O medvìdovi, orlovi, lvovi a jiné zvíøenì
Rusové jsou spojení v symbolické mluvì zvíøat s medvìdem. Já tedy vùbec netuším, jak a kdy to vzniklo. Mo¾ná, ¾e si ho tenhle národ vá¾í pro jeho sílu, velikost a tøeba pro jeho zdánlivì pøátelskou povahu. No, nebo jim ho v minulosti nìkdo pøišil a oni si ho u¾ neodpárali. My jsme si toho lva taky nìjak pochybnì pøivlastnili. V¾dy» u nás nikdy ¾ádní lvi ne¾ili. Prostì se nám kdysi dávno zalíbila jeho ztepilost, síla a stateènost, a tak jsme pøemluvili Bruncvíka a» nám ho ochoèí a pøivede. Já nevím, co mu tenkrát ten Bruncvík slíbil, ¾e s ním šel a¾ do Èech. Panny byly u¾ i tenkrát na draka, tak snad støíbro èi co. To jsme pøece kdysi mìli. Ale to asi ne. Støíbro lvi ne¾erou. Pøi pøedpokládané Bruncvíkovo èeské povaze ho asi musel ukecat. Ale od té doby je náš a šup, hned jsme mu pøišili a zapletli druhý ocas, abychom si ho poznali. To kdyby nám ho chtìl nìkdo ukrást. Máme lva, heè. Nìmci, Rakušani a Amerièani mají orla a rùznì si je vymalovali, aby si je navzájem nepletli, Turci mají pùlmìsíc a Japonci slunce. No proè ne! Ve Vesmíru je sluncí a pùlmìsícù spousta. Rozhodnì víc ne¾ u nás lvù.
Tenhleten jejich medvìd je trochu rozmrzelý.Vzbudili ho z jeho komunistického snu o svìtové spravedlnosti pod jeho vedením a má po té zimì hlad. To se medvìdùm prostì stává.
Taky tìm orlùm, lvùm, mìsícùm, mnì a ostatním. A i zesláblý medvìd je poøád medvìdem a má síly spousty. Jeho revír je obrovský a patøí mu víc ne¾ orlùm a lvùm dohromady. On vládne tomuto lesu a zemøít hlady nehodlá. Navíc je vše¾ravec. Má to v povaze. Ale plyšové lvy urèitì ne¾ere. Za tu dobu co jsem zde, jsem se potkal se spoustou Rusù. Alespoò si myslím, ¾e vìtšina lidí, co zde potkávám, jsou domorodci. Mluví rusky, tak asi ano. Ten medvìd z nich tedy vùbec nekouká. Jsou v prùmìru prùmìrnì pøátelští. Taky bych rád na rovinu øekl, ¾e nevím, jak vypadá typický Rus. Nevím ani, jak vypadá typický Èech èi Amerièan. Všichni jsme si hroznì podobní.
Pøedevším bych rád vyvrátil, ¾e jsou Rusové líní. Jejich pracovní výkonnost je pomìrnì vysoká. Za stejnou dobu (šest týdnù) udìlali napøíklad tøikrát tak dlouhý chodník ne¾ pøibli¾nì stejnì poèetná parta u nás v Boleslavi. Pracovali takøka bez mechanizace a i potom ,co my jsme se vraceli z práce. Svítili si na to auty. Ale nejvìtší problém je u nich ten, ¾e jsou velcí bordeláøi. Jako by si nevá¾ili práce. Tedy výsledkù práce. Dokonce ani té své. Jeden den postaví plot a druhý den ho tøeba sami nabourají autem. A u¾ se neopravuje. Tralalalalá. Nebo se tedy vezme velké kladivo a plech se jím energicky vyklepe. Nebo se znièený díl vymìní, ale u¾ nenatøe. Anebo, no prostì….Tak nìjak všechno maòana. Potom, zítra, za rok, nikdy. Tedy jako øemeslníci nic moc. Hlavnì to platí o minulosti. Vodovodní kohoutek vzdálený tøicet centimetrù od zdi, spáry u oken pøelepené izolepou, elektrika èasto bez izolace a volnì visící pod stropem. Ale lepší se to u nich ka¾dou hodinou. Jistì, nìmecký standart to ještì není. Ostatnì synonymem kvality je v Rusku nìmecké zbo¾í. Okna, kuchynì, banky. Kdy¾ jsem byl v Moskvì pro mìøák a nemohli jsme najít Puškinskuju nabìre¾nuju (kde ten mìøák na nás èekal), minuli jsme za tu dobu pøejí¾dìní po Leninském prospektu asi šestkrát obrovský nápis na obrovském domì. Skvìlo se tam do dáli obrovskými písmeny “eifeisen". Neznám. Vùbec nikdy jsem o takové firmì neslyšel. Vrtalo mi to hlavou tak intenzivnì, ¾e v ní mám doteï vyvrtanou díru. Leè nic mì nepolíbilo, ani ¾ádná a já a¾ za drahnou chvíli pochopil, ¾e se i v Rusku krade. Nìkdo jim ukradl R. To obrovské R z vysokého domu. Urèitì ta banka v Rusku nemá nìmeckého øeditele. Za nìj by se to nestalo, aby byl Reifeisen nedostateèný.
Ale zpátky z Moskvy. Ještì chvíli k tomu bordelismu. Oka je nádherná øeka. U¾ velká a dospìlá, rychle tekoucí a hodnì ¾ivá. No prostì u¾ hodnì a hodnì èisté vody v pohybu. Tedy taky teèe z kopce jako u nás. Ne jinak. Taková východní Seina. Tìch proudù v proudu, tìch protiproudù, tišin a vírù. Tolik jich nemáme ani ve všech èeských øekách dohromady. Je to u¾ øeka hodnì dospìlá, ale pøitom ještì pøírodní. Ale ten nepoøádek kolem ní chvílemi a¾ nahání slzy do oèí a zatíná vám pìsti. Ještì ¾e je jí tolik , a tak najdete i místa neposti¾ená. Ale o jedné mé procházce kolem ní napíšu a¾ pøíštì. Dneska u¾ dost. Do svidaòja.
Jiøí Suchánek