Chvála pøekladu
To, co jsem si vybral jako objekt této chvály opìt „zvonku vyzérá“ jako velmi jednoduchá zále¾itost, ale zdání opìt klame. Pøeklad mù¾e toti¾ znamenat opìt leccos. A tak jako obvykle musím opìt zaèít definicí, i kdy¾ slùvko „opìt“ hned na úvod ètyøikrát, èi vlastnì tímto dokonce pìtkrát za sebou, nevìští nic dobrého!
Pøeklad mù¾e znamenat pøevod jakéhokoliv textu z jednoho jazyka do druhého, a to vèetnì z jazykù programovacích do strojového kódu. Dále také velmi specializovaný druh literární tvorby, co¾ stále ještì napadne témìø ka¾dého, ale pøeklad mù¾e být i dùle¾itý stavební prvek nad otvorem ve zdi.
Je jasné, ¾e k vytvoøení jakéhokoliv z tìchto vyjmenovaných pøekladù je tøeba mít znaèné znalosti a specifické dovednosti, a je tøeba vynalo¾it moc a moc úsilí, co¾ je samo o sobì „opìt“ velmi chvályhodné! A tak toto dnešní chválení rozlièných pøekladù rozdìlím do tøí etap a zaènu rafinovanì odzadu, tedy od staveb.
První stavební pøeklady se pravdìpodobnì objevily ve starém Egyptì, ale tam je zastínily pyramidy a sfingy. A tak mo¾ná v našem povìdomí spíše utkvìly kamenné pøeklady na známém komplexu menhirù Stonehenge v ji¾ní Anglii. Toto staveništì je staré témìø ètyøi tisíce let a vlastní kamenné pøeklady prý byly polo¾eny v roce 1750 pøed Kristem! Není tedy divu, ¾e se jim obdivují ka¾doroènì desetitisíce turistù z celého svìta, a ¾e dá dost práce je zachovat a udr¾et v nále¾itém stavu.
Obdivuhodný a chvályhodný je vývoj stavebních pøekladù v celé historii lidstva. Brzy se toti¾ lidem pøestaly líbit hranaté tvary a tak se pustili se otvorù klenutých. K tomu u¾ bylo zapotøebí hodnì koumání a hodnì zkušeností, aby klenutí nespadlo. Obloukù je samozøejmì celá øada, architekti a stavaøi jistì vìdí své, ale to opravdu není má parketa. Dle mého laického názoru si ale velkou chválu mimo jiné jistì zaslou¾í oblouk románský i lomený oblouk gotický.
Teï je ale naèase postoupit dále a zamìøit chválu na pøeklady literární. Je to samostatná kategorie literatury, kdy pøekladatel musí kromì naslouchání múz perfektnì ovládat i oba jazyky. Pøekladem literárního díla by se mìl sna¾it pøevést do jiného jazyka nejen pùvodní autorovy myšlenky, ale také jeho charakteristický styl, krásu jeho popisu, zachovat atmosféru doby i místa, a mìl by pùsobit na ètenáøovu fantazii a emoce podobnì jako autor v originále. Povìstné jsou jistì „pøekladatelské oøíšky“ rùzných frází a ustálených rèení. Na tomto místì musíme pochválit skvìlé pøeklady èetných našich básníkù pøekladatelù a zejména bohatství èeštiny, která toto vše umo¾òuje. V¾dy» napøíklad Vrchlického pøeklad Rostandova Cyrana z Bergeraku, èi Sládkovy pøeklady Shakespearových her, bývají nìkdy pova¾ovány za literárnì lepší ne¾ originál! Souèasným pøekladatelùm se omlouvám, ale nezapomínám ani na jejich chvályhodnou èinnost.
Chválit ale mù¾eme i „pøeklad“ v rámci jednoho jazyka. Èasto je toti¾ záhodno i starší èeskou literaturu, nebo starší èeské pøeklady literatury svìtové „pøelo¾it“ do souèasného jazyka, nebo» jinak by byl text tøeba trochu smìšný nebo i tì¾ko srozumitelný.
Jediné nad èím váhám, je chvála pøekladù strojových. Je to jistì rychlý a provizorní pøeklad, ale posuïte sami jakousi „samodefinici“ takového pøekladu: „Strojový pøeklad, nìkdy odkazoval se zkratkou MT, také volal computer-aided translation, stroj-pomáhal lidského pøeklad MAHT a interaktivní pøeklad, je náhradník-pole poèítaèové lingvistiky, která vyšetøuje pou¾ití poèítaèového softwaru se pøelo¾it text nebo øeè z jedné pøirozeného jazyka do druhého …“
I kdy¾ se tìchto strojových pøekladù vìtšinou u¾ívá jen u textù odbornìjších a hlavnì u rùzných návodù, nìkteré jejich „literární“ výtvory jsou údìsné. Vrcholem, který se mi dostal do ruky, byl návod k jednomu levnému všestrannì universálnímu dálkovému ovladaèi televizoru. Nejen ¾e byl naprosto nesrozumitelný a funkènì nepou¾itelný, ale celá øada slovních spojení vyvolávala asociace tak lascivní, ¾e si je troufám tady zveøejnit pouze se zavøenýma oèima: „Tato odbojný metoda lets tebe pøímo chtít èlen urèitý cejch a kód LCD zástìna, prosto vtyèit tvùj dálkový ovládaè dokonce bez rucní blok.“ Jak jsem koupil, tak do puntíku pøedávám!
Tak – to jsem tomu dneska dal…
®ádná chvála ale takto konèit nesmí, a tak bych si nakonec dovolil vrátit se „opìt“ k pøekladùm chvályhodným a jako staromilec doporuèuji tøeba Èapkovy pøeklady francouzské poezie!