Nový thriller mladého autora Tomáše Záøeckého Krysí requiem vyšel jako e-kniha díky nakladatelství Lukáš Vik. Tomáš Záøecký k tomu øíká: "Kvùli negativním zkušenostem jsem se rozhodl udìlat "jen" e-knihu. Píšu "jen", ale nemyslím si, ¾e by e-knihy byly ménìcenné. Já jejich kouzlu propadl, poøídil jsem si kvalitní èteèku a musím se pochlubit, ¾e hlavnì díky ní jsem letos pøeèetl u¾ 16 knih. To je na mì ohromné èíslo, vìøte mi, proto¾e jak ètu rád, tak vùbec nestíhám. Ale tenhle šikovný stroj se vejde do kapsy, vezmu si ho kdekoliv, a ejhle, knihy naskakují. Dal jsem si pøedsevzetí, ¾e pøeètu 25 knih za rok a nevìøil jsem, ¾e to zvládnu, ale mo¾ná to doká¾u. Taky jako e-kniha je Krysí requiem o dost levnìjší ne¾ klasická tištìná, internetové obchody ji prodávají za 99 Kè."
Krysí requiem je thriller s prvky fantasy, jeho dìj zaèíná ve druhé svìtové válce, ale zasahuje a¾ do dneška. Pøedváleèný podnikatel ¾idovského pùvodu Stanislav Plodiewski pøe¾ije genocidu svého lidu. Na tichomoøském souostroví zalo¾í komunitu lidí, kteøí se nav¾dy zøeknou válek, zla a násilí. Projekt Edenie. Malé spoleèenství se ale za pùl století rozroste v suverénní bohatý stát, který se stane synonymem prosperity, míru a blahobytu v rozbouøeném jednadvacátém století. Jen¾e je skuteènì všechno tak ideální? Je minulost mrtvá? Novináøi Davidu Kvapilovi se dostane do rukou dùkaz, ¾e Edenie má i svou odvrácenou, temnou tváø.
Všechny pøedchozí autorovy knihy jsou thrillery: Patnáct minus (2011), Návrat do Longstray (2011), Utopeni ohnìm (2015). Velice se však od sebe liší prostøedím, postavami i dobou, v ní¾ se odehrávají.
Co mají Tvé knihy spoleèného, kromì toho, ¾e se jedná o thrillery?
Tìch vìcí bude více, ale hned mì napadlo, ¾e asi nejcharakteristiètìjším znakem budou zkoušené a nejednoznaèné postavy. Baví mì vdechovat ¾ivot postavám, které se neøadí mezi èernobílé ani ¾ánrovì typické. Sna¾ím se, aby pùsobily co nejvìrohodnìjším dojmem, a proto jim míchám do charakteru kladné i záporné vlastnosti a s jistou mírou zvrácenosti škodolibého autora je obèas vystavuju situacím, z nich¾ prostì nemù¾ou vyjít jako kladní hrdinové, i kdy¾ jim tøeba takovou roli pøisuzuje pøíbìh. Pokud se zamyslím nad svými ètyømi thrillery, ka¾dý se odehrává v jiné dobì i na jiném místì, jejich témata se od sebe dost liší, stejnì tak jako vìtšina postav – pøesto mi pøipadají, aè to zní paradoxnì, právì ony velmi podobné. Druhým typickým rysem mých románù jsou zøejmì konce, alespoò to tak na mì pùsobí z øady rùzných vzkazù od ètenáøù. Jak je nazvat? Nepatøí ani mezi dobré, ale ani špatné, pokouším se pøíbìh v¾dy dotáhnout do bodu, který bych nazval jako reálný konec, v nìm¾ ovšem není vyjádøeno vše. Líbí se mi myšlenka, ¾e pøíbìh ještì urèitou dobu pokraèuje v myslích ètenáøù.
Anotace a název knihy Krysí requiem ve mnì budí otázku: proè právì "krysí"?
Ze dvou dùvodù. První je pøímý, krysy v románu hrají svou nezastupitelnou a dosti pochmurnou roli. K té se ale ètenáø propracuje a¾ èasem. Druhý dùvod je symbolický, nará¾í na to, ¾e v románu zkoumám rùzné lidské povahy a jejich chování v mezních situacích. A ukazuje se, ¾e ve vìtšinì lidí v menší èi vìtší míøe je zastoupen právì i ten krysí prvek. Thomas Hobbes øíkal, „èlovìk èlovìku vlkem“, já toto mù¾u parafrázovat slovy, ¾e „v ka¾dém èlovìku je tak trochu krysa“ ve smyslu negativních vlastností, které krysám lidstvo od nepamìti pøisuzuje – ani¾ bych tvrdil, ¾e jimi skuteènì disponují, èi nikoliv.
Jaká lidská vlastnost je lidstvu nejnebezpeènìjší?
To je strašnì tì¾ká otázka. Je hloupost lidskou vlastností? Pak nepochybnì ona ruku v ruce s lhostejností. Tyhle dvì vìci zpùsobily a bohu¾el ještì zpùsobí mnoho neštìstí a zla ve svìtì. Kdy¾ jsme u toho zla… Ono by se vlastnì dalo stejnì tak odpovìdìt, ¾e nejhorším je schopnost lidí plodit a šíøit zlo a cítit z toho uspokojení. Tak¾e na tuhle otázku nedoká¾u jednoduše odpovìdìt. Mo¾ná tìch nebezpeèných a špatných vlastností v sobì lidský druh absorboval pøespøíliš? Zajímavé je, ¾e podobnou otázku jsem si polo¾il pøed psaním prvního konceptu Krysího requiem a byla to jedna z vìcí, která mì k práci na tomto románu pøivedla. Ptal jsem se, jak moc doká¾e být èlovìk zlý na jedné stranì, a kolik toho doká¾e obìtovat, aby zlo zastavil, na stranì druhé. A v kostce se dá povìdìt, ¾e o tom je celých tìch asi šest set stránek.