Chvála zázrakù
Chválit zázrak bude jistì snadné a navíc to asi bude i poøádné nošení døíví do lesa. I kdy¾ má tìlesná konstrukce ani zdaleka nepøipomíná urostlé stìhováky a o mé svalovinì se témìø nedá mluvit, na takovéto nošení si ještì troufnu. Jako obyèejnì opìt zaènu mo¾ná trochu zbyteènými definicemi.
Z nábo¾enského hlediska je zázrak oznaèení mimoøádného jevu èi události, které nejsou vysvìtlitelné známými pøírodními zákony a pova¾ují se za projev zásahu nadpøirozených sil – tedy svatých, prorokù, bohù èi Boha. Ovšem za zázrak mù¾eme pova¾ovat i zcela reálnou událost, která nastala, i kdy¾ pravdìpodobnost jejího vzniku za existujících podmínek byla velmi blízká nule. Skuteènost, ¾e obèas takovýto zázrak nastane, však není v rozporu s chováním reálného svìta. Zajímavé pak je, ¾e nìkdy tyto dva druhy zázrakù splývají!
V tomto chválení si dovolím pominout jistì také chvályhodné zázraky nábo¾enské, jako bylo rozestoupení moøe pøi exodu ®idù z Egypta, krmení a napájení Bohem otcem manou i pozdìji Bohem synem chlebem a vínem, neposkvrnìné poèetí Panny Marie èi mnohem pozdìjší rùzné zázraky z Lourdes. Svou pozornost zamìøím na nìkolik reálných zázrakù, které za¾ili mí dobøí známí anebo jsem je našel ve vìrohodném tisku.
Zaènu dokonce ve své širší rodinì. Strýc mé maminky, který byl jen o nìkolik let starší ne¾ ona, byl legionáøem z východní fronty a nìkdy koncem druhé svìtové války a tìsnì po ní u sebe objevil léèitelské schopnosti. Náhlé bolesti zubù mì jednou na návštìvì u nìj sice nezbavil, ale velké úspìchy jakýmsi osobním magnetismem a vodoléèbou slavil v pøípadì jedné malé holèièky, která mìla tuberkulózu. Prognóza lékaøù znìla na nìkolik týdnù a nakonec zoufalí rodièe vyhledali mého prastrýce. Ten samozøejmì nic nesliboval, ale holèièka k nìmu pravidelnì docházela témìø po celý rok! Aèkoliv za to nic nepo¾adoval - dostával jen drobné dárky – závist okolí zapracovala a prastrýc musel s léèením pøestat. Výsledkem bylo, ¾e chudák holèièka za pár týdnù opravdu zemøela! To ale vlastnì není chvályhodný pøíbìh a tak to musím ihned napravit.
Nìkdy na pøelomu šedesátých a sedmdesátých let jsem slyšel další velmi podivuhodnou pøíhodu. Tehdy zjistili lékaøi jedné velmi malé holèièce jistou srdeèní arytmii, která se pomalu zhoršovala. Lékaøský zákrok byl však mo¾ný a¾ v urèitém vìku dítìte a hlavnì se dlouhodobì provádìla pozorování, proto¾e malé srdíèko mìlo dostat jednorázovì pomìrnì riskantní, zcela pøesný elektrický impuls. A co se nestalo, pøesnìji øeèeno – co se stalo! Malá batolící se holèièka si jednou pøi prùzkumu domácího svìta strèila dva prstíky do elektrické zásuvky. Dostala ránu, omdlela a popálila si zejména jeden svùj prstík. Zdìšená maminka ji ihned odvezla na kliniku – a svìte div se – zázrak byl tady! Holèièka se u¾ cestou probrala, lékaøi ošetøili popáleninu, provedli další kontrolu arytmie a zjistili, ¾e ten malièký sval pracuje, jak má! Holèièka si sama naordinovala pøesný elektrický impuls, nad kterým lékaøi dlouho váhali.
Další chvályhodný pøíklad zázraku za¾il jeden náš známý pøibli¾nì ve stejné dobì. Trpìl delší dobu velkými bolestmi zad, operace asi dvou plotýnek byla nevyhnutelná, ale stále ji odkládal. Kdy¾ u¾ nebylo vyhnutí, sehnal nìjakou protekci ve støešovické Vojenské nemocnici. Probìhla tam všechny potøebná vyšetøení a pøišel den operace. Pøipraveného le¾ícího pøítele vezli na nemocnièním vozíku na sál a cestou do nìèeho narazili. Následoval pád s vozíku, zmatek na chodbì a rychlý odvoz na sál. Pøítel se ale najednou na tom vozíku zaèal vrtìt a zjistil, ¾e záda se nìjak zlepšila. Operaci odmítl a udìlal dobøe. Náhodný pád zázrakem pohnul právì tìmi správnými dvìma plotýnkami a – alelujá - záda byla jako nová, co¾ potvrdil i rentgen!
Na závìreènou chválu jsem si nechal nejneuvìøitelnìjší pøíbìh. Proto¾e je to pøíbìh lékaøe, pøednosty ortopedie jedné z pra¾ských nemocnic, usoudil jsem, ¾e je pravdivý, pøesto¾e se jedná o zázrak dvojnásobný.
Vá¾ený pan doktor mìl poèátkem devadesátých let tì¾kou automobilovou havárii u Vídnì. Le¾el v kómatu a pøíbuzní se u¾ pøijeli s ním rozlouèit. Potom vídeòští lékaøi vystavili úmrtní list a nahlásili úmrtí do nizozemského Leidenu, kde sídlí „orgánová banka“. Pøíslušní lékaøi pøijeli do vídeòské nemocnice a tu zasáhly sestry-jeptišky. Odmítly svého pacienta vydat, støídaly se a modlily u jeho lù¾ka, a … Samozøejmì - pacient vstal z mrtvých, a proto¾e mìl u¾ platný úmrtní list, mìl pak potí¾e anulovat ho a dokázat, ¾e ¾ije a ¾e mù¾e opìt pracovat! To ale není vše. Asi po patnácti letech, tedy u¾ v tomto století, mìl tento riskantní øidiè další tì¾kou havárii. Pøi ní si zpøelámal mnoho kostí a opìt le¾el tøi týdny v kómatu. Na štìstí mu u¾ druhý úmrtní list vystaven nebyl a tak milý pan ortoped se po témìø roce dal opìt do kupy, opìt operuje a další zázrak byl v jeho dvaašedesáti letech dovršen! Jak jsem koupil, tak prodávám.
Ano – zázraky se dìjí a budi¾ jim vyslovena nehynoucí sláva. V¾dy» konec koncù – zázrakem je ka¾dé narození jakéhokoliv ¾ivého tvora!