O hrdinství a hrozných procedurách
Tak jsem zase jednou po delší dobì propadl nehorázné panice. Nechci však brát sám sebe na pranýø, proto¾e jsem za to tak moc nemohl. Ukazuji prstem na vládní úøady, které nás, povadlé seniory, neustále bombardují informacemi o hrùzných chorobách a o tom, jak jim lze pøedejít. Lidé po padesátce to vskutku nemají lehké a vlastnì se musí po zbytek ¾ivota jenom chvìt, jak je sklátí nìjaká zákeøná nemoc. Zále¾í pouze na èase. Avšak ochránci našeho zdraví nás ubezpeèují, ¾e šance na pøe¾ití rakoviny je v nynìjší dobì velká, pakli¾e se ovšem zachytí v zaèátcích. Z tohoto dùvodu je však nutné se dávat pravidelnì kontrolovat. Informaèní letáky, které nám ka¾dou chvíli pøináší pošta, graficky vysvìtlují procedury, které èlovìk musí podstoupit, aby zlým nemocem pøedešel. Procedury, pøi jejich¾ pouhé zmínce hlavnì nám, jinak chrabrým dìdkùm, vstávají vlasy na hlavì, a kdy¾ ¾ádné nemáme, tak nám naskakuje husí kù¾e po tìle.
Lidé moudøí se pravidelným kontrolám podrobují. Jen hlupáci sveøepì prohlašují, ¾e na nìco se umøít musí, zapálí si cigáro a, dusíce se strašným kašlem, dìlají si na váš úèet legraci, ¾e se vám musí prozkoumání prostaty tlustým chlupatým prstem zøejmì líbit…
Upozoròuji, ¾e se mi tato procedura, které se pravidelnì po øadu let podrobuji, vùbec, ale vùbec nelíbí. Naopak! Naplòuje mì neutuchající hrùzou, zvláštì od té doby, co se mì kolega nejapnì zeptal: “Jak to víš, ¾e to byl prst?”
I kdy¾ svému urologovi dùvìøuji, proto¾e je to slušný èlovìk od rodiny, kolegova otázka moji dùvìru pøece jenom trochu nahlodala a pøi potupné proceduøe èínského urologa bedlivì pozoruji. Teprve kdy¾ na ruku navlékne gumovou rukavici, trochu se uklidním. Ale ne úplnì, proto¾e se èlovìk v¾dycky trochu bojí. Co kdyby na nìco ošklivého vyšetøující lékaø pøišel? Myslím skuteènì ošklivého jako rakovinový nádor. Spokojený výraz na urologovì tváøi vás uklidní a máte na rok zase pokoj.
Kontrola prostaty je procházka rù¾ovým parkem v porovnání s jinými preventivními zákroky, které pøíslušníci obou pohlaví podstupují. Vím to pøesnì, proto¾e jsem nedávno podlehl panice vyvolané vládou sponzorované kampani zdùrazòující nutnost provìøení støev ka¾dému, komu je pøes padesát. Chmurné statistiky ve mnì vzbudily pocit nezodpovìdnosti vùèi rodinì a ¾enì Mánì, proto¾e rakovina tlustého støeva není legrace. Pokud se ovšem nezachytí v poèátcích díky preventivní kolonoskopii. Propadl jsem panice a vydal jsem se cestou neveselých procedur.
Kdo podstoupil laboratorní vyšetøení bobkù, ví pøesnì, o èem mluvím.
Kam se na tuto veskrze trapnou zále¾itost hrabe urologùv prst! Nejdøíve musíte dostat od svého lékaøe doporuèení, se kterým se dostavíte na patologii.
Tam se vás ujme mladá krasavice, která do vás zaène hustit návody, jakou strategii na zdárné zachycení bobkù musíte tøikrát po sobì ka¾dé ráno pou¾ít. Kdy¾ mnì pøita¾livá laborantka navrhla pou¾ít kontejneru od zmrzliny, udìlaly se mi m¾itky pøed oèima. Slabým hláskem jsem se zeptal, kam mám naplnìný kontejner odnést. Laborantka, která byla oèividnì zvyklá na podobnì pøihlouplé otázky, mi bez mrknutí pevným hlasem vysvìtlila, ¾e staèí pouze malý vzorek, který se musí obratnì vlo¾it do plastikové sklenièky a ka¾dé ráno odnést na patologii
Pøedstava zápolení s kontejnerem a jeho strašným obsahem ve mnì vyvolala oprávnìnou hrùzu.
A podivné šimrání u ¾aludku. Pokusil jsem se o chlapský humor:
“A jak to mám do toho nandat? Rukou nebo kávovou l¾ièkou? To abych ji pak rovnou vyhodil. Tøi l¾i4ky ze støíbrnýho servisu, to mi ¾ena Máòa rozhodnì neschválí.”
Vyvinutá laborantka se usmála, podala mi døevìnou špachtli, vzala kus hnìdé formelíny, kterou dala do plastikové mísy, a zruènì mi ukázala, jak z hroudy oddìlit malinký kousíèek. Tìch špachtlièek mi holka dala tucet pro pøípad, ¾e bych je v kontejneru utopil. Pak se rozlouèila a s povzdechem mnì popøála zdar v mém konání.
První den získávání vzorku dopadl katastrofálnì. Nicménì po nìkolika neobratných pokusech se mi vzorek podaøilo od hromádky vèerejší kachny oddìlit a s ještì teplým kelímkem bì¾et na patologii.
Zarudlý jsem ho pøedal tlusté laborantce mateøského vzezøení, která mì za výkon pochválila a vyjádøila nedìji, ¾e se mi to zrovna tak pìknì podaøí pøíští den. A den potom.
V ka¾doranním lovení jsem získal zruènost. Po pøedání posledního vzorku jsem si s lítostí uvìdomil, ¾e mi bude tato neobvyklá aktivita, která po tøi dny zpestøovala mùj nudný ¾ivot v dùchodu a naplòovala jej vzrušením, chybìt…
Výsledky, na které jsem s tlukoucím srdcem a zpocenýma rukama týden èekal, byly negativní. Oddychl jsem si a šel pøíznivou zprávu zapít. Byl jsem š»astný a¾ do té doby, kdy jsem ve schránce našel letáèek z ministerstva zdravotnictví zdùrazòující nutnost preventivní kolonoskopie. Na prùzkum bobkù není spoleh! Pøesnì tak jako s prokletou prostatou, kde negativní krevní nález není zárukou - proto ten prst v gumové rukavici. Aby to bylo na tuty.
Opìt jsem podlehl vládní propagandì a naléhání obstaro¾ních pøátel, kteøí se proceduøe ji¾ podrobili. Rozhodl jsem se pro tento preventivní zákrok, abych si ukázal, ¾e nejsem ¾ádný srábek a poseroutka.
Informace ohlednì pøípravy na zákrok mì naplnily èernými pøedstavami rapidního zhubnutí a mo¾né smrti. Neznám toti¾, co to je nejíst. Nedisciplinovanì se nìèím cpu od rána do veèera. Nyní se budu muset tøi dny pøed procedurou postit! Den pøed ní nesmí èlovìk sníst ani soustíèko! Musí jenom pít. Takový citrónovì chutnající, mléku se podobající nápoj, který do sebe lejete na ukojení ¾íznì. Po ètyøech hodinách však s ú¾asem zjistíte, ¾e to se ¾ízní nemá vùbec nic spoleèného.
V bøišní dutinì zaène nejprve nevinnì škrundat. Toto škrundání je temná pøedehra nìèeho, co jste v ¾ivotì nikdy ještì neza¾ili. Nìco, o èem budete se slzami v oèích ještì dlouhá léta vyprávìt vnukùm a pravnukùm.
Po nìkolika minutách vás polije smrtelný pot a od té chvíle dìkujete bohu, ¾e nejste mimo dosah kadibudky, která se po dalších 24 hodin stane vaším nejvìrnìjším pøítelem. Zrovna tak dìkujete stvoøiteli, ¾e k ní máte pouhé tøi kroky. Ètyøi by zpùsobily pohromu neuvìøitelných proporcí. Jen tì¾ko byste pøesvìdèili pojiš»ováka, ¾e za znièený peršan mù¾e váš nevinnì vyhlí¾ející pudl. Zlé sny by vás provázely do konce ¾ivota!
To, co se za dveømi toalety dìje, se dá pouze stì¾í popsat. Jeden autor dìní výsti¾nì pøirovnal ke startu rakety. Mì napadá spuštìní hasièské hadice na po¾ár, který nelze jen tak uhasit. Èlovìk se nestaèí divit, jak je nìco takového vùbec mo¾né. Sedì na míse s hlavou ve dlaních si skrz proud slz kladete otázku, jak se mù¾e v celkem kultivovaném, seètìlém a vzdìlaném èlovìku, navíc v milujícím otci od rodiny, ve vroucím dìdeèkovi a oddaném man¾elovi vzít tolik svinstva. Z toalety se vypotácíte tøesoucí se jako osika, abyste se podìlili s bli¾ními o neblahé zá¾itky, ale nemáte šanci doøíct vìtu…
V den procedury se cítíte lehký jako vánek. Osobnì jsem zhubnul o tøi kila a Máòa si pochvalovala, ¾e mi spadl pupek.
Samotná procedura je legrace, proto¾e upadnete do narkózou pøivozeného tvrdého spánku. Jen ne¾ mi mladièký doktùrek píchnul injekci, padl mùj zrak na dlouhou gumovou hadici, která brzo najde cestu do mých útrob. “Doufám, ¾e ji alespoò vydenzifikujou ne¾ ji do mì nasoukaj,” napadlo mì a pak jsem se probudil na lù¾ku, u kterého stála sestøièka, která se s úsmìvem starostlivì zeptala, jestli jsem si pšouknul. To prý jsou profesionálnì kladené otázky, které jsou nutné, aby se zjistilo, jestli se pøi proceduøe nepropíchla støeva. Sestøièce se na tváøi rozlil bla¾ený úsmìv, kdy¾ jsem ji ubezpeèil, ¾e se takto vskutku stalo, a abych ji pøesvìdèil, ¾e mluvím svatou pravdu, nechal jsem støeva zahømìt takovým zpùsobem, ¾e ji to málem odneslo èepec a v pokoji povadla kvìtena. Podobnì nechávali prozkoumaná a vzduchem napchaná støeva radostnì promlouvat ostatní pacienti. Spokojená sestøièka nás chválila a všem sna¾ivým pacientùm, kteøí se dali slyšet, za odmìnu pøinesla kafe a keks. Potom jsme u¾ jenom netrpìlivì a nervóznì èekali na výsledky vyšetøení.
Zapla» pánbùh, výsledek byl dobrý. Na proceduru budu muset jít a¾ za dalších pìt let. A tak jsem rád, ¾e jsem propad panice a všem ukázal, ¾e jsem hrdina, který se jen tak nìèeho nezalekne. Musím se však pøiznat, ¾e poseroutka jsem byl. A velikej!!!
Ivan Kolaøík
* * *
Zobrazit všechny èlánky autora