Pohled z okna
Postupnì se poznáváme, zvykáme si na sebe a stáváme se pøáteli. Je tak na místì, kdo chce (není podmínkou), pøiblí¾it ostatním své okolí, své milé, zájmy, pocity atd. Zaèali jsme pohledem z okna. Dalším pohledùm se však meze nekladou, samozøejmì v etických hranicích, daných provozem tìchto stránek.
Chcete se také zapojit? Je to jednoduché, pošlete text (pøípadnì i foto) na info@seniortip.cz a my z toho udìláme dokument, který se objeví na hlavní stránce v tématickém okruhu - Pohled z okna. Zatím to tak funguje a zde je jeden z dalších pohledù - avšak pozor (!) název „Pohled z okna“ je jen pøenesený...
Tentokrát je to pohled na záludnosti pøírody...
Má pøíroda i nìjaké chyby?
Dost bylo èlánkù, obdivujících a chválících pøírodu! Odhoïme zkostnatìlá klišé a podívejme se na ni objektivnì, nezaujatì a témìø pravdivì! Má pøíroda i nìjaké chyby, nedostatky, negativní stránky? Skrývá i nìjaká nebezpeèí?
Samozøejmì, ¾e ano! Pøikroème k jejich systematické analýze.
U¾ jsem si v jednom pøíspìvku stì¾ovala, ¾e pøíroda je výhradnì do kopce a trvám na tom. Na rovinì ¾ádnou obstojnou pøírodu nenajdete. Dospìla jsem ke strašlivému poznání, ¾e není rozdíl mezi chùzí do kopce a s kopce: obì jsou pro urèitý vìk a stav kloubù nepøijatelné. Hádáme se o tom s kamarádkami u¾ pár let: Judita chodí nerada do kopce, Naïa s kopce, já se nemohu rozhodnout, co je horší a nìkdy sotva pøejdu i po rovinì. Mnohým osmdesátníkùm toti¾ z kloubní chrupavky zùstanou jen nostalgické vzpomínky (... a nám tøem kamarádkám je dohromady 242 let...).
Souèástí pøírody je i poèasí a nebojme se hned z kraje pøiznat, ¾e poèasí doká¾e být zákeøný bídák. Vysílá neviditelné drá¾divé impulzy, které se dostanou a¾ ke starým kloubùm, dr¾ících pohromadì víceménì jenom ze zvyku. Kloubùm se to nelíbí a zaènou bolet. Kdysi tyto obtí¾e mívali jenom vojnoví vyslou¾ilci od Piavy, dnes je má ka¾dý druhý od padesátky nahoru.
Èlovìk se ráno probudí a hned toho zaène litovat, bolí ho páteø, kyèle, levé koleno, všechno... Já v takové situaci èasto uva¾uji, jestli by mi nepùjèili z protìjší stavby jeøáb: Je èas vstát! No, po trošce tìlocviku a moøi kávy se zaèínám hýbat, ale plynulá, pùvabná chùze vypadá jinak. Za okny je hezké poèasí, ale tomu já nevìøím: a¾ co øekne internet. Internet øíká, ¾e bude hezky, ale i to pøijímám skepticky. Moje klouby tvrdí, ¾e se k nám blí¾í rozsáhlá tlaková ní¾ od Azorských ostrovù, která se pøehoupne do m¾ení, pøepršek, deštì, lijáku a prùtr¾e mraèen. Mají v¾dycky pravdu. Ony vìdí všechno, co bude a taky mi to dùraznì hlásí. Tak dùraznì, ¾e bych poèasí nìkdy zakázala...
Nevím, jestli je pøíroda na lidi alergická, ale miliony neš»astníkù na ni alergické jsou. Letos to vypuklo u¾ zaèátkem dubna. Šly jsme s kamarádkami na mírumilovnou procházku za mìsto, všude byla travièka, pampelišky, chudobky, taková ta drobná fialová kvítka, kterých jméno si nepamatuji, forsythie, zlatý déš», kvetoucí stromy i keøíky - a Judita celou cestu plakala, jako kdyby jí nevalorizovali dùchod! Mysleli jsme, ¾e ji opustil její milovaný kocour, ale nebylo tomu tak. Judita neplakala ze ¾alu, nýbr¾ z alergie. Naïa má taky alergii, ale nepláèe, jenom na všechno odpovídá "hepèííí!", co¾ je ponìkud jednostranný názor. Já se dr¾ím, nepláèu, ani nekýchám. To zaènu dìlat a¾ pøíští mìsíc... Ka¾dý máme svoje oblíbené alergény!
Jaro pøechází do léta plynule a nenápadnì a pøíroda tasí další svoji zbraò: komáry, klíš»ata, vosy a jiné dravce... Jejich øádìní vìdecky popsal známý entomolog Ivan Mládek slovy: "..kouše, ssaje, rdousí..." Hmyz je dùkazem, ¾e je to pøíroda, která si zaèíná, ne èlovìk. Kdo z nás kdy odebral komáøí samièce krev? Kdo se zakousnul do klíštìte? A kdo píchnul vosu do paty? No, ochránci pøírody, teï mluvte! Pøíroda je tìchto bestií plná (mluvím o hmyzu, nikoliv o ochráncích pøírody) a ne¾ vykroèím z domu, natírám se rùznými mastìmi, olejíèky a záhadnými tekutinami se zaruèeným repelentním úèinkem. Všechny pomùcky odpuzují spolehlivì lidi: v trolejbuse si ode mne dvì dámy provokativnì odsedly a pohrdavì frkaly nosy. Judita pøi setkání øekla: "Co to máš, proboha, za parfém? A» je to, co je to, vyhoï to!" A Naïa podotkla, ¾e ¾ena se nemá opouštìt, ani kdy¾ se dívá na osmdesátku z té horší strany. Mohu jen sdìlit, ¾e masti a krémy chutnají spíš komárùm, zatím co klíš»ata dávají pøednost ochranným sprejùm. O vosách nemohu podat èerstvé vìdecké informace, ¾ádnou jsme nepotkaly.
V pøírodì rostou jehliènany, listnáèe, keøíky, traviny, "kytièky a fialky" (jak øíkal nezapomenutelný Miloslav Šimek), ale neroste tam v dostateèné míøe to nejdùle¾itìjší pro èlovìka, toti¾ zahradní restaurace. Jenom tu a onde vypuèí ze zemì nìjaký kiosk, pár ¾idlí a stoleèkù, zavoní grilovaná klobáska, èepuje se pivo,duše milovníka pøírody pookøeje. Ale tento druh pøírodních krás je velmi køehký a nestálý. Nedávno jsme se doplazily k "Lesnímu ráji", který nám byl od nepamìti milým kusem divoké, témìø nedotèené pøírody, poskytujícím obèerstvení poutníkùm dalekých cest - od zastávky autobusu je to skoro kilometr! Budova byla tichá, tmavá, okna zavøená, lavice i stoly slo¾ené, po ji¾ní stìnì budovy se u¾ zaèínal šplhat bøeètan. Naïa se pokusila naznaèit, ¾e tuto zkázu zavinili lidé, toti¾ bývalí majitelé, kteøí se zøejmì pøestìhovali na pøita¾livìjší místo, napøíklad ke vchodu do nìkterého obchodního centra. Tam je teï prý móda trávit volné chvíle, ve zdravì vydýchaném a pøimìøenì zakouøeném vzduchu, za poslechu moderní hudby o síle 120 decibelù, v obklopení obchodù s kabelkami, kosmetikou, bi¾uterií, konfekcí... My s Juditou si však myslíme, ¾e jde o pøírodní úkaz, podobný vyhynutí obøích ještìrù: ti také jednoho dne zmizeli, nikdo neví kam a proè, dodnes se na to vymýšlejí a zase zavrhují teorie... A pøíroda mlèí...
Takových podobných kontroverzních pøíbìhù o pøírodì by se našlo ještì mnohem víc. Pøíroda, pøíkladnì, ráda straší. Poslechnìte si tajuplné skøeky, letící lesem! Prý jsou to ptáci... ale mù¾e to být i hejkal, permoníci, loupe¾níci, hajný anebo Èervená Karkulka... Já jsem se v lese nesmírnì ráda bála, kdy¾ jsem tam chodívala randit se svým mu¾em (tenkrát ovšem ještì nebyl mým mu¾em, to dá rozum, kdyby byl, le¾el by na gauèi pøed televizí a já bych v kuchyni nakládala okurky!), abych racionálnì odùvodnila, proè se k nìmu tulím. A taky bývá pøíroda nevhodnì umístnìná. To bylo zvláš» dobøe vidìt, kdy¾ jsme do lesù jezdívali vlakem. Do Humpolce anebo do Ostravy odjí¾dìly vlaky v rùznou dobu, ale kdy¾ jste chtìli do lesù, vod a strání, jediný vlak odcházel v pùl tøetí ráno...
Podle mne to byla od pøírody èirá zlomyslnost, ¾e vyrostla tam, kde vyrostla... Taky nesouhlasím s nadmìrnou rùznorodostí pøírody. Chodívala jsem do ní léta s dvìma vnuèkami, které chtìly vìdìt, jaký je to ptáèek, který sedí támhle na vìtvi, èiøiká a má ¾lutá peøíèka pod krèkem? A jak se jmenuje toto fialové kvíteèko? Vidí krtek pod zemí? Jak ví veverka, kam si schovala na zimu oøíšky a bukvice, kdy¾ na to nemá mapu? Bojí se malá srneèka v noci v lese? Uznejte, ¾e tohle všechno by dokázala vysvìtlit jenom encyklopedie, provdaná za Googla!
Myslím, ¾e jsem negativní stránky tolik opìvované pøírody popsala pøesvìdèivì.
Ovšem to nejhorší jsem si nechala na konec. Pøíroda je jako heroin: je to droga, na kterou vzniká závislost! Kdo si zvykne na potulky po lesích, loukách, stinných pìšinkách kolem rybníkù a øek, ten u¾ si to neodvykne. Kolik našich vrstevnic a vrstevníkù u¾ témìø nevychází z bytu, peèou mandlové vìneèky, zírají na telenovely, nadávají na politiku a prakticky nevycházejí z bytu, leda nakoupit do nejbli¾šího supermarketu. A nìkteøí/nìkteré chodí daleko lépe, ne¾ my tøi staré kamarádky, které máme všechny známé a nìkteré neznámé nemoci kloubù (i vìtšinu jiných nemocí) a pøesto se ka¾dou chvilku belháme … do nádherné, námi milované pøírody!
Text: Blanka Burjanová
Ilustrace:Václava Arnoštová, Eva Machová, Alena Pakostová
* * *
Zobrazit všechny èlánky autorky