Podzimní podlovošské scherzo
Krásné, poèasí, typického "babího léta" mì vylákalo opìt k výletu na sever. Pohledy z vlaku byly ve znamení mlhy, která bìhem cesty ještì více houstla (zatímco v Praze zaèínala øídnout), tak¾e Øíp a ostatní kopce byly zahalené v šedivém závoji. Dokonce ani Lovoš od nádra¾í v Lovosicích nebyl v dohledu. Smutný pohled, ale nepoddávala jsem se pocitu zklamání. Vìøila jsem, ¾e støedohorská krajina nám nabídne nìco zajímavého a hezkého - a mlha k podzimu patøí.
Vydáváme se naší známou cestièkou na jihozápadním úpatí Lovoše, lemovanou keøi a tu a tam ovocnými stromy, vystupujícími z mlhy, která dodává této scenérii nádech grafiky v tlumených barvách zelených, hnìdavých a karmínu - jsou to hudební nástroje, které èekají na svého hudebníka Slunce, aby na nì zahrál. Ten zatím nepøichází, proto¾e vládcem krajiny je teï Mlha, která si pøeje klid. Ani ptáèek nepípne...
Jen tu a tam listí snášející se k zemi, zašelestí. Na cestì se vytváøí øídký koberec v okrových barvách, z nìho¾ vykukují kameny. Zaujmou nás jemnì orosené pavuèiny ve vyšší trávì, potìšíme se ojínìnou modøí trnek.
Pøicházíme k naší, bohu¾el vyschlé studánce, Je oblo¾ena kamením - èedièem, který si podrobnìji prohlédneme, všimneme si jeho jemných barevných odstínù a na nìkterých místech i pórù, které jsou svìdectvím dávných dramat. Kameny jsou o¾iveny tøemi druhy lišejníkù výraznì odlišných zelených barev a mechem.
Jsme v lese, kde kdysi bývaly sady, vzájemnì oddìlené nízkými ohradami poskládanými z kamení. Nasáváme jedineènou vùni podzimu, Mlha zaèíná zvolna øídnout a po chvíli první sluneèní paprsky prozáøí koruny stromù a rozehrají orchestr barev do jasných tónù. I koberci, po nìm¾ jdeme, dodají jas a nakreslí vzory ze stínù stromù. Na obloze jsou u¾ jen beránky, ale i ty zmizí.
Pod doteky slunce zazáøí i kamení, které pøíjemnì høeje. Objevujeme další druh lišejníku, který nás fascinuje velmi neobvyklým, svìtle tyrkysovým zbarvením. Mezi kamením vyrùstá rozchodník velký a lomikámen. Odboèíme na malou louèku, z ní¾ je pøekrásný pohled na ji¾ní svahy a vrchol Lovoše. Obdivujeme stepní a skalnatou èást kopce, na ní¾ jsou velmi dobøe vidìt i kamenné sutì, Keøíky uchycené v tìchto místech, jsou nádhernì vybarvené. Chvíli pozorujeme i ètyøi lidièky, kteøí sestupují z vrcholu.
Potom se vìnujeme kvìtenì na louce, kde doslova svítí sírovì ¾lutý jestøábník a kozí brada, Nìkterá u¾ je odkvetlá a vytváøí podobné "balonky" jako pampeliška, ale její ochmýøené na¾ky jsou vìtší. Nacházíme ještì dobromysl a øepík lékaøský, kvete øebøíèek, mochna bílá, hluchavka bílá a svìtle fialový chrastavec, dokvétá i šalvìj pøeslenatá. Svými listy se prozradí tøezalka, kozinec sladkolistý, vikev a mnohé další. Louka je plná luèních kobylek, které nám odskakují od nohou, Pøelétne baboèka paví oko a nìkolik bìláskù. Zaujmou nás i drobní motýlci, spíše malé mùry, které se nám nepodaøí urèit. Posedíme, vyhøíváme se na sluníèku, které se pomalu, ale jistì blí¾í k západu.
Opìt sedím ve vlaku s mnoha krásnými dojmy a tentokrát s výhledem na støedohorské kopeèky, které se vzdalují. A ještì se mi naskytne pøekrásný pohled na Øíp, u jeho¾ paty slunce zapadá... Díky za ten krásný den!
Jana Haasová
Další èlánky autorky: