JAZYKOVÝ KOUTEK
aneb co se nám u¾ z hlavy vykouøilo
Pøed nìjakým èasem se v komentáøích pod vyprávìním o souboji malého Vietnamce Taie se záludnostmi èeštiny objevil nápad, aby se souèástí magazínu stal jazykový koutek, který by pomohl omést prach z vìdomostí, které jsme kdysi ve svém dìtství do hlav pracnì vpravili. A kdy¾ se na osobu, která tento nápad vypustila z úst, nesneslo hromobití, byl nápad rozšíøen o dotaz, zda bych se jazykového koutku neujala já. Ba dokonce se našla i taková „šprtka“, která slibovala, ¾e si oøe¾e tu¾tièku a posadí se do první lavice, aby jí neušlo ani slovo! (Zapomnìla ovšem, ¾e nejvìtší „šprti“ sedí v lavici poslední a nevyznaèují se oøezanou tu¾tièkou, nýbr¾ pytlíkem ovoce z vlastní zahrádky polo¾eným nenápadnì na uèitelský stolek…) Nu co¾! Mateøština mì ¾ivila po nìkolik desetiletí, tak se o takové malé poradenství pokusím. A kdy¾ ètenáøi nebudou spokojeni èi pomine zájem, jazykový koutek prostì skonèí…
i / y v koncovkách slovesných tvarù
aneb Kapøi u¾ vodu nekalí ani štiky vodu nekalí, zatímco Kapøi vodu kalili a také štiky vodu kalily
Ne¾ se dostaneme k tomu, na co nará¾ejí úvodní pøíklady, zapamatujeme si jedno sympatické pravidlo. Zní takto:
V koncovkách pøítomných tvarù sloves píšeme v¾dy mìkké í, tak¾e já prosím, ty nosíš, my házíme,¾eny trpí ,vy volíte, babièky ¾ehlí, dìdeèci se holí atd.
Vìtší problémy u¾ pisatelùm dìlají i / y v koncovkách pøíèestí minulého.
Pøi volbì mìkkého èi tvrdého y se øídíme mluvnickou shodou pøísudku s podmìtem.
(A hned první èást výkladu bude vìnována Rù¾ence, jí¾ ledoborce u¾ dlouho nedávají spát.)
1. Je-li podmìtem podstatné jméno rodu mu¾ského ¾ivotného v mno¾ném èísle , píšeme v koncovkách pøíèestí minulého v¾dy –i, napø. chlapci utíkali, spisovatelé psali, závodníci zvítìzili, mu¾i pracovali…
Ale POZOR! I podstatná jména rodu mu¾ského oznaèující pøedmìty ne¾ivé mohou být mluvnicky ¾ivotná. „Z¾ivotòují“ je koncovky -i, -é, -ové a v pøísudku pak píšeme mìkké –i. O mìkkém -i èi tvrdém -y v pøísudku pak rozhoduje , jestli podmìt rodu mu¾ského má èi nemá „z¾ivotòující“ koncovku, napø..:
Snìhuláci („z¾ivotòující“ koncovka –i) roztáli.
Ledoborci („z¾ivotòující“ koncovka –i) boøili ledové kry.
ALE správné je také
Ledoborce (není „z¾ivotòující“ koncovka) boøily ledové kry.
Stejnì tak:
Èitatelé („z¾ivotòující“koncovka –é) byli seèteni.
i
Èitatele (koncovka –e) byly seèteny.
Další dvojice: torpédoborci-torpédoborce, èinitelé-èinitele, slaneèci- slaneèky, mikrobi-mikroby…
Další skupinu tvoøí podstatná jména, u nich¾ rozlišení ¾ivotnosti a ne¾ivotnosti souvisí se zmìnou významu slova.
Napø.: Nosièi (¾ivotné -i) zavazadel nabízeli svoje slu¾by.
Nosièe (ne¾ivotné –e) na kolech byly kovové.
Vodièi ( ¾ivotné –i) velbloudù vedli zvíøata bezpeènì.
Vodièe (ne¾ivotné –e) tepla doslou¾ily.
Papíroví draci (¾ivotné –i) létali vysoko.
Draky (ne¾ivotné –y) letadel nebyly natøeny.
Poznámka: Se „z¾ivotòující“ koncovkou –ové se dnes u¾ v ¾ivém jazyce nesetkáváme, jedná se o archaický tvar (Dnové nastali, hájové se zelenali, hrobové se otvírali…).
POZOR! Podst. jména konì, lidièky, rodièe jsou mluvnicky ¾ivotná, pøesto¾e mají ne¾ivotnou koncovku, tak¾e píšeme:
Petrovi rodièe u¾ odjeli.
Kde se tady ti lidièky vzali?
Vraní konì bì¾eli tryskem.
ALE! Døevìné houpací konì stály ve výloze hraèkáøství.
PAMATUJTE! Podst. jméno den má v mno¾. èísle ve shodì v¾dy koncovku –y bez ohledu na zakonèení, tak¾e:
Dny rychle ubíhaly.
Dni rychle ubíhaly.
2. Je-li podmìtem podstatné jméno rodu mu¾ského ne¾ivotného v mno¾ném èísle nebo podst. jméno rodu ¾enského v mno¾ném èísle, píšeme v koncovkách pøíèestí v¾dy -y.
Napø.: Stromy šumìly. Vaøièe nehøály. Stroje pracovaly pøesnì.
Vrány krákaly. Rù¾e vonìly. Vsi se probouzely.
3. Jestli¾e je podmìtem podst. jméno rodu støedního v mno¾ném èísle, píšeme v koncovkách pøíèestí v¾dy pouze -a.
Napø. : Ko»ata si hrála. Štìòata kòuèela. Auta nestartovala. Dìvèata se hlasitì smála.
ALE ! Podst. jméno dítì má v jednotném èísle tvar rodu støedního, avšak v èísle mno¾ném tvar rodu ¾enského, proto píšeme v mno¾ném èísle koncovku -y :
Dìti si hrály, smály se a vesele štìbetaly.
Toté¾ platí i pro podmìty oèi, uši, tak¾e :
Oèi vidìly a uši slyšely.
V pøíští lekci se budeme zabývat shodou pøísudku s podmìtem nìkolikanásobným, co¾ jistì uspokojí i nároèné jedince. J
Míla Nová