Laskavé meditace o stárnutí. Takový je podtitul kní¾ky norské autorky Sissel Gran.
Všeobecnì se traduje, ¾e stáøí je smutné, bolestivé a zkrátka ne¾ádoucí. Proto se dámy uchylují stále více k plastickým operacím všeho mo¾ného i nemo¾ného. Pánové se sna¾í svìtu dokázat, ¾e jsou stále ještì „frajeøi“, a» u¾ pøehnanými pracovními výkony, kdy je nejednou skolí infarkt apod., èi erotickými výlety za mladými partnerkami.
Autorka to však takto nehodnotí. Poukazuje spíš na rùzné podoby a projevy stárnutí a stáøí. Na to, ¾e podle svého zalo¾ení je ka¾dý èlovìk i ve stáøí originál. Nìkdo fòuká a stì¾uje si, jiný se sna¾í své potí¾e èi bolesti pøekonávat svou vùlí a nìkdo je i v devadesáti èilý a relativnì zdravý.
Píše o tom, jak lidé zaèínají s pøekvapením èi nevolí zjiš»ovat, ¾e mládí u¾ je pryè a rùznì na toto zjištìní reagují. Také o tom, jaké to je, kdy¾ ztratí svého ¾ivotního druha, jak se èasto stydí za nemoc èi nemohoucnost, ale i o tom, o èem by nechtìli mluvit, toti¾ o erotice.
O tom, ¾e ka¾dý máme kdesi v sobì ještì toho mladíka èi mladou dívku, jakými jsme ještì zdánlivì nedávno byli, i o tom, jaké jsou mo¾nosti trávit stáøí s optimismem, nikoli s pesimismem.
Kniha je napsána ètivì a srozumitelnì a popisuje øadu pøíkladù, s kterými se mù¾eme tøeba ztoto¾nit, èi se nad nimi zasmát.
A já se tìším, a¾ v nebli¾ším èase ještì toto téma pøipomenu svými zkušenostmi. Vydalo nakladatelství PORTÁL.