Velikost textu: normální | zvětšit | zmenšitInternetový magazín nejen pro seniory  

Navigace

Svátek
Dnes slaví svátek Zdeněk,
zítra Milena.

Můžete jim poslat elektronickou pohlednici.

Klub
Uživatel: nepřihlášen

Více informací o klubu a členství v něm se můžete dozvědět na stránkách našeho klubu.

Anketa
Návštěvníci stránek - věk návštěvníků. Děkujeme za hlasování!
 
 
 
 

Statistika



Podporují nás
OSTRAVA!!!


MOAP


Nadace OKD


SENSEN


SeniorTip.cz,
ISSN 1801-9900
Vydává: Společnost senior o.s.

Createt by NETtip 2006
Webhosting SvetHostingu.cz

Odlétáme 16. srpna
 
Jako děti jsme s postupem času vnikali do tajů vědění a sportů. Nebyla věc, kterou bych nechtěla vyzkoušet a poznat. Někdy to byly cíle snadno splnitelné jiné těžší.V mladším věku jsem se závodně věnovala lyžování, atletice. Jaká byla moje radost, když se mi prvně podařilo jet na kole. Slézání stromů, přelézání klášterní zdi pro ovoce nebylo žádnou překážkou. A to jsme měli dovoleno zazvonit na zahradníka a mohli jsme si ovoce natrhat kolik jsme chtěli.
Ale, kde by byla romantika a dobrodružství!
První pokusy na zamrzlém rybníce, první otáčky, pak hokej s klukama bez luxusního vybavení, tepláky dole do gumy, brusle na kličku a jak jsme jezdili. Nebyl kopec, který by byl překážkou na lyžích a dlouhé tůry z Bouřňáku do Oseka po hřebenech Krušných - hor to byla senzace.
Léta jsme se chodívali na prvního máje koupat za jakéhokoliv počasí a skákat z pětimetrovky bylo potěšení.  S přibývajícími léty  sportovních aktivit ubývalo.
 
Po narození dětí  člověk musel jít příkladem a do všech tajů sportů je zasvětit. Byla to krásná léta. Ale člověk nějak zpohodlněl (nechci říci zestárl) a aktivit ubývalo. Věnoval se zcela jiným koníčkům u nichž se tak moc nenadřel.
 
Když se ohlédnu zpátky zkoušela jsem ledacos. Jediné k čemu jsem se v životě neodhodlala bylo letadlo. Příležitostí bylo mnoho, ale já vytrvale odolávala…
Ani v dobré náladě po dobrém moravském vínku jsem nenašla odvahu sednout se zkušeným letcem do „práškovacího letadla“. Vlastně jsem si tam sedla, ale jakmile pustil  motor  měla jsem pocit, že se rozsype na tisíc kousků. Odvaha byla ta tam.
 
Pak jsem byla s dětmi a vnoučaty na leteckém dnu ultralehkých letadel na Děčínsku. Docela jsem jim to koukání na krásu Labe a pískovců shora  záviděla. I když mne děti přemlouvaly k letu  - nepřesvědčily mne. Dokonce jsem přesvědčena, že kdyby mě chtěli převážet v bezvědomí helikoptérou, že se proberu.
 
Ale jak se říká člověk míní a Pánbůh mění. Jíra (můj vnuk) projevil jedno velké přání letět letadlem. A jsme u toho. Co by člověk neudělal pro vnoučata. Slovo dalo slovo a my se rozhodli, že  letošní dovolená ve Švýcarsku bude se vším komfortem (!) - tedy letadlem. Zdůvodňuji si to neustále a dodávám si odvahu tím, že proč se mlátit 10 hodin v autě nebo ve vlaku, když cesta z Prahy do Basileje bude kratší než od nás (z Rumburku) do Prahy. Je ve mně sice malá dušička, ale nemohu vypadat jako zbabělec, musím si přece zahrát na hrdinu.
I ten strach z letu asi stojí za to vidět Jírovy krásné rozzářené modré oči.
Takže moji milí již budu zastávat názor „nikdy neříkej nikdy“…
 
Jestli všechny  strasti přežiju, své zážitky vám pak vypodobním v příštím článečku. Držte mi palce. Můžete mi poradit jak tuto pro mě tak těžkou situaci nejlépe přečkat?
Odlétáme 16. srpna, letenky zajištěny - tak páááááááááááááááááááááááááá
 
Věra Soukupová


Komentáře
Poslední komentář: 21.07.2006  09:22
 Datum
Jméno
Téma
 21.07.  09:22 emach
 21.07.  07:57 Pavel pro Věru
 20.07.  22:49 milokoc
 20.07.  13:07 hera
 20.07.  11:47 Vlasta hezkou dovolenou
 20.07.  09:29 gagiknedlik co je důležité
 20.07.  08:15 Pavel
 20.07.  07:59 Kotacka
 20.07.  07:15 Kamila