Panská skála
®havá øeka nav¾dy zkamenìla
zbavena ¾áru
promìnìna ve varhany
je¾ hrají u¾ jen tichou symfonii
o zrození hor...
Naše putování smìøovalo k jedineènému skalního útvaru pøipomínajícímu píš»aly varhan. Tak pravidelnì uspoøádané èedièové sloupce místy a¾ 12 m dlouhé nikde jinde v Evropì nenajdeme.
Panská skála byla odkryta tì¾bou kamene ve vrchu na okraji obce Prácheò u Kamenického Šenova a zaujala geologa Josefa Emanuela Hubsche natolik, ¾e upozornil na její výjimeènost a zasadil se o to, aby další tì¾ba byla zastavena. Od roku 1895 se stala Panská skála a její okolí geologickou rezervací.
Cestou z Lovosic do Dìèína jsme obdivovali støedohorskou krajinu podél Labe. Stromy a keøe se ji¾ oblékly do svého podzimního šatu v nejrùznìjších odstínech okrových, ¾lutavých a karmínových barev, které byly dnes tlumenìjší, obloha zata¾ená s cáry nízkých mrakù zahalujících vrcholy kopcù, Velice dramatická scenérie, jejím¾ výsledkem bude déš». I špatné poèasí má svoji poezii.
Blí¾íme se ke Kamenickému Šenovu a pøed námi se otevírá panoráma Lu¾ických hor, i kdy¾ ponìkud zastøené. Kopce Lu¾ických hor se svými tvary podobají støedohorským a my se znovu utvrzujeme o kouzlu severních Èech.
Panskou skálu jsem vidìla mnohokrát na fotografii a teï mám mo¾nost ji vidìt ve skuteènosti. Kdysi tu zøejmì býval osamìlý vršíèek s mírnými svahy na severu a východì. Teï se tu pøed námi tyèí majestátnì varhany, pøi pohledu na nì se tají dech. Zamraèené poèasí dodává skále zvláštní kouzlo. Zvìtralý èediè je na povrchu tmavì šedý a na mnoha místech se støíbøitì zelenavými lišejníky. Uvnitø je kámen èerný. Obdivujeme dílo pøírody - kamenné sloupce k sobì velmi tìsnì pøiléhají a jsou tak dokonale slo¾ené, ¾e místy na pøíèné stranì pøipomínají dla¾bu. Nìkde se pøece jen mezi kameny uchytila semínka trávy a jiných rostlin. Tu a tam dokonce vyrùstají i bøízky. Zaujaly nás èervenì zbarvené bochníkovité
trsy borùvèí.
Zaèíná drobnì pršet, ale my jsme zaujati kouzlem tohoto místa. Obcházíme skálu a prohlí¾íme si ji dùkladnì ze všech stran, obdivujeme i jezírko vzniklé zalitím v odtì¾ené jámy deš»ovou vodou. Jeho hladina stoupá nebo klesá, jak máme mo¾nost spatøit podle stop hladiny na kamenech. Na ji¾ní stranì skály objevujeme osamìlý modøe kvetoucí zvonek broskvolistý a ¾lutý jestøábník zední. Obloha ještì více potemnìla. Rozpršelo se vydatnì, varhany témìø zèernaly. Pochmurná atmosféra, ale ne tak docela. Kapky dopadají na kámen a mnì se zdá, ¾e varhany hrají "Ódu na radost".
Text a kresba:Jana Haasová