Erle Stanley Gardner, americký spisovatel detektivek
Zaèátek ¾ivota tohoto spisovatele byl prùpravou k celému jeho dílu - byl ponìkud dobrodru¾ný. Vyplývalo to z povolání jeho otce, který byl dùlním in¾enýrem a jako takový se pochopitelnì stìhoval za novì otevíranými doly. A vìtšinou se jednalo o zlaté doly. Zajisté na poèátku rùzných problémù v mládí Gardner netušil, v èem bude jednou vynikat, ale pozdìji to sám velmi dobøe shrnul následovnì: „Úspìch je dostat to, co chceš, a štìstí chtít to, co dostaneš.“
Erle Stanley Gardner se narodil 17. èervence 1889 v Maldenu ve státì Massachusetts na východì USA. Krátce na to se jeho rodièe pøestìhovali zcela na západ USA - do Portlandu v Oregonu. Za tøi roky na to pøijal jeho otec, Charles Walter Gardner (1862 - 1935) místo na Aljašce v Klondiku. Pravdìpodobnì zkušenosti z Aljašky - zlatá horeèka tam kulminovala v dobì, kdy mu bylo asi 10 let - zpùsobily, ¾e byl mladý Gardner pova¾ován za rváèe. Vyznal se v pìstním souboji, a» u¾ vedeným èestnì nebo s ranami pod pás - a toho vrchovatì také vyu¾il pøi vykreslení charakteristik svých postav. Pochopitelnì získal i zkušenosti z hornictví, co¾ i nìkolikrát uplatnil ve svých pozdìjších kní¾kách.
Po Klondiku se rodièe pøestìhovali do Kalifornie a usadili se v r. 1902 v hornickém mìstì Oroville, nazývaném „Gold City“ (zlaté mìsto), poblí¾ San Franciska. Støední školu navštìvoval Gardner v kalifornském Palo Altu u sanfranciské zátoky a ukonèil ji v r. 1909. Ji¾ za støedoškolských studií boxoval za peníze a poøádal nepovolené boxerské zápasy.
Opìt nìkteré prameny uvádìjí, ¾e vzhledem k povìsti rváèe a násilníka, který však se prý umìl chovat i velmi uhlazenì, uva¾oval o studiu práv jako o mo¾nosti, jak se pøípadnì vyhnout následkùm svých nerozvá¾ností; popøípadì, aby vìdìl, kam a¾ mù¾e zajít. Ovšem první kroky za právnickým vzdìláním nedopadly dobøe. Z univerzity ve Valparaisu v Indianì ho vyhodili za pár týdnù kvùli organizování pro studenty zakázaných boxerských zápasù a pro úèast na nich. Dokonce nìkteré prameny citují jeho samotného, ¾e to bylo za napadení profesora, i kdy¾ jiné uvádìjí, ¾e profesora napadl ji¾ na støední škole. Sehnal si tedy místo stenotypisty v právnické firmì a sám se „uèil být právníkem“. Studoval spisy a pozoroval ¾ivot a práci v právnické firmì. Skuteènì se mu podaøilo v r. 1911 slo¾it právnické zkoušky, byl pøijat mezi obhájce a poøídil si vlastní kanceláø v kalifornském Mercedu.
Krátce na to se 9. dubna 1912 o¾enil s Natalií Frances Beatrice Talbert (1885 - 1968). Man¾elé mìli dceru Grace, pozdìji vystupující jako Mrs. Alan R. McKittrick. V jiných pramenech stojí, ¾e sòatek byl a¾ v r. 1921, avšak genealogický kmen poukazuje na r. 1912.
Ale jeho vlastní praxe v Mercedu pøíliš nevynášela, Gardner tedy zaèal pracovat pro obchodnì - právní firmu I.W. Steward v Oxnardu. V té dobì obhajoval mexické a také èínské klienty, od nich¾ dostal oznaèení "t'ai chong tze" - „velký advokát“. Dokonce se mu u¾ tehdy podaøilo to, s èím vyhrával své pøe jeho pozdìjší slavný hrdina - advokát Perry Mason - ¾e zmátl policistu pøi ovìøování toto¾nosti natolik, ¾e jeho klient pøi vyhrál. Ve firmì pracoval do r. 1918. Domníval se ale, ¾e jinde si vydìlá více a poèal se ¾ivit obchodem s pneumatikami. Bavilo ho na tom pøedevším to, ¾e mohl cestovat. Vedle cestování ho bavilo fotografování a sport. Po tøech letech zaèal advokátský ¾ivot postrádat a opìt se k právnièinì vrátil. Pøestìhoval se do Ventury, kde otevøel právní kanceláø s dalšími právníky - Frankem Orrem, Sheridanem a Drapeauem. Prý pøi projednávání pøípadù záøil stejnou sebedùvìrou jako jeho slavný obhájce Perry Mason. Zøejmì s ním mìl hodnì spoleèného; taky nerad procházel pravnické folianty a na právní praxi ho nejvíce bavilo ono divadlo pøi pøelíèení, vèetnì neoèekávaných obratù.
Aby z té nudy, které bylo v jeho zamìstnání více, utekl a aby si pøilepšil na spoustu svých zálib, zaèal psát. Ve dne byl právník, v noci spisoval. Nejdøíve psal do rùzných zábavných èasopisù, spíš „plátkù“.
První jeho pøíbìh z konce r. 1921 "Nellie's Naughty Nighty" (pøibli¾nì Nelliiny nezbedné noci) vyšel v magazínu „Breezy Stories“ (Bodré pøíbìhy).
Je pravdou, ¾e Gardner pøedtím, ne¾ zaèal psát jednotlivé detektivky, byl ji¾ jedním z nejúspìšnìjších amerických spisovatelù. Øíkalo se o nìm, ¾e byl „king of pulps“, tj. králem levných sešitových pøíbìhù, nazvaných „pulp“ podle charakteru papíru, na kterém byly tištìny; byl to papír s pøemírou døevìné drtì (= pulp).
Právì charakteru papíru bylo podøízeno vše - tisk písma i obrázkù - a zároveò obal. Èasto vydavatelé pøedkládali spisovateli ji¾ navr¾ený obal s po¾adavkem, aby podle toho napsal text. Jednotlivé sešity stály 10 centù oproti èasopisùm na „hladkém“ papíøe za 25 centù, byly urèeny pøedevším pro nejchudší ètenáøe a byly pochopitelnì opatøeny lákavým názvem. V mnoha pøípadech pokrývaly vydavateli náklady na vydání hodnotnìjších námìtù, které by z jejich prodeje nezaplatil; zároveò se staly pro mnohé vydavatele cestou ke zbohatnutí.
Podobnou cestou za výdìlkem postupoval také Gardner. Pøispíval, jako mnoho dalších spisovatelù, kteøí se pozdìji stali svìtovì známými (detektivkáøi Dashiell Hammet a Raymond Chandler nebo i Upton Sinclair), do celé øady “pulpových“ magazínù, které byly v té dobì dostupné. Namátkou - nejstarší z nich byl ji¾ z devadesátých let devatenáctého stoleti „Magazin Argosy“. V dobì zaèátku jeho spisování v dvacátých letech dvacátého století byla zalo¾ena „Black Mask“ (Èerná maska). „Èerná maska“ neznamenala pouze krváky a detektivky, ale vydávala i dobrodru¾né, zamilované a romantické pøíbìhy, ale i pøíbìhy z øíše tajemna.
Gardner ve svých pøíbìzích pro tyto magazíny pou¾íval charakterù na obou stranách zákona; sám psal pod rùznými pseudonymy, napøíklad Carleton Kendrake, Kyle Corning, Charles J. Kenny, Charles M. Green, Les Tillray a Robert Parr. Vedle pøíbìhù s detektivními zápletkami psal také westerny.
Sám se pøíznával: „Píšu, abych vydìlal peníze a abych dodal ètenáøi èirou zábavu.“ Jedním z jeho hrdinù té doby byl napøíklad Lester Leith - „lupiè gentleman“ , který byl hrdinou v sešitech „Detective Fiction Weekly“ (Detektivní románový týdeník) a druhý byl bojovný právník Ken Corning, urèitý pravzor pro budoucího Perry Masona, který se objevoval v „Èerné masce“. Hrdinou nìkterých pøíbìhù byl další sympatický zlodìj-artista Ed Jenkins. V tìchto pøíbìzích se objevilo na tøi tucty rùzných charakterù hrdinù.
Svým zpùsobem akcí a dialogù popisoval své hrdiny právì tak, jak to tento druh literatury vy¾adoval - zkratkovitì, kde se charakter postav vìtšinou projevil a¾ v „akci“. Názvy jeho prvních pøíbìhù odpovídaly ètenáøské potøebì jeho vydavatelù. Napøíklad to byla série „Dead Men´s Letters“ (Dopisy mrtvých mu¾ù), dále „Hell´s Kettle“ (pøibli¾nì Sakramentský kotel) nebo „The Racket Buster“ (Hømotný výtr¾ník), „Hell´s Danger Signal“ (pøibli¾nì Hromský výstra¾ný signál), „Dressed to Kill“ (Obleèený pro vra¾du).- Je docela legraèní pro nás, pro které není slovo „hell“ (peklo) sprosté, jako v angliètinì, ¾e nìkteøí ameriètí literární kritikové to u Gardnera omlouvají jako zále¾itost boje dobra se zlem nebo nìjaké apokalypsy - vadí jim toti¾ tato vulgarita.
Stávalo se, ¾e jednotlivé poznatky z advokátní praxe dokázal Gardner zpracovat bìhem tøí nocí, ne¾ další pøíbìh napsal. Na zaèátku pøedpokládal, ¾e bìhem jedné noci napíše a¾ ètyøi tisíce slov. Tehdy byl placen od slova, poèet slov byl dùle¾itìjší ne¾ obsah pøíbìhu. Za slovo toti¾ vydìlal a¾ 3 centy. - Jeho ¾ivotopisci si z toho dìlali legraci, ¾e toti¾ jeho zloèince v té dobì trefila v¾dy a¾ poslední mo¾ná kulka zbranì. Sám Gardner prý øekl: „Napíšu-li: „Bang“ (Prásk), dostanu 3 centy.“ - Bìhem dvou let se ale prosadil jako ¾ádaný autor.
Napsal minimálnì 144 krátkých pøíbìhù a 301 povídek pøedtím, ne¾ zaèal psát detektivní romány. Samotní Amerièané litují, ¾e zatím nedošlo k dalším vydáním, popøípadì reprintùm jeho prvních sešitových pøíbìhù. Pozdìji, kdy¾ u¾ psal jednotlivé detektivky kni¾nì, psal do èasopisù spíše odborných, kde se zabýval historií Západu, pøíbìhy z cest, popøípadì odbornými právními otázkami, které nìkdy nastínil i ve svých detektivkách. Pro své pøíbìhy také zu¾itkovával poznatky ze svých cest po Spojených státech.
Nìjakou dobu mìl kanceláø v Los Angeles - v Santa Monice na rohu Broadway a 7. ulice, pomìrnì blízko pobøe¾í Tichého oceánu, podobnì jako jeho Perry Mason.
V roce 1931 odjel se svou ¾enou na šest mìsícù do Èíny. Pobyt na nìj velmi zapùsobil a také se nauèil èínsky.
V r. 1932 si psaním pøíbìhù vydìlal asi 20 tisíc dolarù. Mù¾eme si spoèítat poèet slov, který musel napsat, kdy¾ za jedno slovo dostával 3 centy! S prodejem své první detektivky, vydané 1. bøezna 1933 u¾ jako kniha - „The Case Of The Velvet Claws“ (Pøípad sametových drápkù), s hlavním hrdinou advokátem Perry Masonem, zanechal své právnické praxe a vìnoval se u¾ pouze psaní. „Pøípad sametových drápkù“ vyšel v èeštinì pod názvem „Ïábelský advokát“ poprvé u¾ v r. 1939. Jeho pøíbìhy ale vycházely zároveò i v „lepších“ èasopisech „Liberty Magazine“, „The Saturday Evening Post“, „Toronto Star Weekly“. I kdy¾ byly jeho detektivky psány podle stejného schématu krkolomných kejklù brilantního obhájce, pøekvapujících køí¾ových výslechù, pou¾íváním soukromého detektiva Paula Drakea ke všemu pátrání, vèetnì k uplácení policistù, je však ka¾dá tato detektivka ukázkou souboje, kde ètenáø tleská pøi ka¾dém dobøe míøeném zásahu a z nìj se opravdu tìší.
Jeho Perry Mason, který byl Gardnerovou nejúspìšnìjší postavou, má vedle vìrného a všehoschopného detektiva po boku rovnì¾ vìrnou a pùvabnou sekretáøku Dellu Streetovou a proti sobì domýšlivého státního zástupce Hamiltona Burgera, vzteklého a právì proto èasto vztekem zaslepeného ser¾anta Holcomba, v lepším pøípadì lidského, ale neúplatného poruèíka Tragga. Je v¾dy pøesvìdèen o tom, ¾e musí hájit svého klienta, a» u¾ ten s ním hraje rovnou hru, èi nikoliv. Pochopitelnì, ¾e a¾ do poslední chvíle bývá ètenáø zviklán pochybnostmi o vinì èi nevinì ob¾alovaného, kterou nakonec Perry Mason doká¾e nad všechny pochybnosti pøímo pøed porotou.
První vydané detektivky byly ponìkud poplatné stylu „Èerné masky“, s vìtší brutalitou a „bojem na ¾ivot a na smrt“ mezi Masonem a jeho protivníky z okolí státního zástupce. Z tohoto období je vynikající detektivka „The Case of Howling Dog“ (Pøípad vyjícího psa) a další „The Case of the Curious Bride“ (Pøípad zvìdavé nevìsty), obì z r. 1934. V r. 1935 se Gardner se svou man¾elkou po vzájemné dohodì rozešel, ka¾dý ¾il zvláš», ale nikdy se nerozvedli. Gardner jí a¾ do její smrti finanènì podporoval a další sòatek uzavøel jako vdovec. První film s Perry Masonem se objevil u¾ v r. 1935. Byl to „Pøípad zvìdavé nevìsty“ a hlavní roli hrál herec Warren William (1894 - 1948). Tento herec hrál ještì v „Pøípadu vyjícího psa“ rovnì¾ z r. 1935.
V r. 1937 se Erle Stanley Gardner usadil v Temecule v Kalifornii, poblí¾ Los Angeles, kde zakoupil ranè o 3 tisících akrech (12 kilometrù ètvereèních), nazvaný „Rancho del Paisano“. Ranè byl pojmenovaný po jednom z jeho hrdinù krátkých povídek. „El Paisano“ byl v tomto podání chápán jako „kamarád“ nebo „brach“, Tedy cosi jako „Brachùv ranè“. - Dalo by se øíci, ¾e Gardner si ze svého ranèe uèinil urèitou pevnost proti zásahùm do svého soukromí, aby mìl opravdu klid ke své práci. Dokonce nemìl do r. 1951 na ranè zavedený ani telefon. - Okolí jeho ranèe na pøipojeném obrázku ale odpovídá souèasnosti.
V r. 1937 se objevil v Gardnerových knihách hrdina z „druhého bøehu“ advokátní praxe - Doug Selby - neúplatný okresní prokurátor, který zcela opaènì ne¾ Perry Mason èelí zloèinným praktikám svého advokátského protivníka A.B.Carra. První detektivní román byl „The D. A. Calls It Murder“, v èeštinì vyšlo pod názvem „´Je to vra¾da´, øíká Selby“.
V r. 1939, kdy¾ vyšlo asi 15 „masonovských“ pøíbìhù, zaèal psát Gardner pod pseudonymem A. A. Fair detektivky s další dvojicí dosti nesourodých detektivù - s ponìkud hrabivou Bertou Coolovou, potýkající se s nadváhou, a jejím podøízeným, detektivem drobné postavy, ale velkým svùdcem ¾en - Donaldem Lamem, který zaøizoval pro detektivní kanceláø vše, vèetnì nasazení vlastního ¾ivota, jako to udìlal u¾ v prvním pøíbìhu „The Bigger They Come“ s podtitulkem „Lam to the Slaughter“ (èesky vyšlo jako Vrah má mít doktorát). V tomto pøíbìhu se projevil Gardner nejen jako spisovatel, ale jako velice vzdìlaný právník: zápletka románu byla postavena na neúplnosti zákonných naøízení mezi jednotlivými státy USA - toti¾ na skuteènosti, ¾e vrah mohl spáchat zloèin a nemusel být za to zákonnì potrestán. V dùsledku této detektivky došlo k novelizaci kalifornského trestního zákoníku.
V dobì svého nejvìtšího rozmachu dokázal prý Gardner zamìstnat i šest písaøek a nìkdy jim i simultánnì diktovat. Vìtšinu svých pøíbìhù s Dougem Selbym napsal bìhem druhé svìtové války.
Ale ¾ádný z dalších Gardnerových hrdinù nezastínil jeho Perryho Masona. Postupem èasu se Gardnerovi hrdinové zbavovali nánosu z „pulpových“ románù, pøestávali být tak násilniètí a jejich èiny více odpovídaly zákonnému chování. Vìtší uhlazenost hrdinù byla jedním z po¾adavkù vydavatele „Saturday Evening Post“ (Sobotní veèerní pošta). Dá se to i vysvìtlovat nepøelo¾itelnou slovní høíèkou - „pulpové“ èasopisy byly drsné, na hrubém papíøe, zatímco „Saturday Evening Post“ byl tištìn na „vyhlazeném“ papíøe. Gardner i po další roky psal s workholickou urputností. Za rok napsal prùmìrnì ètyøi kní¾ky. Pøedevším na zaèátku své spisovatelské dráhy se sám pova¾oval jak za obchodníka, tak za umìlce, pøes to, ¾e nìkteøí kritikové, ale i konkurenti z detektivkáøské bran¾e to popírali. Jedním z nich byl napøíklad spisovatel Rex Stout (1886 - 1975) s detektivem Nero Wolfem, který nepova¾oval dokonce jeho výtvory ani za novely.
Bìhem války však zcela nezámìrnì vznikalo cosi, co Gardner spolu se svými kolegy a spolupracovníky pozdìji oznaèil jako „The Court of Last Resort“ (Soud posledního odvolání). Pøi studiu podkladù ke svým „kauzám“ zjiš»oval, ¾e mnohá rozhodnutí soudù byla sporná, ¾e byli odsouzeni nevinní lidé. V r. 1946 vyšel v „Saturday Evening Post“ èlánek, který poukázal na Gardnerùv rozklad skuteèného kriminálního pøípadu nevinnì odsouzeného èlovìka. Napsal ho jakýsi Alva Johnson a èlánek se jmenoval „The Case Of Erle Stanley Gardner“ (Pøípad Erle Stanleye Gardnera) a byl zamìøen na Gardnerovo soucítìní s nevinnì odsouzenými lidmi, vìtšinou z nerovnoprávných spoleèenských vrstev, i se zamìøením na korupci v soudnictví. Byl zde pøedveden pøípad lidské trosky, jakéhosi Williama Marvina Lindleye, který byl ¾aláøován za vra¾du ze sexuálních pohnutek, brzy na to uznán nesvéprávným a poslán do ústavu. Avšak za rok bylo rozhodnutí o nesvéprávnosti revidováno a on opìt èelil mo¾nosti trestu za vra¾du. Gardner pøípad zrekonstruoval a dokázal, ¾e Lindley nebyl v místì èinu pøítomen. Policejní dùkaz toti¾ vycházel z toho, ¾e umírající obì» trestného èinu Lindleye oznaèila jako útoèníka, co¾ všechny ostatní dùkazy zatlaèilo do pozadí. Gardner policejní dùkazy vyvrátil a s tìmito poznatky se obrátil na kalifornský Nejvyšší soud, na kalifornského guvernéra i jeho zástupce, co¾ mìlo za následek, ¾e se tím kanceláø guvernéra i Nejvyšší soud zaèaly znovu zabývat. Situace vyvrcholila v den plánované popravy, kdy guvernér nebyl pøítomen, tedy jeho zástupce v pochybnostech o vinì odsouzeného podepsal odklad popravy do návratu guvernéra. Po guvernérovì návratu byl rozsudek zmìnìn na do¾ivotí a pøípad pøedán ke znovuprozkoumání. Po pøešetøení byl Lindley osvobozen.
Další, kdo se k tomu pøipojil, byl vydavatel jednoho z magazinù - z „Argosy Magazinu“, který uveøejnil nìkolik pøípadù o lidech, kteøí byli odsouzeni za zloèin, který nespáchali. A na základì tìchto èlánkù se utvoøil „Board of Investigation“ (Výbor pro vyšetøování) a zaèali se pøipojovat významní právníci, vìdci a lékaøi a zrodil se „Soud posledního odvolání“. V podstatì vytvoøení této organizace i její práci pova¾oval v té dobì Gardner za nejdùle¾itìjší dílo svého ¾ivota, i kdy¾ se vše vyvinulo jaksi samovolnì. Ovšem tím se ponìkud strhla lavina, asi osmi tisíc pøípadù, kterou nemohli èlenové „Soudu“ odpovìdnì øešit. Nìkteøí ètenáøi „Argosy Magazinu“ zkoušeli pochopitelnì i mo¾nost revize pøípadù, kde se nejednalo o nevinu. - Prvním cílem bylo tedy zlepšení samotné justice. Gardner a jeho kolegové vybrali tisíc pøípadù, které roztøídili a za pomoci ètenáøù „Argosy Magazinu“, vytipovali kritické body, ve kterých by se mìlo soudnictví revidovat. Avšak to bylo pracovnì na „Soud“ a hlavnì finanènì na „Argosy Magazin“ pøespøíliš a „Magazin“ se „Soudem“ rozvázal spolupráci.
Gardner celou historii popsal ve svém spisu „The Court of Last Resort“ v r. 1952, èesky to vyšlo pod názven „Soud posledního odvolání“ a¾ v r. 1968. Gardner i jeho kolegové zatím na práci v této organizaci nerezignovali a na základì jejich šetøení došlo i k urèitým úpravám pøíslušných zákonù. A¾ v r. 1960, kdy Gardner odešel „do penze“, zaèal celý tento projekt umírat na úbytì.
V r. 1952 dostal Gardner za knihu „Soud posledního odvolání“ Edgarovu cenu, pojmenovanou podle slavného amerického spisovatele Allana Edgara Poea (1809 - 1849). Edgarovu cenu udìlovala spoleènost „Mystery Writers of Amerika“ (Ameriètí spisovatelé záhad), jejím¾ byl Gardner rovnì¾ spoluzakladatelem. V roce 1952 bylo odùvodnìní udìlení ceny „za nejlepší skuteèný kriminální pøípad“. Druhou Edgarovu cenu „The Grand Master“ (Velký mistr) dostal v r. 1963. Byl také do¾ivotním èestným èlenem Americké polygrafické spoleènosti. V letech 1957 a¾ 1966 byl natoèen mnohadílný televizní serál o Masonovi, v nìm¾ Masona hrál Raymond Burr (1917 - 199 a Dellu Streetovou Barbara Hale (* 1922). Na plátnì se prý pùvodnì objevil v epizodní roli sám autor.
V r. 1968 Gardnerovi zemøela man¾elka a bìhem pár mìsícù se znovu o¾enil se svou dlouholetou sekretáøkou Agnes Jean Bethell (1902 - 2002), která byla pravdìpodobnì pøedobrazem jeho Delly Streetové. Nìkteøí ¾ivotopisci pøedpokládají, ¾e vztah mezi Dellou Streetovou a Perry Masonem, jak ho Gardner vykreslil, odpovídá i jeho tøicetiletému vztahu k jeho sekretáøce, pozdìji man¾elce. Vzhledem k tomu, ¾e se man¾elé Gardnerovi nerozvedli, zvolil zøejmì Gardner onen romantický zpùsob ¾ivota se svou sekretáøkou, který ve svých detektivkách popsal. Ovšem druhý výklad vztahu Gardnerových hrdinù je pravdìpodobnìjší a mo¾ná rovnì¾ Gardnerovou úvahou pro jeho vlastní ¾ivot. Kdyby se toti¾ jak Gardner, tak jeho hrdina o¾enili, museli by si hledat jinou sekretáøku - a v detektivkách by to zpùsobilo problém a porušení zavedeného schématu - a mo¾ná by to zpùsobilo problém i spisovateli, proto¾e svou sekretáøku potøeboval v práci, minimálnì jako inspiraci. Man¾elství však bohu¾el netrvalo dlouho. Erle Stanley Gardner zemøel 12. bøezna 1970 na svém ranèi.
Jeho poslední knihou byla posmrtnì vydaná „The Case of the Postponed Murder“ (Pøípad odlo¾ené vra¾dy).
Za svùj ¾ivot vydal Gardner celkem asi 150 knih a mno¾ství povídek, pøíbìhù a èlánkù v èasopisech. Jeho knihy jsou oblíbeny na celém svìtì a pøes to, ¾e od jeho smrti uplynulo nìkolik desítek let, se na jeho oblibì nic nemìní. Vyšly v obrovském poètu nákladù ve Spojených státech, ale i všude na svìtì. Byly pøelo¾eny do 71 jazykù. Jeho rukopisy jsou archivovány v „Harry Ransom Humanities Research Center“ (Ransomovo výzkumné centrum klasické literatury) na texaské univerzitì v Austinu, co¾ je jakýsi literární archiv Spojených státù. I kdy¾ samozøejmì mù¾eme oponovat i samotnému spisovateli, co se týká „umìleckosti“ jeho díla, nemù¾eme mu upøít právì to, co sám kdysi pova¾oval za dùvod svého psaní - toti¾ „èirou zábavu“ pøi ètení jeho knih.