Mìsto Jeseník je nazývané „ perlou Jeseníkù“ pro svou pøekrásnou pøírodní polohu – le¾í na soutoku horských øíèek Staøíèe a Bìlé, kudy procházejí i cesty, které jej spojují pøes Ramzovské a Èernohorské sedlo s okolním svìtem. Soutok obou tìchto øek tu vytvoøil rozlehlá odlesnìná území, je¾ pøimìla první zdejší osadníky kolem roku 1260, aby zaèali mìstu øíkat Frývaldov (frei vom Walde).
Zprvu tu vznikla ves a krátce potom i mìsto, uvádìné poprvé r. 1267. Poèátkem 14. století mìsto velice trpìlo nájezdy loupe¾ivých rytíøù a právì z té doby (1328) se datují dùle¾ité zmínky o hamrech v blízkosti mìsta.
Šlo výrobu ¾eleza dobré jakosti. Rozmach tì¾by nejen ¾elezné rudy, nýbr¾ i zlata a støíbra vynesl mìstu roku 1506 horní statut a stalo se dokonce majetkem evropsky známé podnikatelské firmy Diggerù z Augšpurku. Vidina horního podnikání se ještì v 16. století rozplynula a mìsto se chopilo skromnìjšího zdroje vý¾ivy – plátenictví.
Øemeslnický ráz mìsta potvrzují i èetná cechovní privilegia udìlená mìstu na rozhraní 16. a 17. století. Tøicetiletá válka ukázala mìstu zlou tváø ve zvláš» hrùzné podobì. Zde toti¾ zaèala v roce 1622 série èarodìjnických procesù, které si v mìstì i okolí vy¾ádaly stovky obìtí. Obecný rozvrat, vnesený do všech oblastí ¾ivota dlouhou válkou, jen pomalu ustupoval poklidnému rytmu øemeslnické práce v mìstì.
Rozdìlením Slezska roku 1742 bylo místní plátenictví tì¾ce posti¾eno ztrátou vývozu pøes Vratislav a trvalo dlouho, ne¾ byla nalezena nová odbytištì.
Obchodních cest pøes Vídeò vyu¾ili roku 1819 místní podnikatelé Josef a jeho syn Adolf Raymanové. Stali se prùkopníky prùmyslové revoluce ve lnáøství nejen ve Slezsku a postupnì se prosadili i na evropských trzích. Firma Regenhart – Raymann postupnì pohltila menší konkurenty ve mìstì a zavedením strojového pøedení a tkaní i novými metodami chemického bìlení v nìm získala monopolní postavení.
Druhou význaènou osobností, která na sklonku feudálního období vtiskla mìstu svùj punc, byl Vincenz Priessnitz (1799 – 1851), který svou vodoléèbou získal v celé Evropì i v Americe nevídanou popularitu. Do Grafenberku nad Jeseníkem, kde zbudoval øadu lázeòských objektù, pøitahoval pøedevším vysokou šlechtu, která pøinášela místnímu obyvatelstvu nejen vítaný pøíjem nýbr¾ i zvyšující se nároky na úroveò mìstské vybavenosti, kultury a vzdìlání.
Nová organizace veøejné správy po roce 1848 pøinesla Jeseníku nový zisk, proto¾e se stal od roku 1850 sídlem okresního hejtmanství, spravujícího oblast od Zlatohorska po Javornicko. Vlakovým spojením na Hanušovice a Glucholazy podstatnì zesílil turistický ruch. Zapoèala výstavba horských chat a rozhleden.
Demokratický systém po roce 1945, který mìl navázat na tradice první republiky, vystøídal po únoru 1948 nástup komunistického re¾imu. Ten se na vzhledu mìsta podepsal ponejvíce témìø nulovou údr¾bou historického dìdictví, které vzhledem k jeho nìmeckému pùvodu nebyl zájem udr¾ovat ani obnovovat. Tak zaniklo, nebo bylo necitlivì znièeno mnoho kulturních památek, domù a staveb, které nahradily uniformní panelové domy a to dokonce pøímo na námìstí.
Dnes je Jeseník významným støediskem našeho lázeòství a turistiky.