Filipojakubská noc - noc èarodìjnic
Lidé se ptají, tradice jsou nìkomu známé, nebo je rád pøijímá, jindy ne, ka¾dý do tohoto svátku vkládá své, ale podstata zùstává. Lidé cítí tajemno, chtìjí se bavit a o to tady jde. Pøichází léto, nejkrásnìjší èas v roce, èas otevírání.
A jsme u toho. ®e by v dubnu? Ale ano. Cítíme poèátek léta. Nikdo nepochybuje, ¾e 21. bøezna nastává úøední jaro, je rovnodennost. Slunce putuje pøes rovník. 21. èervna kulminuje na obratníku Raka a zaèíná léto. 23. záøí je opìt na rovníku, je rovnodennost, zaèíná podzim a 21. prosince kulminuje na obratníku Kozoroha, zaèíná zima. Jsou ale v roce ještì i ètyøi mezidobí. Zima se kloní k jaru, jaro k létu, léto k podzimu a podzim k zimì. Tato mezidobí jsou rovnì¾ velmi silná a naši pøedkové je slavili a vítali. Vzpomeòte, proè v únoru ctili svátek Hromnic, spojený s pøíchodem svìtla, svìcením svíèek. Na Hromnice, 2. února se otevírá jarní brána. Nastává zvrat v poèasí, dny se delší a pøíroda spìje k jaru. To pravé jaro, je samozøejmì v den jarní rovnodennosti 21. bøezna. Ale na Hromnice u¾ probíhá pøíprava na toto poèáteèní období.
Podobné to je i 30. dubna, na posvátnou Filipojakubskou noc, kdy se vìøilo, ¾e èarodìjnice po prodìlání jarní oèisty se slétly na svùj Sabat, aby oslavily pøíchod léta. Otevírá se toti¾ na 1. máje letní brána. Jaro spìje k létu. Pro úplnost vzpomenu ještì otevírání podzimní brány – Letnice. 10. srpna na Svatého Vavøince. „Svatý Vavøinec, první podzimec“. No a 1. listopadu na Dušièky, se otevírá zimní brána. I ty se ctí, ale zase trochu jinak. Ka¾dá roèní doba si nese své.
Kdo jsou èarodìjnice a jak probíhá jarní oèista? Je v povìdomí lidí, ¾e na ka¾dé vesnici døíve ¾ily ¾eny se zvláštní schopností, citlivostí. Øíkalo se jim báby, vìdmy, koøenáøky… Neobejde se bez nich ¾ádná pohádka. Jejich zvláštní schopností byla hluboká moudrost, cit pro potøeby jiných a touha pomáhat. Nelenily sbírat léèivé byliny a potom je rozdávat k léèení lidem i dobytku. Vìdìly, kdy a co trhat. Byly zvány k porodùm, které vedly. Umìly poradit v zále¾itostech lásky, neštìstí, byly soucitné a dìlaly to rády. Víme zase všichni, jak neblaze se na nich podepsala doba inkvizice, známá z dìjin jako upalování èarodìjnic. Monstrprocesy šly napøíè Evropou a hromadnì byly tyto ¾eny nièeny. Jejich øemeslo bylo vyhubeno. Ještì na konci 19. století nesmìly ¾eny studovat, byly umìle dr¾eny v nevìdomosti a ¾enská doména – porody èi ošetøování nemocných byla ovládnuta mu¾i. Jen velmi zvolna se vyhrocený stav normalizuje a 21. století u¾ opìt patøí hledání ztracené ¾enskosti.
A jak to souvisí s ohnìm a s pálením? Oheò je symbolem Ducha. Duch v ka¾dém z nás je naše mu¾ská síla, naše mu¾ská èást osobnosti. Je to aktivita, tvoøivost, dávání, práce pro jiné. A Duše? To je zase ¾ena v nás. ®enská síla. Je to pasivita, nìha, pøijímání, trpìlivost, porozumìní. Mu¾ a ¾ena v ka¾dém z nás tou¾í po vyrovnání se, po spojení. Èlovìk je zdravý a harmonický, má li od všeho trochu. Aby se dobré vlastnosti mohly projevit, je nutná oèista od únavy, jedù, negativních pocitù, zloby, agrese, chtivosti, závisti. To vše musíme ze svého tìla odklidit, spálit, oèistit, abychom mohli pøijímat to lepší, abychom naèerpali novou sílu, otevøeli se té svìtlejší èásti roku, kterou nám pøíroda v tuto dobu nabízí. Oheò je v¾dy oèistný, spaluje co není potøebné, co u¾ je pøekonané, urèeno k zániku. Staré zaniká a zánik otevírá cestu novému, zdravému, krásnému. Léto je cesta srdce.
A kdo jsou dnešní èarodìjnice? No pøece všechny ¾eny, které rozdávají lásku, rozdávají zdraví, pohodu a štìstí. Jsou to ¾eny léèitelky a tìmi jsou pøece maminky, man¾elky, partnerky, spolu¾aèky, spolupracovnice, pøítelkynì a já nevím jaké ještì tituly mám vypsat. Jsou to ty ¾eny, které pro nìkoho nìco znamenají, které umí dávat lásku.
Filipojakubská nebo také Valpur¾ina noc z 30. dubna na 1. kvìtna je tedy jednou z tajemných nocí, kdy prý mají temné síly vìtší moc ne¾ jindy. O pùlnoci pøed sv. Filipem a Jakubem, kdy mohly zlé síly škodit lidem se daly také podle starobylých legend nalézt èetné poklady, které této noci opouštìly podzemí. Ten, kdo se vydal poklad hledat, se musel vyzbrojit kvìtem z kapradí, svìcenou køídou, hostií a dalšími ochrannými pøedmìty. Lidé vìøili, ¾e v povìtøí poletuje spousta èarodìjnic, které se slétají na èarodìjnickou oslavu - sabat. Proto se této noci øíká "noc èarodìjnic".