Pøed nìjakým èasem se v komentáøích pod vyprávìním o souboji malého Vietnamce Taie se záludnostmi èeštiny objevil nápad, aby se souèástí magazínu stal jazykový koutek, který by pomohl omést prach z vìdomostí, které jsme kdysi ve svém dìtství do hlav pracnì vpravili. A kdy¾ se na osobu, která tento nápad vypustila z úst, nesneslo hromobití, byl nápad rozšíøen o dotaz, zda bych se jazykového koutku neujala já. Ba dokonce se našla i taková „šprtka“, která slibovala, ¾e si oøe¾e tu¾tièku a posadí se do první lavice, aby jí neušlo ani slovo! (Zapomnìla ovšem, ¾e nejvìtší „šprti“ sedí v lavici poslední a nevyznaèují se oøezanou tu¾tièkou, nýbr¾ pytlíkem ovoce z vlastní zahrádky polo¾eným nenápadnì na uèitelský stolek…) Nu co¾! Mateøština mì ¾ivila po nìkolik desetiletí, tak se o takové malé poradenství pokusím. A kdy¾ ètenáøi nebudou spokojeni èi pomine zájem, jazykový koutek prostì skonèí…
Shoda pøísudku s nìkolikanásobným podmìtem
aneb Ve dveøích se dává pøednost ¾enám, avšak ve shodì pøísudku s nìkolikanásobným podmìtem mají pøednost mu¾i.
Jestli¾e ve vìtì s nìkolikanásobným podmìtem je mezi podmìty alespoò jeden podmìtrodu mu¾ského ¾ivotného, píšeme v koncovce pøíèestí minulého mìkké –i.
Napø.: Mu¾i, ¾eny i dìti s napìtím oèekávali pøíjezd prvního závodníka.
Obì babièky, maminka i malý Pavel se vydali do mìsta na nákup.
To platí v pøípadì, ¾e podmìt stojí ve vìtì pøed pøísudkem.
Jestli¾e však stojí ve vìtì na prvním místì pøísudek a nìkolikanásobný podmìt za ním následuje, mù¾e se koncovka pøíèestí minulého øídit podmìtem, který stojí nejblí¾epøísudku (musí být také v mno¾ném èísle).
Napø. : Na nákup se vydaly obì babièky, maminka i malý Pavel.
Zároveò však i zde platí pravidlo o pøednosti mu¾ského rodu ¾ivotného , tak¾e „malýPavel“ je pøíèinou toho, ¾e i zde mù¾eme napsat mìkké i, tedy je správnì také : Na nákup sevydali obì babièky, maminka i malý Pavel.
Není-li mezi podmìty v nìkolikanásobném podmìtu podstatné jméno rodu mu¾ského¾ivotného, píšeme v koncovce pøíèestí minulého tvrdé –y.
Napø.: Pera a tu¾ky byly srovnány podle barev.
Kozy, ovce a jehòata se pásly na louce.
Supermarkety i menší prodejny byly otevøeny do 12 hodin.
Tvrdé –y v koncovce pøíèestí minulého píšeme i v tom pøípadì , je- li nìkolikanásobný podmìt tvoøen pouze podstatnými jmény rodu støedního, pøièem¾ aspoò jednopodstatné jméno musí být v jednotném èísle.
Napø.: Housata, kuøata i štìnì se vyhøívaly na sluníèku.
Kùzlata, obì štìòata i èernobílé kotì bìhaly po dvoøe.
Norsko a Finsko podepsaly obchodní smlouvu.
(Pokud by byla všechna podstatná jména rodu støedního v èísle mno¾ném, konèilo by pøíèestí minulé v pøísudku –a. Napø. : Kùzlata, ko»ata i štìòata si hrála na dvoøe.)