Pohled z okna
Postupnì se poznáváme, zvykáme si na sebe a stáváme se pøáteli. Je tak na místì, kdo chce (není podmínkou), pøiblí¾it ostatním své okolí, své milé, zájmy, pocity atd. Zaèali jsme pohledem z okna. Dalším pohledùm se však meze nekladou, samozøejmì v rámci etických hranic, daných provozem tìchto stránek.
Chcete se také zapojit? Je to jednoduché, pošlete text (pøípadnì i foto) na info@seniortip.cz a my z toho udìláme dokument, který se objeví na hlavní stránce v tématickém okruhu - Pohled z okna. Zatím to tak funguje a zde je jeden z dalších pohledù - avšak pozor (!) název „Pohled z okna“ je jen pøenesený...
Tentokrát je to pohled zpìt – na jednu loòskou dovolenou…
Vzpomínka: Naše cesta do lázní Dudince
Je polovina srpna a já dostávám cestovní horeèku. Jedeme a¾ za týden, ale u¾ sepisuji seznamy co s sebou. Dva papíry se postupnì plní a já pøemýšlím co vyškrtat. Ka¾dý rok stejný problém. Bez seznamù bych urèitì na spoustu vìcí zapomnìla. Letos opìt jedeme autem, tak mám volnìjší ruku v rozhodování. Man¾el pøi pohledu na popsané papíry nezapomene (jako ka¾dý rok) podotknout, zda by nemìl objednat stìhovák. Vtipálek. V¾dy» si opravdu píšu jen to nejnutnìjší.
Týden uplynul. Je pátek a mne èeká balení – jedeme a¾ v sobotu v noci. Beru seznam, mírnì zredukovaný a pøemýšlím, na co jsem zapomnìla. Zaènu s obleèením. Musíme poèítat také s variantou ochlazení. I kdy¾ v Dudincích je touto dobou krásnì a je to místo, kde jsou srá¾ky minimální, ale co kdyby ….
Vybírám z obsahu skøíní „hadrárnu“ podle seznamu. STEJNÌ JE TOHO NÌJAK MOC. Kritickým okem zredukuji hromadu a èást vracím zpìt do polic.
Kufr je zabalen, ostatní neskladné nezbytnosti dávám zvláš» do tašek, boty do igelitek a man¾el vše stìhuje do auta. Náš Modrásek (škodovka) je pøipraven vyrazit. Pøíruèní tašku nechávám doma, tam zabalím jídlo na cestu, ale a¾ na poslední chvíli.
Je teprve osm veèer a jdu do hajan. Man¾el chce vyrazit ráno po 4. hodinì… Hrùza, mám vstávat ve 3 hodiny! To je nelidská hodina!!! Noc nestojí za nic. Nemohu spát, kdy¾ na chvilku zaberu, hned se budím. Prostì cestovní horeèka. Mobil je naøízen na 3:30 hod., ale já u¾ jsem od pùl tøetí vzhùru a pøipravuji jídlo na cestu. Vaøím èaj a kafe do termosek. Man¾el u¾ také vstal… Na snídani jsme nemìli chu» ani jeden. Kdo by také snídal po tøetí hodinì ráno, ¾e ano? S chutí jsme vypili nezbytnou ranní kávu. Po vypnutí všech spotøebièù a následné kontrole jsme vyrazili.
Je nedìle 4:30 hod. ráno. Temná noc. Jede se krásnì. Je pìkné pozorovat noèní krajinu. Ve svìtle reflektorù vidím jen noèní „poletuchy“ a vzpomínáme na loòskou cestu, kdy z lesa vybìhl divoký kanec. Ten ale byl!!! ®ádné selátko – kanec „jako od Hrabala ze Slavnosti snì¾enek“. Poprvé v ¾ivotì jsem ho vidìla takto blizouèko. Naštìstí kanec zùstal stát na kraji silnice. Kdyby udìlal ještì krok, tak Modrásek má kapotu zdemolovanou. Letos jsme projeli stejným místem bez kance a jiných zvíøátek.
Pokraèujeme v pohodì, pozvolna svítá a probouzí se i krajina kolem nás. Cestou jsme nìkolikrát zastavili u benzinek ještì v Èesku na nutné uvolnìní útrob a opìtovné zaplnìní kávou a èajem.
Blí¾íme se ke slovenské hranici. V místech, kde kdysi byla celnice, jsou prázdné „domeèky“ a zmìnu státu poznáme podle nápisù a stavu vozovky. Slováci silnicím vìnují mnohem více penìz a péèe ne¾ Èeši. Jedeme jak po másle a man¾el pøekraèuje povolenou rychlost 130 km. Na moji pøipomínku, ¾e nejsme v letadle, odvìtil, ¾e se mu dobøe jede a ani o vyšší rychlosti neví. Samozøejmì hned našeho Modráska poslušnì zkrotil, proè riskovat pokutu za rychlou jízdu, ¾e?
Slováci mají sice krásné silnice, ale kdy¾ se chce dámám èùrat, tak mají smùlu, pokud ovšem nechtìjí vystrèit svá pozadí na kolem jedoucí vozidla – oè to mají chlapi jednodušší – nemám pravdu dámy? Vloni jsme od hranic ujeli asi 20 km a nic. ®ádná pumpa, ¾ádný motorest.
Proto jsem se letos pøipravila pøedem a naplánovala jsem si zastávky podle benzínek vyznaèených na internetu… Vèas jsme zastavili pøed hranicemi a na Slovensku musíme vydr¾et podle plánu. I to kafe jsem mìla v termosce a nebyli jsme zvìdavi na „zalievaného turka“ jakého nám nabízeli vloni.
Letos jsme zvolili jinou pøíjezdovou trasu – jeli jsme „spodem“, nejeli jsme pøes Levici a pøijeli jsme ze smìru od Hokovcù, tím jsme ušetøili asi 50 km. Jsme v Hokovcích a u¾ vidím známé budovy. K našemu hotelu jsme pøijeli v 11:05 hod. Pokoj u¾ byl pøipravený. Bleskovì jsem vybalila vìtšinu vìcí. Je zajímavé, ¾e to šlo tak rychle. Balení mi trvalo dva dny. Mùj drahý mu¾ si šel provìtrat plíce smradlavou cigaretou (mluví ze mne napravený kuøák) a ochutnat pivko, jestli je stále tak dobré. Byla jsem ráda, ¾e mám na vybalování klid…
S vílou Dudinkou
A jaké to na Slovensku bylo? Ú¾asné jako v¾dy! Letos jedeme zase!
Legenda o víle Dudince (klikni)
Janina Svobodová
Navštivte také stránky knihovny:http://www.jkk.estranky.cz/
***
Zobrazit všechny èlánky autorky