Pøed nìjakým èasem se v komentáøích pod vyprávìním o souboji malého Vietnamce Taie se záludnostmi èeštiny objevil nápad, aby se souèástí magazínu stal jazykový koutek, který by pomohl omést prach z vìdomostí, které jsme kdysi ve svém dìtství do hlav pracnì vpravili. A kdy¾ se na osobu, která tento nápad vypustila z úst, nesneslo hromobití, byl nápad rozšíøen o dotaz, zda bych se jazykového koutku neujala já. Ba dokonce se našla i taková „šprtka“, která slibovala, ¾e si oøe¾e tu¾tièku a posadí se do první lavice, aby jí neušlo ani slovo! (Zapomnìla ovšem, ¾e nejvìtší „šprti“ sedí v lavici poslední a nevyznaèují se oøezanou tu¾tièkou, nýbr¾ pytlíkem ovoce z vlastní zahrádky polo¾eným nenápadnì na uèitelský stolek…) Nu co¾! Mateøština mì ¾ivila po nìkolik desetiletí, tak se o takové malé poradenství pokusím. A kdy¾ ètenáøi nebudou spokojeni èi pomine zájem, jazykový koutek prostì skonèí…
Slova vyjmenovaná (døíve vyòatá) - m, p, s
Kdo pøemýšlí, neklopýtá ani v pravopise aneb kdo se zmýlí, není ještì kopyto…
Vyjmenovaná slova po m
Tady dochází ke karambolu èasto u¾ u prvního slova a tím je slovo my. Musíme si tedy uvìdomit, ¾e my píšeme ve významu my všichni. (My to tam neznáme. Jestli tam pùjdete vy, pùjdeme i my.) Jedná se o zájmeno osobní pro 1.os. èísla mno¾ného.
Mi je tvar zájmena osobního já, 3.pád. Tvar mi mù¾eme nahradit tvarem mnì. ( Mù¾eš mi/mnì to svìøit. Dej mi/mnì pokoj! U¾ mi/mnì o tom øíkal.)
Èasto chybují ti, kdo se sna¾í vymítat zlé myšlenky nebo dokonce zlé duchy èi samotného ïábla, a píší y.Vymítat znamená toté¾ jako vypuzovat, s mýcením lesa, mýtinou to nemá nic spoleèného.
Také si musíme uvìdomit, zda chceme nìco mýt, tedy oèistit vodou, nebo mít, tedy vlastnit.
(Teplá voda neteèe,musím se mýt ve studené. Zaèínám toho mít právì dost.)
Pozor!
Jestli¾e nám zahranièní turista tvrdí, ¾e je cíl jeho cesty vzdálený jednu míli (délková míra), neznamená to, ¾e se mýlí (plete).
Stejnì tak malíø, který rozmíchá barvu v plechovce, je na hony vzdálený od toho, aby barvu rozdmýchal foukáním.
Ka¾dý obèas míval (opakovanì mìl) chu» na nìco dobrého. A vùbec to nemusel být právì medvídek mýval (který se poøád myje).
Vyjmenovaná slova po p
Zde je potøeba, abychom si uvìdomili, ¾e rù¾e píchá, proto¾e má trny, ne proto, ¾e je pyšná.
Také si musíme pamatovat, ¾e vrabec se èepýøí, i kdy¾ se pøi tom nepýøí (neèervená).
Jazykozpyt není jazyk, který se zpil (opil), ale je to vìda, která zpytuje (zkoumá) jazyk. Se slovem zpytovat také souvisí nevyzpytatelný (nevyzpytatelný èlovìk, nevyzpytatelné chování).
Vèely kvìtiny opylují, tzn. ¾e pøenášejí pyl z kvìtu na kvìt. Kdyby kvìtiny opilovaly, obrousily by je pilníkem.
A koneènì :
Píšeme-li slepýš, máme na mysli neškodného plaza, zatímco slepíš je tvar slovesa slepit (já slepím, ty slepíš, on slepí…).
Vyjmenovaná slova po s
V této skupinì vyjmenovaných slov si musíme dát pozor na dvojici syrý x sirý. (Sklepení, které bylo syré, bylo syrové, vlhké. x Opuštìné dítì, které ztratilo rodièe, bylo siréèili sirotek.)
Další ošemetná dvojice je sypat x sípat. (Mrzlo a sypal se sníh. X Byl tak nachlazený, ¾e sotva sípal.)
No a ten, kdo si ukrojí kousek sýra, jistì si uvìdomí, ¾e to není chemický prvek síra (i kdy¾ barvu èasto mají stejnou).
Pamatujeme si také, ¾e šedivý holub je sivý.
Pozor! Mnozí z nás se kdysi uèili, ¾e i syrup je slovo vyjmenované. Ale u¾ mnoho let se píše jedinì sirup, sirob.