 pøineslo velké povodnì, zahrada byla vá¾nì poškozena, proto se vedení rozhodlo jí pøemístit na dnešní místo pod tzv. Slupskou stráò na Novém mìstì pra¾ském. Místo „Na Slupi“ ji¾ fungovalo, byly zde skleníky, od roku 1846 pùsobila Spoleènost pro zvelebování zahrad, roku 1882 tato Spoleènost zde vystavìla první skleníky. Po roce 1890 pozemek odkoupily pra¾ské univerzity,èeská i nìmecká. Èeská univerzita získala pozemek v dolní èásti zahrady a pøevzala pùvodní skleníky, vybudovalo se zázemí, budovy pro zahradníky.
Po uzavøení èeských vysokých škol za druhé svìtové války byla èeská zahrada, jako tzv. èeské oddìlení pøipojena k nìmecké.
Skleníky byly hodnì poškozeny pøi náletu 14. února.1945, nálet zcela znièil nìmecké skleníky, èeské byly té¾ ve špatném stavu. Nìmecké ji¾ nebyly obnoveny, èeské byly v letech 1946 – 1949 zcela pøestavìny a v letech 1996 – 1999 pro korozi rekonstruovány, jsou to krásné, vznosné, dùstojné stavby. Obì zahrady byly spojeny a dostaly název Botanická zahrada Pøírodovìdecké fakulty Univerzity Karlovy.
Zahrada Na Slupi spolu s Trojskou zahradou patøí k nejvìtším ve Støední Evropì. Je vkomponována do èásteènì sva¾itého terénu, tak¾e procházet a obdivovat se dá dost dlouho. Je to oáza klidu uprostøed hektického velkého mìsta, staèí sebìhnout kousek z Karlova námìstí a jsme úplnì jinde.
Jakmile vstoupíme, doporuèuji odlo¾it bundu a èepici, pøivítá nás velkým køikem expozice velkých papouškù, papoušci kakadu, a další, køièí, povídají, ale jistì se mají dobøe.
V jednom ze skleníkù je umìlé jezírko s mùstkem a obrovskou Viktorií královskou, která nále¾í do èeledi leknínových, její impozantní kvìt vykvétá v noci, bohu¾el jen jednou v roce. Jezírko pulsuje ¾ivotem, svornì tam plují: sumeèek ¾raloèí, krunýøovec velkoploutvý, kanèík oran¾ový, parmièka ¾raloèí, anténovec èervenoocasý a zøejmì ještì jiné ryby.
Hned vedle je suchý subtropický skleník, kde se ka¾dý milovník kaktusù zastaví a obdivuje tuto zvláštní rostlinnou øíši, rozlehlé sbírky v nich¾ dominují staré a velké exempláøe cykasù. Nìkteré z kamélií a myrty pocházejí ze sbírek nìkdejší smíchovské zahrady, opravdu úctyhodný vìk.
Bývají zde rozlièné výstavy, tradiènì 2x v roce kaktusy a sukulenty, výstavy bonsají, citrusù, exotické ptactvo, výstava orchidejí, keramika, fotografie, vánoèní výstava a další.
Nádherná je skalková èást, vytvoøená z vápence Èeského Krasu, název má pøíhodný „Karlštejn“. V areálu Botanické zahrady se nachází budova katedry botaniky Pøírodovìdné fakulty UK, studijní oddìlení a jiné.
V èervnu 2010 byla ve venkovním prostoru instalována stálá geologická expozice s podrobným popisem „Horniny a geologický vývoj Èeského masivu, velké kamenné bloky, bohu¾el padal mokrý sníh a mnì byla zima, tak¾e o geologii nìkdy jindy.
Na jaøe se pøímo pøed skleníky klube na svìt záplava snì¾enek, bledulí a hlavnì ¾lu»ouèké talovíny. Pod korunami stromù vykvétá obrovské mno¾ství ladonìk, nìkde jsem èetla, ¾e jich bývá nìkolik tisíc, nevím, zda je nìkdo poèítal, jsou pohledné. Pøed skleníkem je nádherný exempláø jinanu dvoulaloèného, Ginkgo biloba, jakási obøí bonsaj, stáøí více ne¾130 - 140 let.
Botanická zahrada, kam se z centra Prahy opravdu dostane ka¾dý bìhem pár minut je nejen studijním místem, ale i místem relaxace a odpoèinku Pra¾anù. Je pøíjemné posedìt na lavièce, a vidìt kolem sebe velké mno¾ství mladých lidí se skripty, uèebnicemi jak se zastaví a tiše obdivují krásu rostlin, posvaèí, poobìdvají a jdou za svými povinnostmi.
V této zahradì jsem pøed pár lety strávila spoustu a spoustu hodin èekáním a¾ v blízké nemocnici man¾el dostane léèbu, chodila jsem si tzv. dobít baterky a poseèkat ne¾ pojedeme spolu zpìt domù. Pøímo v zahradì jsem potkala dost zajímavých lidí, zøejmì vztah k pøírodì nás pøitahuje dohromady.
Kdy¾ jsem tam byla nekonala se právì ¾ádná výstava, ale já si tam zajdu a stane se, ¾e skleníky mám sama pro sebe. Tenkrát jsem mìla štìstí, mohla jsem samotinká stát pøed Hvìzdou Madagaskaru, která záøila za pár dnù v jiné Botanické zahradì na výstavì orchidejí, ale pro mno¾ství návštìvníkù by tam focení bylo obtí¾né.
Kvìta Roznìtínská
* * *
Zobrazit všechny èlánky autorky