Kaluga
K èemu je èlovìku pravda? K èemu je èlovìku víra? K èemu jsou všechna ta nejsvatìjší a nejvìtší slova, obsahy a významy, není-li cíl? K èemu to všechno, není-li nìjaké kam? K èemu je èas? Je “teï” èasovì omezeno? Jaký nejkratší okam¾ik je vlastnì to “teï“? Není to “teï”u¾ vlastnì kdysi nebo potom? Èas je zapeklitá vìc, je-li vùbec mo¾no o èase mluvit jinak ne¾ o èase.
Tak tohle se mi honí momentálnì hlavou. Tohle produkuje mé unavené tìlo. Jsem osmý den v Kaluze, co¾ je v centrálním Rusku. Jsem tu pracovnì a tìlo a hlavnì hlava mi to patøiènì pøipomíná. Pracuje se deset hodin dennì, skoro hodinu se cestuje do práce a z práce a ka¾dý druhý èi tøetí den se mìní pracovní doba. Prostì od nevidím do nevidím. Jo, Jirko, máš to, co jsi chtìl. Chtìl jsi do Ruska? Chtìl! Aby se ti pøed tím dùchodem ještì nìco „zadìlo“. Tak co breèíš! Ne, nebreèím. Jen je všechno jinak, ne¾ jsem si pøedstavoval. No jo, ale pøedstavy nejsou jen cesty do nebe, ale taky do pekla.
Hororové sny má èlovìk i o práci. Já nevím jak vy, ale mnì se napøíklad èas od èasu zdá, ¾e nemám práci. Tedy placenou. Anebo, co¾ je ještì horší, ¾e ji jako mám. Ale, ¾e vùbec nevím jakou. ®e bezcílnì chodím po pracovišti, nevím, co mám vlastnì dìlat, dìlám, ¾e nìco dìlám, a pøi tom nic nedìlám a mám hrozný strach, ¾e to všichni vidí, ¾e jenom dìlám, ¾e dìlám.
No, šílený sen!
Ale tady v Kaluze se to stalo realitou. Mìøák byl prvních sedm dní mého pobytu na celnici v Petrohradì a ne v Moskvì, a tím pádem nebylo na èem mìøit. No a já jsem sem pøijel mìøit. To je práce, která mì ¾iví. A tak bìhám se šuplérou a mìøím. Není celkem co. Tedy tou šuplérou. To byste nevìøili, jak takové “flákání” unavuje. Ale zítra u¾ si pro mìøák jedu a bude veseleji.
Dneska mám první volný den. Jak tak nemám v práci tu práci, tak v noci nemám tu noc, a spánek není a není. Tedy je, ale pøerušovaný tìmi hororovými sny a hodinovými pauzami po nich, kdy vám hlava šrotuje a šrotuje. Škoda, ¾e tu nemám nìkolik pytlù zrní. To by bylo mouky!
Dneska jsem volal domù. Jako ¾e ¾iji a tak. Ti moji vìdí, ¾e ¾iji. Hned po pøíletu jsem psal SMS. Zpátky jsem dostal dávky optimismu od všech. Naše Markéta mì prý poøád všude hledá. Markéta není pes. To je moje koèièka - vnuèka. Rok a dva dny mladé chodící zlato. Ono to tak asi nebude, ale proè si neosladit ¾ivot, kdy¾ máme cukr. Prý u¾ kvùli ní se musím vrátit. Hezká le¾. Nic nemusím, ale vrátím se!
No jo, tak tedy Kaluga. Sto osmdesát šest kilometrù pod Moskvou, na øece Oka, uprostøed obrovské roviny pøerušené jen záøezem øeky se rozvaluje celkem malebnì.
Má asi tøi sta tøicet tisíc ¾itìlej a docela se ti zápaïáci i výchoïáci perou o to, aby tady mohli postavit fabriky. I kdy¾ tady vlastnì „zavódy“. A proto¾e Nìmci byli v¾dycky dobøí obchodníci (no, taky váleèníci, ¾e), šup sem s Volkswagenem. No a s tím i s dcerou Škodovkou, kterou u¾ pøed léty koupili. Rusové milují modrou barvu a to je firemní barva Volkswagenu.
Vedle ní se urèitì i ta zelená škodovácká neztratí.
Koneckoncù zisky z obou jdou stejnì do tìch stejných kapes. A víte, co je v Rusku zákazníkù! No jéje. Ostatnì bude to vlastnì jejich produkce a danì a mzdy se v¾dycky hodí. To se pak skousne i to, ¾e to není Lada nebo Moskviè nebo jiné U, V.. , Kam.. nebo jiný Automobilní Závod. Je v tom Rusku lacinìjší pracovní síla. Tak jako v Èínì, Indii, na Ukrajinì. O vìtvi a pile se mi nechce uva¾ovat. Byly by to smutné úvahy. Kdo ví, jestli nejsou ti naši národní strá¾ní andìlé u¾ dávno podplacení nebo pøeplacení jinými. O všem víceménì rozhodují peníze.
Ale dneska u¾ dost. Chtìl jsem vlastnì pùvodnì psát o Ciolkovském. Proto ten zaèátek. Jo, èlovìk míní a pánbùh mìní. Tak snad pøíštì. No a nakonec….Ten asi desetiminutový hovor domù mì stál ètyøi sta šedesát ètyøi korun tøicet haléøù. A tak sháním prázdné láhve. Co¾ tady v Kaluze není ¾ádný problém. Vypije se tady strašnì moc mléka. Pøedevším zdejší mu¾i ho vypijí èasto tolik, ¾e jsou je¾ednìvno neschopní všeho. No a tak budu posílat domù zprávy po øece Oka. Jen bych potøeboval zprávy, jak je to s moøským proudìním v Èerném a Støedozemním moøi. No a taky v Atlantiku a ještì, zda Labe nemá zpìtné proudy. Nemá? No to je tedy blbý. Tak já tedy budu dál telefonovat….
Jiøí Suchánek