Kdy¾ chceš výsledky, musíš trpìt
MUDr. Jarmila Zipserová:
Do nefunkèních konèetin lze z mozku „postavit nové koleje“
Unikátní terapii praktikují od poèátku letošního roku Sanatoria Klimkovice, jako jediné certifikované pracovištì v Evropì. Jde o originální souhrn rehabilitaèních cvièení pro lidi po cévní mozkové pøíhodì, pøípadnì pro nemocné s roztroušenou sklerózou, nebo po traumatickém poškození mozku.
Primáøka MUDr. Jarmila Zipserová: „Po loòském zavedení rehabilitaèní metody Suit Therapy, která vyu¾ívá kosmické technologie speciálních obleèkù a je mimoøádnì úspìšná u pacientù s poškozeným centrálním nervovým systémem, jsme studovali další techniky. Zaujaly nás pøitom vynikající výsledky výzkumného týmu Dr. Edwarda Tauba z alabamské univerzity (USA) v oblasti neuroplasticity mozku. Proto jsme navázali kontakt a do pùl roku od nich pøijel profesor David Morris proškolit naše fyzioterapeuty v CI Therapy, co¾ v pøekladu znamená nucenì navozenou terapii. Ta je zalo¾ena na faktu, ¾e neovládání konèetin po mozkové pøíhodì je zpùsobeno jen a pouze selháním nìkteré èásti mozku, nikoli selháním tìlesných funkcí. Jen¾e mozek je neuroplastický a lze ho donutit, aby sjednal pøinejmenším èásteènou nápravu. S tím, ¾e slovo „donutit“ je skuteènì na místì.“
Na jedné stranì hluboké pochopení a individuální pøístup, na druhé stranì nesmlouvavé trvání na tom, aby pacient plnil po¾adované úkoly. To je princip CI Therapy. „Hned na zaèátku pacienta upozoròujeme, ¾e výsledek terapie bude pøímo úmìrný jeho zodpovìdnosti a aktivitì,“ uvádí fyzioterapeutka Jana Lazecká. „Sepíšeme s ním behaviorální smlouvu, v ní¾ je mimo jiné obsa¾en plán denních èinností a „smlouva o rukavici“. Na zdravou ruku pak dostane rukavici ve formì placky a tu si mù¾e sundat jen na pøedem urèené èinnosti. Vše ostatní se musí sna¾it udìlat posti¾enou rukou, pøibli¾nì devadesát procent dne – co¾ nutí mozek k aktivitám, které by jinak nevykonával. A kromì speciálních cvikù, které u nás pacient absolvuje, vèetnì monitoringu hybnosti jednotlivých prstù a zápìstí na poèítaèi, dostává i domácí úkoly. Pokud ruka není úplnì køeèovitá, do pìti dnù lze zaregistrovat zlepšení.“
Novou terapii, která trvá tøi týdny a mù¾e pøijít a¾ na osmdesát tisíc korun, zatím zdravotní pojiš»ovny nehradí. Mimo jiné proto, ¾e o ní nemají statistická data a reference. „Rádi bychom, aby se to zmìnilo,“ øíká MUDr. Zipserová, „na druhou stranu je faktem, ¾e kdy¾ si lidé musejí nìco zaplatit, více si toho vá¾í. Také si všimnìte, ¾e naprostá vìtšina pacientù pøijde za lékaøem s vìdomím: jsem tady, a co se mnou udìláte? To pova¾uji za jeden z prùšvihù v našem zdravotnictví. V CI Therapy to funguje jinak. Aby se z mozku „postavily nové koleje“ do nefunkèních konèetin, musí pacient pøijít s vìdomím: jsem tady, a co spolu udìláme? Navíc ani tak nelze oèekávat vìci nemo¾né. Ale máme-li pacienty po mozkové pøíhodì rozdìleny do pìti kategorií, pak o jednu a¾ dvì zlepšení oèekávat lze. Ovšem platí pøitom toté¾, co pro vrcholové sportovce – kdy¾ chceš výsledky, musíš trpìt. Potìšující pøitom je, ¾e mozek je neuroplastický nejen u mladých, ale také u starších lidí.“
Jana Benèová: Zmìna je a¾ neuvìøitelná
Prvním pacientem, který nucenì navozenou terapii v Sanatoriích Klimkovice absolvoval, byl Josef Benèo. Cévní mozková pøíhoda se mu stala loni v srpnu, v den výroèí svatby, a jeho ¾ena Jana má na to dodnes ¾ivou vzpomínku:
„Bylo klidné odpoledne a dìlali jsme bì¾né práce kolem baráku. Najednou jsem vidìla, jak se mému mu¾i podlomila noha, a spadl oblièej… Sanitka pøijela do sedmi minut a po konzultacích s doktory ostravské nemocnice bylo dohodnuto, ¾e ho pøevezou do Olomouce, kde je pro tyto pøípady vybudováno nové centrum. Man¾el mezitím upadl do kómatu a øekli mi, ¾e je pouze dvacetiprocentní šance, ¾e z nìho nebude tzv. le¾ák. Tøi týdny jsem tam za ním jezdila, pak ho pøevezli do Rýmaøova, ale tam byl v tak zubo¾eném stavu, ¾e po pìti dnech jsem si ho vzala domù. Domluvila jsem si sestøièky a cvièila s ním. Potom jsem se z novin dozvìdìla, ¾e v Klimkovicích se zabývají novou terapií pro pacienty po mozkové pøíhodì.
Napsala jsem tedy Elišce Wójcikiewiczové, koordinátorce léèebného programu, zda by tuto terapii mohl absolvovat mùj man¾el. Bylo to veèer a pøesto mi za hodinu a pùl pøišel mail, abych jim doruèila dokumentaci a ¾e paní primáøka chce man¾ela vidìt. Nevìdìla jsem, ¾e jsme první a byla jsem nadšená.
Naše doktorka mi ale tvrdila, ¾e man¾el chodí, a i kdy¾ nemluví a ruku má nehybnou, a» jsem ráda za tento stav a ¾e zdravotní pojiš»ovna CI Therapy neuhradí. Rozhodli jsme se tedy, ¾e to zaplatíme sami a zaèali jsme do Sanatorií Klimkovice dojí¾dìt. Musím øíci, ¾e do té doby s námi nikdo nerozebral man¾elùv stav a on se sám nemohl ani najíst. Tam jsme ale za¾ili nìco úplnì jiného – pøíjemné prostøedí a odborný pøístup, oni vìdìli, co se s tím dá dìlat. Byla jsem poøád s man¾elem a obì strany se domlouvaly na tom, co je reálné.
Za týden pak pøišla zmìna, které bych nikdy nevìøila. Mùj mu¾ si pevnì uvìdomil, ¾e jeho nehybná pravá ruka je pouze psychická zále¾itost, ¾e musí dostat do hlavy, ¾e ji zvedne – a povedlo se mu to. Dokonce bych øekla, ¾e se to stalo pøes noc, jakoby ráno vstal nìkdo jiný… Pøed CI Therapií neumìl pravou rukou udìlat ani èárku – a teï u¾ se podepíše. Nyní chodíme na logopedii, kde to pokraèuje taky velmi dobøe.
Prostì, mùj mu¾ je dnes samostatný a to je zmìna a¾ neuvìøitelná.“
Jiøí Muladi
Foto:Snímky z praktického prùbìhu nucenì navozené terapie (CI Therapy).