Velikost textu: normální | zvìt¹it | zmen¹itInternetový magazín nejen pro seniory  

Navigace

Svátek
Dnes slaví svátek Památka zesnulých,
zítra Hubert.

Mù¾ete jim poslat elektronickou pohlednici.

Klub
U¾ivatel: nepøihlá¹en

Více informací o klubu a èlenství v nìm se mù¾ete dozvìdìt na stránkách na¹eho klubu.

Anketa
Náv¹tìvníci stránek - vìk náv¹tìvníkù. Dìkujeme za hlasování!
 
 
 
 

Statistika



Podporují nás
OSTRAVA!!!


MOAP


Nadace OKD


SENSEN


SeniorTip.cz,
ISSN 1801-9900
Vydává: Spoleènost senior o.s.

Createt by NETtip 2006
Webhosting SvetHostingu.cz

Putování Novým Zélandem (12)


(zemí krásné pøírody, stálých vìtrù, vìtrolamù, drátìných plotù a vìstonických Venuší)


aneb Pou» dìdouškù Novým Zélandem


Støeda 20. ledna, 7:30 a.m.
Dnešní úkol je velice jednoduchý. Musíme bezpeènì a vèas pøekonat zbývajících 320 km do Christchurch, kde se naše skupina putujících dìdouškù rozdìlí. Tøi dìdoušci, Bojan, Jirka a Petr, poletí do Sydney a my, Chuck a já, pojedeme dál a¾ na NIs.


Poznámka è.13
U¾ loni v Austrálii jsme se zamýšleli nad tím, jak hovorovì vyjádøit mno¾ství padajícího deštì. Bylo to pøedevším proto, ¾e jsme se, já rozhodnì, ještì nikdy nesetkali s tak intenzivním deštìm, jako v oblasti subtropické èásti SV Austrálie. Tehdy naše hlasování dopadlo takto (výsledky stále platí):

1. nejvíce deštì dopadající na m2 urèitì vyjádøil pan Kemr slovy: „Chèije a chèije“!,
2. menší mno¾ství deštì dopadající na m2 je vyjádøeno èeským pøíslovím: „Leje jako z konve“!,
3. pro menší mno¾ství deštì, ne¾ v pøedchozím pøípadì, má slovenèina pøísloví: „Leje ako z krh¾e“! Zde jsme vyšli, mo¾ná, z mého chybného pøesvìdèení, ¾e konev je vìtší „krh¾a“?!


Dnes ráno tedy „chèije a chèije“´, ale øekl bych, ¾e mo¾ná i pøilévají z konve a deštì je tím pádem trochu víc! Poèasí, nepoèasí, èasu máme u¾ málo a tak si dnes pojedeme prohlédnout kulaté kameny, le¾ící na plá¾i u Moeraki (LP- Maoøi nazvali kameny Te-Kai-Hynak neboli koše na jídlo) na zdejší a slavné „Moeraki Boulders“(LP-narozdíl od povìsti, hovoøí vìdci o nabalených minerálech na pevné jádro z uhlièitanu sodného, to vše probìhlo v jílovitém bøehu, který postupnì erodoval a bìhem eroze se koule uválely do kulata…).


Dosti však vìdeckým báchorkám o stvoøení koulí! Je tøeba na rovinu øíci, ¾e my (Chuck a já), kteøí jsme vidìli australské Marbel Devils, pevnì vìøíme „naší“ teorii, ¾e jediný, kdo zde mohl takovéto, ale i jiné koule ukoulet, rozházet po plá¾i a nìkteré i rozsekat je pouze a jedinì ON a rozhodnì ne „matka pøíroda“! Ano, urèitì je to dílo jednoho a tého¾ „genijalniho chlapa“ - nejkladnìjšího hrdiny „všech kontinentù a i geologických dob -
Chucka Norrise“!

 


Toto jsou slibované koule v Moeraki Boulders. Pánové právì „pøemýšlí“kudy povedou zásadní úder abychom se podívali co se v koulích nachází, co je uvnitø?! 

 


...a takhle to nakonec dopadlo po zásahu Bojanovy „malíkové hrany“ pravé ruky - koule se doslova rozsypala…           

 

 

...ale dost mo¾ná, ¾e mu na NZ pomáhal i Aaron „bo tu bylo tøa nahaza» aj cosik blacka, ne¾ ty gule uvalali, mluvi mi Chuck“, kdy¾ si prohlédl místo èinu! Kamenných koulí je tu celá øada, a proto¾e byl zrovna odliv, tak jsme mìli mo¾nost si koule doslova ohmatat. Údajnì zde bývaly koule jak velké, tak malé, ale i malièké. Velké a malé zde zùstaly, i kdy¾ jsou u¾ nìkteré rozbité, ale malièké si dávno odnesli domù trofejí chtiví turisté z celého svìta (cituji z LP!). Po rozluštìní hádanky stran stvoøení kamenných koulí – „pro nas to bylo jednoduche“, pospícháme dál, po SH1, na sever, do Oamaru (LP-mìsto bylo zalo¾eno kolem roku 1800, pùvodnì velký pøístav, èást mìsta je postavená z místního bílého pískovce - The Whitestone City, v souèasné dobì prochází rozsáhlou rekonstrukcí pøedevším støedu mìsta a zbytku pøístavu, kdysi bylo zlatokopecké centrum a dnes centrum zemìdìlské výroby). K další inf. z LP musím popravdì pøipomenout, ¾e si ka¾dý pøístav, v náplni své práce uvádìl a i uvádí „odbavování antarktických expedic“ (LP), tak¾e nevím… „Ka¾dé se todek hlasi k tomo, ¾e te véprave na pól vepravoje - o¾ so z teho zmatené jak mladé tetøev“, jak be øek Olin z Laš»an“…


Oamaru, je zajímavé mìsto, plné historických budov s monumentálním památníkem obìtem obou WW na hlavní street. Velká èást starého pøístavu je plná opuštìných historických budov a podle LP-údajnì jen zatím, èeká na své lepší zítøky.

 

 

 

Za pozornost stojí stále funkèní „nejstarší obchod s velocipedy“ na NZ– z roku 1882! Musím si dodateènì zjistit, kdy se zaèalo kolovat u nás! ®e by zde místní kolovali døíve, i Maoøi? To se mi nechce moc vìøit?!


Po dopolední prohlídce historické èásti mìsta z Oamaru nás èeká poslední spoleèná etapa. Potøebujeme ujet cca 200 kilometrù do Christchurch a tak dnes urèitì pøijde vhod Bojanova typická „pomalá“ jízda. Tam si naše „úderná dvojka“ vyzvedne auto pro jízdu do Picton (Lucka zajistila tentokrát Hondu Fit). Následnì se Bojan a spol. ubytují v „zabukovaném“ hotelu a vrátí Pajero, kterým jsme cestovali po Ji¾ním ostrovì - Is. My pojede hned dál na sever a po dojezdu do Picton pøeplujeme lodí na Severní ostrov – NIs do Wellington! Zbývající dìdoušci zakonèí „Pou»“, prohlídkou pamìtihodností mìsta a na druhý den odletí k Bojanovùm do Sydney. Tak nìjak by mìla probìhnout dnešní a zároveò poslední spoleèná èást „Putování“!


Naštìstí a proti pøedpovìdi pøestává pršet a díky Bojanovi se náš plán stává skuteèností. Do Christchurch pøijí¾díme s dostateènou èasovou rezervou. Díky èlovíèkovi v GPS jsme nejdøíve našli „zabukovaný“ hotel pro kamarády a vzápìtí i naši pùjèovnu. V ní s Chuckem pøebíráme auto na náš pøevoz do pøístavu v Picton. Tentokrát v pùjèovnì radìji nezkoušeli vyslovovat moje jméno, byl jsem u nich jen „voucher number“ na smlouvì! Problém nastal v okam¾iku, kdy¾ Bojan potøeboval vèas vrátit auto. Krou¾ili jsme pøímìstskou ètvrtí plnou rùzných pùjèoven aut, a ne a ne najít tu pravou – „tu naši“...Zatím v Hondì, jedoucí za námi, Chuck podával vrcholný výkon jak pøi øízení neznámého vozidla s volantem na opaèné stranì a v jízdì na silnici vpravo, tak i ve sledování vozidla v neznámém mìstì za plného provozu. K tomu všemu je ještì zapotøebí pøièíst i „lítý souboj“ s automatickou pøevodovkou… Ještì, ¾e má ty kapitánské zkoušky! Kdy¾ se nám Chuck, jednou nebo dvakrát ztratil, tak jsem Bojana zastavil a v zoufalství vybíhám na silnici a mávám! Nakonec ale všechno dobøe dopadlo a nikdo mnì nepøejel… Bojan „svoji“ pùjèovnu vèas našel a Chuck našel nás. Shodou okolností jsme se po 45 minutách dostali tam, kde jsme pùvodnì zaèali hledat, pøesnìji øeèeno na druhou stranu tého¾ plotu...
Jakmile Bojan vrátil Pajero, tak jsme se všichni nacpali k Chuckovi do malièké Hondy a zaèala naše poslední spoleèná jízda. Chuck odvezl dìdoušky do centra Christchurch – nebo» kamarádi mìli v plánu jízdu mìstem historickou tramvají! My, po „výsadku“ dìdouškù v centru Christchurch, ihned vyrá¾íme vstøíc dalším dobrodru¾stvím, tentokrát na NIs......


Teprve po našem pøíletu do Sydney jsme se dozvìdìli o dalším prùbìhu onoho posledního dne naší spoleèné pouti. V nastalém zmatku, po posledním spoleèném odjezdu z nového hotelu, si naši dìdoušci nezapamatovali jeho název?! A jako „naschvál, hanácke na sviòo“!, nebyl název napsaný ani na visaèce hotelového klíèe. Jejich výlet do mìsta se posléze zmìnil v horor. Dìdoušci se veèer dvì hodiny projí¾dìli mìstem v taxíku s chlapíkem za volantem, který nemohl pochopit, kam má dìdoušky zavézt, kdy¾ oni sami nevìdí kam chtìjí... Po dvouhodinové okru¾ní jízdì mìstem dìdoušky zachránil Bojan. Poznal ulici, ve které byl hotel, a tak vše dobøe dopadlo! Jinak by asi dìdouškové jezdili dodnes. Pøípadnì jen do vyèerpání náplnì kreditní karty, co¾ je asi toté¾…
Zatím naše dobøe jedoucí Honda Fit kopírovala jízdou po SH1 pobøe¾í, po kterém jsme u¾ jednou jeli – a pojedeme ještì jednou na zpáteèní cestì! Proti posledku dnes mrholí a pìknì fuèí. Nám známá scenérie, kolem SH1, dostává jiný rozmìr. Vlevo je sice stále ¾eleznice a nad ní pobøe¾ní hory, ale zato vpravo je tentokrát huèící a poøádnì „rozèilené“ moøe. Je plné pìny a na bøeh nará¾í nejvìtší vlny, jaké jsme kdy na NZ vidìli...“,
a ¾e zme u¾ cosik vidìli“!


V 7 p.m. zastavujeme unavení, hlavnì stálý øidiè Chuck, na opuštìném parkovišti. Po chvíli hledání místa pro stan se rozhodujeme pro naše „první“ spaní v autì. Lù¾ková úprava sice v Hondì nejde ze sedadel vyloudit „ani náhodou“, ale nakonec jsme se „nìjak“ poskládali. Spal jsem bìhem noci jen asi hoïku, ale zato jsem napoèítal 22 truckù a 7 vlakù – z toho dva houkající, které kolem nás hlasitì projeli. Koneckoncù nìkdo nás pøece musí hlídat a mít pøehled... Velký cestovatel a zároveò øidiè, Chuck, le¾el celou noc nehybnì v poloze „mumie“, do které¾to se veèer dostal postupným nabalováním jednotlivých vrstev obleèení na své mu¾né tìlo! A potom, ¾e nemù¾e spát,
„spaè jeden spavy“!


Pokraèování pøíštì…


Karel Jankù

* * *

Zobrazit všechny èlánky autora



Komentáøe
Poslední komentáø: 24.06.2014  12:44
 Datum
Jméno
Téma
 24.06.  12:44 Vendula