Kathmandu, hlavní mìsto Nepálu
Pøelet do Lukly
Kathmandu je situováno v údolí mezi horami. Vzduch se tam nehne a je skoro nedýchatelný. Smog jako hrom, pach ještì vìtší. Doprava neskuteèná. Jezdí se vlevo. Ka¾dý jezdí jak umí a èím víc troubí, tím pro nìho lépe. Nejhorší jsou motorky, které jezdí rychle a jak uznají za vhodné. Zdá se, ¾e pøedpisy pro nikoho neplatí. Strašný mumraj. Chvíli z toho máte legrací, ale kdy¾ potom chcete nìkam jít, jsou problémy. Dvakrát do mne narazilo zezadu auto.
Došel jsem k závìru, ¾e pøi chùzi musíte dr¾et co nejpøísnìji pøímý smìr. Nevyboèovat, pak kolem vás motorky jen profièí a vyhnou se vám. Kanalizace je otevøená. Tøicet centimetrù hluboký, nekrytý kanál vede kolem hlavní cesty. Není nijak oznaèený, ale nevidìl jsem ani jednu motorku nebo auto, ¾e by do nìj vjely.
Se smetím si nedìlají ¾ádné starostí. Dají ho na hromadu (to v lepším pøípadì), a pak tu hromadu zapálí.
Jsou ulice, kde je obchod vedle obchodu. Takových ulic je nejvíce. Prach, neprach prodávat se musí. Abych to zkrátil, pravé asijské mìsto...
Na památky jsme jeli hotelovým autem. Nechybìla mu klimatizace, pro nás zábavná jízda, pro šoféra fuška.
Pøi prohlídce mi trochu vadilo mnoho lidí. Stále se proplétat mezi tolika lidmi je dosti únavné. Pro mne to však bylo nìco naprosto nového a tak jsem si to u¾íval. Musel jsem však dávat pozor, abych v tom davu neztratil kolegy. Myslím, ¾e fotky v galerii jsou dost výmluvné a nepotøebují další komentáøe.
Snad ještì malou poznámku. Byli jsme upozornìní na opice, které jsou údajnì velice krotké a drzé. Na tom by nebylo nic zvláštního, kdyby údajnì nebyly nositelkami všelijakých nemocí. Proto jsem nosil láhev s vodou, abych se v pøípadì nutnosti mohl bránit. Mìl jsem trochu tísnivý pocit, hlavnì kdy¾ jsme scházeli ze schodù. Tam tìch opic bylo trochu více a lidí ménì. Všechno dobøe dopadlo, nikomu se nic zlého nepøihodilo.
Ještì bych se chtìl zmínit o hinduistickém hospici a pohøebišti. Bylo mnì tam velice úzko. Fotil jsem s velikým sebezapøením. Ti svatí mu¾i jsou vylo¾enì komerèní chlapíci a mají do pravých svatých moc daleko. Pøekvapily mne koupající se dìti, velice blízko od míst, kde se pálily mrtvoly. Odhadl jsem vzdálenost na 20m.
Focené svatynì mají nìco spoleèného se zvykem pálení ovdovìlých ¾en. Jsou tam ulo¾ené ostatky.
Noèní ¾ivot ve mìstì je velice rušný. Prodává se dlouho do noci, všude hraje hudba a je ještì vìtší rumraj ne¾ ve dne. Asi proto, ¾e v noci je všechno slyšet mnohém více.
Navštívili jsme restauraci, kde jsme poveèeøeli. Poruèili jsme si steak a byl moc dobrý. Na zpáteèní cestì jsem trochu bloudil, ale nebyl ¾ádný problém, proto¾e jsme mìli vizitku hotelu, kde jsme bydleli.
U¾ jsme se tìšili, a¾ vypadneme z mìsta a pøemístíme se letadlem do Lukly. Pøelet sám o sobì byl velké dobrodru¾ství.
Vnitrostátní terminál, byl ještì o nìco málo horší, ne¾ ten, na který jsme pøiletìli z Dilhi. Nízká budova a uvnitø všudypøítomné šero. Usadili jsme se kde bylo místo a èekali. Musím ještì napsat, ¾e lety provozuje nìkolik leteckých spoleèností. Kdy¾ vyvolala jedna velice pìkná letuška èíslo našeho letu nastal jako v¾dy fofr. Rychle nasednout do letadla a startovat. Musím øíct, ¾e letadlo v nás moc dùvìry nevzbudilo. Míst bylo tak akorát pro nás. Zbylo jen jedno - pro letušku.
Rozdala nám vatu do uší a bonbon a startovalo se. Let byl ú¾asný, kdy¾ èlovìk zapomnìl èím letí. Natìsnáni jsme byli dostateènì. Dívat se v televizi jak letadla létají mezi horami je úplnì jiné, ne¾ to pro¾ívat ve skuteènosti. Ještì pøed letem nám vedoucí povyprávìl jak se nepodaøilo jednomu letadlu v Lukce pøistát a jak letadlo i s pasa¾éry shoøelo. Pocity byly všelijaké. ®aludek byl hned v krku a nìkdy i v kalhotách. Hlavnì, kdy¾ jsme pøelétali z jedné doliny do druhé. Musím ještì podotknout, ¾e nám bylo sdìleno, ¾e letadlo létá s plnými nádr¾emi proto¾e v Lukce není kde benzín naèerpat. Pøiletìli jsme nad letištì, mohu-li tak nazvat ten malý prostor, kam jsme pøistávali. Piloti letadlo otoèili a letìlo se zpátky. Pro nepøíznivé poèasí se toti¾ pøistát nedalo. V Kathmándu to znamenalo opìt vysednout z letadla a znovu èekat. Napodruhé se to povedlo a my jsme š»astnì pøistáli v Lukce.
Opìt co nejrychleji opustit prostor letištì. Kdy¾ jsem si v tom kalupu alespoò trochu letištì prohlédl, musím podìkovat pilotùm, ¾e nás bezpeènì dovezli tam, kam jsme mìli namíøeno.
Pochybuji, ¾e letištì má 0,5 km. Je to kousek rovné a vlastnì to není pravda, ¾e rovné plochy. Ono to letištì se proti pøistání zvedá tak pod 30°. Pilot pøistává do kopce. Letištì nekonèí nìjakými záchytnými pøíkopy, ale prostì stìnou. Špatné pøistání se nedá opakovat. Pøi startu se letadlo roztoèí na plné obrátky, pøejede asi 20m po rovinì. Pak zaène klesat, to máte ¾aludek v krku - nu a na konci se o nìjaký ten metr propadne, jako na pøilepšenou. Nic nejde opakovat, to pøipomínám.
Všechno dobøe dopadlo.Sešli jsme se v lodgii, kde jsme se obèerstvili, vedoucí zajistil nosièe a vydali jsme se na první trek. O tom opìt pøíštì.
František Blabla (Kopøiva)