CITACE BIBLE: Celek tøí dopisù, První a druhý list Timoteovi a list Titovi je od 18. století výsti¾nì oznaèován jako „pastorální epištoly“. Apoštol Pavel je adresuje svým nejbli¾ším a osvìdèeným spolupracovníkùm Timoteovi a Titovi. Timoteus, pùvodem z øecko-¾idovské rodiny z Lystry, provázel Pavla od druhé misijní cesty. Apoštol jej èasto uvádí v listech jako spoluodesilatele. O Titovi se dovídáme, ¾e byl rodilý Øek. Pavel jej èasto pou¾íval jako svého vyslance a oba mu¾e ustanovil svými zástupci, Timotea v Efezu a Tita na Krétì. V pastýøských listech jim dává smìrnice o øádech a povinnostech, které mají posílit a upevnit sborovou disciplínu vzhledem k rozmáhajícímu se kacíøství uvnitø køes»anských obcí. Obsah kacíøského uèení nelze pøesnì urèit. Patrnì jde o gnostické spekulace ve spojení s „¾idovskými mýty“. Proto¾e tito bludaøi byli misijnì velmi aktivní, pøedstavovali pro køes»anské obce veliké nebezpeèí. Ty však tím nemají být pøekvapeny. Bludaøi jsou poslové konce pøed pøíchodem Kristovým. Apoštol Pavel zdùrazòuje na mnoha místech, ¾e výpovìdi heretikù jsou bezcenné, avšak jejich pùsobnost je nebezpeèná. Vyvolávají spory, závist, roztr¾ky. Tím nejen vnášejí do obcí nepokoj, ale vystavují je i vnìjšímu ohro¾ení. Proto je nutné pøerušit diskusi s nimi jako bezvýslednou. Pravý zpùsob, jak je potírat, je pouèování a kázeò na základì „zdravého uèení“, které je osvìdèené a vyzkoušené, a zakotvené v øadì hymnù, vyznání a modliteb. Proti falešným uèitelùm je na místì pøísnost, vùèi jejich pøívr¾encùm mírnost, aby zùstala nadìje pobloudilce získat. Této nový tón jisté diskvalifikace protivníka pøedem z pozice pravovìøí (tradice), v pastorálních listech zvláštì silný, vysvìtlují mnozí tak, ¾e jsou dílem apoštola, stojícího na konci ¾ivota, a pøedstavují poslední stadium jeho konfrontace s heretickými skupinami.
Ze stejného pøedpokladu se vysvìtluje i rozvoj vnitøních struktur obcí, pøi nìm¾ charismatické pavlovské tradice srùstají s tradicemi presbyterskými. V èele komunity stojí kruh vedoucích pracovníkù, kteøí nejen bdí nad èistotou apoštolského uèení, ale zároveò svým vzorným chováním reprezentují obce pøed okolním svìtem. Mnohé z organizace obcí zùstává nevyjasnìno, proto¾e pastorální dopisy nepopisují církevní zøízení, ale pøedpokládají, ¾e je všeobecnì známé. Vedle presbyterù èi biskupù pracuje pod jejich vedením i kruh diakonù. Rozhodující postavení mìl asi apoštol sám. Nyní aktem ordinace povìøuje na základì prorockého charismatu touto vedoucí úlohou v obci jednu osobu. Nedá se tu však ještì mluvit o monarchickém biskupovi, jeho¾ pravomoci by podléhaly všechny funkce v obci. Jde o zodpovìdného uèitele, „kormidelníka“ sboru, který má støe¾it poklad evangelia, provést obec tì¾kou situací, a tak ji zachovat pøipravenou pro slavný pøíchod Je¾íše Krista. Dopisy nedávají instrukce týkající se vnitøního sborového ¾ivota. Z jediné pasá¾e, výzvy k liturgické modlitbì, nelze urèit, do jakého bohoslu¾ebného rámce patøí. Zdùrazòuje se však v ní univerzální šíøe misijního zámìru spasitelné Bo¾í vùle. Køest, veèeøe Pánì a duchovní dary nejsou v dopisech zmínìny. Neznamená to duchovní chudobu køes»anských obcí, ale jednoznaèný zájem o jejich „øády“. Církevní zøízení je na poèátku vývoje a pozdìjší vyhranìné rozdìlení na tøi úøady (biskup, presbyter, diákon) je teprve naznaèeno. V pomìru k obci zùstává vedoucí pracovník bratrem v diakonské slu¾bì v rodinném spoleèenství sboru, avšak jeho poslání má charakter závazného apoštolského povìøení.
To je další význaèný rys pastorálních dopisù. Pavel autoritou svého apoštolského úøadu uplatòuje pøed obcemi nárok pro Timotea a Tita jako legitimní apoštolské delegáty. Oni pøijímají povìøení k novému úkolu proto, ¾e za ním stojí autorita apoštolská, a z moci Ducha svatého poznávají, ¾e je to cesta, na kterou volá církev v nové situaci sám Je¾íš Kristus. Martyrium Pavlovo se blí¾í. Bo¾í dílo však pøetrvá i smrt zvìstovatele. Jeho kontinuita bude zachována v slu¾ebnících, kteøí se budou øídit apoštolskými pøíkazy a kteøí budou také ochotni jako Pavel nést pro evangelium utrpení a¾ do smrti. Nové øády nejsou projevem oportunismu a pøizpùsobením øádùm tohoto svìta, nýbr¾ jsou nutným opatøením, aby køes»anské obce mohly ¾ít uprostøed svìta a konat dál misijní poslání. Mo¾nost ¾ít relativnì „pokojným ¾ivotem“ museli køes»ané vyva¾ovat omezeními a vykupovat osobní stateèností všech, pøedevším však vedoucích pracovníkù. Pavel je prototypem vìrnosti evangeliu a¾ do smrti.
Pavlovský pùvod pastorálních dopisù, dosvìdèovaný nejstarší církevní tradicí, byl v novìjší dobì pøedmìtem sporu a dodnes neuzavøené diskuse, zda dílo skuteènì napsal apoštol Pavel na sklonku svého ¾ivota, èi zda je promyšlenou tvorbou nìkterého z Pavlových ¾ákù. Mnoho vnitøních znakù mluví pro autorství Pavlovo. Mnoho pro to, ¾e tyto listy byly napsány nìkterým Pavlovým ¾ákem. Obsah dopisù vyznívá jednoznaènì: Pastorální listy zùstávají teologií apoštola Pavla v tøetí køes»anské generaci, ¾ijící snad v Malé Asii v tì¾kých podmínkách ohro¾ení.
Pastorálním listùm vdìèíme za to, ¾e vytrhly pavlovské dìdictví z gnostických spekulací a pøedaly je pozdìjším generacím církve v plné èistotì.