Kaluga - ®ivot je procházka rù¾ovou zahradou?
No dobøe, tak jenom chùze skrz park. Já to nevymyslel. Já to jen nìkde slyšel nebo èetl. To je jen myšlenka Hemingwayova starce bez moøe. Jsem v Kaluze z Èechù ten nejstarší. A mo¾ná v celé fabrice. Ale staøec?! To jsem pøehnal. Relativnì ovšem asi ano. S tím starcem i s tím moøem. Staøec bez moøe nemù¾e spát, proto¾e mu do okna svítí úplnì celý Mìsíc. Je ú¾asnì bledý ten Mìsíc. Mìl by navštívit lékaøe. Urèitì je to ten Mìsíc, který mi svítí do okna v Èechách a který by mi svítil do okna i v Japonsku èi Brazílii. Zatím je všech, ale tím si nejsem tak jistý. Nìkde jsem èetl, ¾e u¾ se prodávají parcely. Asi si pùjèím od Èeské (tedy Rakouské) spoøitelny nìjakých padesát miliard a nìjakou parcelu si tam koupím. Mám ještì nìkde schovaný letáèek, kde mi pùjèku osobnì garantují. Tak nìjak padesát za pìt set. Nebo obrácenì? Jsem v¾dycky strašnì š»astný, kdy¾ si mì nìjaká firma vybere jako výjimeèného zákazníka a má slu¾bu jen speciálnì pro mì. Jsem v seznamu. A tady. Pùjèíme panu Jiøímu Suchánkovi padesát tisíc. Panu Novákovi jen tøicet. Nebo…. Kdy¾ si koupíte krávu u nás, dostanete zadarmo jako dárek koberec. To asi kvùli tomu, aby nám ta kráva nezadìlal náš koberec v obýváku, a¾ tam s námi bude.
Vidìt Mìsíc ve dvì ráno, to je vlastnì velké štìstí. V¾dy» to znamená, ¾e vidím a ještì navíc jsem ¾ivý. No spíš, ¾e jsem ¾ivý a vidím. Obrácenì to ne a ne fungovat. Ten bledý Mìsíc za oknem je dùkazem, ¾e jsem stále zúèastnìn v téhle zahradì. Mám ji rád. Tu naši spoleènou zemskou zahradu. Já vím, zrovna teï moc nekvete. Tak se to jeví. Ale zároveò i vím, ¾e nám ji buldozerem èi slovem ¾ádný Hitler èi jiný šílenec nelikviduje. Anebo ¾e nám ji ¾ádný zbohatlík nezalévá do betonu èi asfaltu, aby si nezašpinil boty. ®e zrovna ¾ádný takový architekt povinného lidského štìstí nesedí s rukama na øadicích pákách. Je vùbec neš»astné, ¾e si lidstvo nechá èas od èasu nakukat, ¾e mu nìkdo vyrobí štìstí. Poslouchejte, neslyšíte právì teï odnìkud tu kukaèku? Ne? Tak to se mi asi jenom zdá. Musím se vzbudit a jít zodpovìdnì volit. Volit proti kukaèkám. Ale k sakru, jsou tu vùbec ještì nìjací jiní ptáci?
Být osamìlým v té daleké cizinì má i jednu výhodu. Kdy¾ nepracuji, tak si poslouchám. Poøádám si tu pøímo sluchové orgie. Mám tu na to klid a èas. To co jsem si nestihl doma poslechnout, si zde vynahrazuji mìrou vrchovatou. Po asi tak tøiceti letech, bay voèko, dvì voèka, jsem si poslechl celou, tedy doopravdy úplnì celou, devátou symfonii od Ludvíka Béthovenù. A vymetla mi hlavièku od starostí a roš»áren jako ta øeka ten slavný chlév Augiášùv. Mám vymeteno. No ale kdyby jen to. Pøinesla mi radost a zvláštní zadostiuèinìní. ®e to s tou mojí pamìtí není ještì tak zlé. Já si ji pamatoval! Tu symfonii. Tóny a nálady mi naskakovaly s nepatrným pøedstihem pøed reálnými tóny, já se vlastnì tìšil dopøedu a rozestøel jsem se celou tou symfonií do široka a do daleka. Já byl v ní a ona byla ve mnì. Jako bychom si odjak¾iva patøili. Tak jsem si poslechl spoustu té takøka pro mì zapomenuté hudby. Ale objevil jsem pro sebe i novou hudbu. Tøeba Ravelovu Španìlskou rapsodii, ale taky tøeba Carminu Buranu. Ne jen tu èást co se hraje, ale celou. A znovu jsem si uvìdomil, ¾e vá¾ná hudba je vlastnì nevá¾ná. Poslouchal jsem ji obèas v mládí. Jako rovnováhu k tìm rokovým bláznivinám. Prošel jsem si taky kdysi folkem. Tedy tím èeským. A teï se vracím do mládí? Mo¾ná. Letos v létì byla hrána Carmina Burana na Máchovì jezeøe. Chtìl jsem pùvodnì jet, ale poèasí mì odradilo. Škoda. Mohl to být krásný zá¾itek.
Tak a jsou u¾ tøi hodiny ráno. Pondìlí. Vlastnì ve všední den bych šel spát. Mìsíc u¾ se pomalu odsouvá z okna pryè, venku je bílo a zmrzlo. Tøeba zaberu a usnu. Láme se mi polovièka a moje “polovièka” mi píše, ¾e se na mì tìší. Markétka mì prý hledá a doma v Èechách prý snì¾í a snì¾í. Zatáhnu závìs a jdu spát. Tøeba se koneènì oteplí a pøíští nedìli vyrazím do Moskvy. Tak dobrou noc. A zase pøíštì.
Jiøí Suchánek