POSÁZAVÍ - Tøeštibok
Pozoruhodné místo nad øekou Sázavou s vyhlídkou Hadí skála a Tøeštibok. Východiskem cesty nám mù¾e být ¾eleznièní zastávka Petrov u Prahy, èi Jílové u Prahy. Pìkný pohled na celou lokalitu je pøedevším z nìkolika míst na protìjší stranì z Medníku, pøedevším v zimním období, kdy jsou duby a buky ještì bez listù a nebrání tak ve výhledu.
K Tøeštiboku je nejlepší pøístup od zastávky Petrov u Prahy. Odtud se vydáme po zelené turistické znaèce do Petrova a z obce pokraèujeme vpravo po ¾luté turistické znaèce, která prochází nedaleko skály. Po ¾luté turistické znaèce ke skále mù¾eme dojít také z opaèného smìru a to z Jílového u Prahy. Tøeštibok se nachází asi 4 km východnì od soutoku øeky Sázavy s Vltavou.
Krom obvyklé cesty pøes ves Petrov je ještì jedna volba cesty, hezèí a kratší. Od ¾eleznièní zastávky Petrov od kolejí vlaku dolù k øece na most vede cesta, na které po levé stranì najdeme schùdky se zábradlím. Zde odboèíme a pùjdeme pøímo po bøehu øeky proti proudu cca 700 m. V tomto místì je vìtší seskupení chat a vlevo nad chatami uvidíme asi 3m vysoký tunel pod ¾eleznièní tratí.
Tøeštibok je skalní step s øadou zajímavých skalních útvarù, z kterých je také ú¾asná vyhlídka do kaòonu øeky Sázavy. Ponìkud zvláštní název této lokality pochází z doby, kdy se po øece Sázavì plavily vory, které v tìchto místech boèními prameny nará¾ely na skálu. Pokud budeme chtít vše vidìt shora, tak projdeme tunelem, na který navazuje široká cesta vedoucí po pravé stranì pøíkré rokle s potokem. Po 400 m se cesta láme ostøe vpravo. Z tohoto místa se vydat kolmo vpravo na pùvodní smìr cesty. Po necelých 300 m dojdete k mìlké rokli a cca po 50 m nad narazíte na ¾lutou turistickou znaèku. Ta vás pohodlnì dovede ke dvìma oficielním vyhlídkám, vzdáleným od sebe asi 150 m. Nemusíme mít obavu, ¾e zabloudíme, neb na ¾lutou turistickou znaèku by jste narazili døíve nebo pozdìji, a» u¾ by jste se dali od potoka za tratí jakkoli smìrem doprava.
Vyhlídka Hadí skála - je první vyhlídkou jak øíká orientaèní tabulka. Odtud máme výhled spíše proti proudu øeky Sázavy smìrem na Luka pod Medníkem. Vrch Medník - 416,5 m vidíte šikmo vpravo.
Hadí skála je velice úzký skalní høeben pozvolnì se rozšiøující do své spodní partie. Vznikl zvìtráváním bøidlic o nestejné tvrdosti. Nad øekou, pod ¾eleznièní tratí, zùstaly tvrdé horniny zachovány a vytvoøily útvar zvaný Sekery. I v horní partii je však bøidlice lo¾ena svisle, a tak povrch skály je velice ostrý a èlenitý. Po skále se však s opatrností nechá sejít a¾ do její spodní partie, kde je jinak schována pøed našimi zraky ¾eleznièní tra». Na skále najdeme i zakrslé stromy bizardních tvarù, ale také kosodøevinu, èi vøes. Na skalách kolem vody mù¾eme vidìt u¾ovku v horní èásti pak zmiji, èi naší nejvìtší ještìrku zelenou, která dorùstá délky a¾ 40 cm.
Vyhlídka Tøeštibok je na následujícím ostrohu a je oznaèena informaèní tabulkou. Skála je zde však daleko širší a umo¾òuje nejen pohodlnìjší sestupování do jejich spodních partií, ale i vìtší výhled do celého okolí. Pokud budeme mít štìstí, mù¾eme zde také dobøe vidìt hluboko pod sebou projí¾dìjící vláèek (jezdí cca ka¾dé dvì hodiny) neb zde vidíme daleko delší úsek kolejí, ne¾ na Hadí skále.
Asi se podivíme, kde zmizí. Pøímo pod námi. Stojíme toti¾ asi 50 m nad tunelem nejkrásnìjšího úseku trati Posázavského pacifiku, mezi Petrovem a Jílovým. ®eleznice je v této partii vedena skalnatým svahem s prùkopy, tunely a také po technicky unikátním viaduktu. Tento úsek byl postaven roku 1900.
Kdo si zde chce chvilku odpoèinout, posvaèit, pokochat okolní krajinou, èi pozorovat vodáky sjí¾dìjící Sázavu v jakémkoli roèním období má zde ideální mo¾nost. Staèí se posadit pouze na lavièku a vše si zde pìknì vychutnat. Ani nepøízeò poèasí zde nemù¾e zkazit náladu, pouze se mu vše zahalí tøeba do ml¾ného závoje a tajemna.
Od vyhlídky Tøeštibok se vydáme pohodlnou lesní cestou dolù se sva¾ující do Bohulib. Pøedevším v jarním období zde mù¾eme na okolních listnatých stromech zastoupených hojnì i bøízou, obdivovat svì¾í jarní zeleò, která je vskutku a¾ v neuvìøitelném odstínu. Je zde k vidìní i mnoho polomù, které nám budou dìlat i pomyslnou závoru pøes cestu. Mù¾eme zde obdivovat i leckterá skaliska, èi samostatné kameny. Budeme-li mít štìstí, mù¾eme zde vidìt zvìø srnèí, muflony, kteøí zde byli vysazeni, ale tøeba i vzácného výra velkého.
Jakmile vyjdeme z lesa, tak nás pøivítá osada Na zlatých dolech po pøejití brodu s rozcestníkem a pìkným posezením.
Zde zaèneme stoupat k vesnièce Bohuliby, v které najdeme pøedevším stará stavení vèetnì i nìjaké té roubenky. Dokonce na jednom místì u cesty si mù¾eme prohlédnout, jak se rekonstrukce nosné èásti takové jedné staré roubenky provádí. Nad vesnièkou pøijdeme k rozcestníku, který nám nabídne cestu vpravo do Jílového, rovnì na Oboru, vlevo pak neznaèenou polní cestu do Petrova. Další výbìr cesty je na našem uvá¾ení, dle èasových mo¾ností, poèasí a kondice. Kdo spìchá, tak mù¾e pøi troše štìstí dále pokraèovat od silnice autobusem èíslo 444, kdo nespìchá jistì neprohloupí, kdy¾ vyu¾ije tøeba ¾lutou turistickou cestu do Jílového. Obzvláštì první její úsek lesem v pøíjemném chládku je velice pøíjemnou zále¾itostí.
Tøeštibok jsem navštívil ve všech roèních obdobích, kdy slunce pálilo, èi pro zmìnu padal sníh. Mù¾e se stát pro nás pøíjemnou procházkou, ale také tøeba velkým nezapomenutelným dobrodru¾stvím. Tak se tomu tøeba stalo i pro mé dva vnuky, kteøí zde mìli svùj prvovýstup ve spouštìní se lavinovým kamenným polem. Jedinou pomocnou berlièkou pro nì bylo zachytit se nìjakého nejbli¾šího kamenu, èi nìjakého koøenu. Dovedete si pak pøedstavit ten š»astný dìtský úsmìv na tváøi „Zdolal jsem to“? Posadili jsme se spokojeni na traverzu na koleje, sundali batoh s proviantem ze zad a pustili se do zaslou¾ené svaèinky. Pouze dunìní kolejí nás vytrhlo z našeho nostalgického rozjímání a vèas jsme staèili uskoèit pøed projí¾dìjícím vlakem. Ale o tom snad a¾ nìkdy jindy.
Další foto ve fotogalerii
Ludìk Horký
* * *
Text a foto archiv autora
Zobrazit všechny èlánky autora