Jan Letzel - architekt
Narodil se do rodiny hoteliéra v Náchodì 9. dubna 1880. Studoval architekturu u profesora Jana Kotìry a patøil mezi jeho nejlepší studenty.
Jeho zájmem bylo poznat cizí architekturu a vypravil se do svìta. Studijní cestu zahájil v roce 1902 po Èechách, o rok pozdìji navštívil Dalmácií, Èernou Horu, Bosnu a Hercegovinu. Pobýval pøes rok v Egyptì, ale jeho lákalo hlavnì Japonsko, kde strávil 13 let (1907-1920). Navštívil Pøední i Zadní Indií, Èínu i Severní Ameriku. Následující léta se do Japonska nìkolikrát vrátil a za¾il jedno z nejvìtších zemìtøesení v té dobì. Pøírodní katastrofa na nìho silnì zapùsobila. V Japonsku zanechal se svou prací nejvìtší stopy.
V dobì, kdy tam pùsobil jako asistent nìmecké firmy vyzdobil slavnostní síò nìmeckého císaøství v Tokiu. Pozdìji se spojil se známým èeským in¾enýrem K. J. Horou do spoleèné firmy. Po jeho odjezdu do Èíny vedl firmu sám. Vznikly zajímavé projekty klášterù, jezuitská univerzita, budovy Ústøedního svazu japonských lékaøù, obchodní muzeum v Osace, hotely a mno¾ství dalších budov.
Také se podílel na rezidencích rùzným podnikatelùm Jeho dílem byl i pavilon urèený pro prùmyslové výstavy v Hirošimì, dokonèený v roce 1915. Byla to pìtipodla¾ní zdìná budova s ocelovou konstrukcí, vysoká 25 metrù, v zastavìném dùle¾itém obchodním centru. Stála na bøehu øeky nedaleko mostu, který v srpnu 1945 slou¾il jako orientaèní bod pilotùm pøi svr¾ení atomové bomby na mìsto. A jako jediná stavba v centru mìsta výbuch atomové bomby, výbuch pøe¾ila. Na budovì je pamìtní deska s nápisem „¾e dne 6. 8. 1945 v 8,15 explodovala atomová bomba pøesnì 570 metrù nad touto budovou“. V té chvíli celé mìsto lehlo popelem a zùstala stát pouze kostra této budovy. Od roku 1955 nese název Hirošimský památník míru, od roku 1996 je na Seznamu UNESCO. Torzo budovy stojí v parku s rozlohou 45 hektarù, který je také chránìnou památkou.
Architekt Jan Letzel se sna¾il stavìt budovy systémem, který by odolal zemìtøesení a jako nové stavební prvky tam pøinesl ¾elezobetonové a ocelové konstrukce, pou¾ité právì pro klenbu Výstavního paláce. V dobì I. svìtové války se zabýval malíøstvím a modelováním. Po skonèení války se nakrátko vrátil do Èech a po získání naší státní samostatnosti pùsobil v Tokiu jako první, neplacený, obchodní atašé èeskoslovenského velvyslanectví.
V naší zemi je nejznámìjší stavbou pavilon Dvorana v Lázních Mšené z roku 1905, kde pøi výstavbì uplatnil japonské motivy. Není to jediná stopa u nás. Podílel se na pøestavbì secesního hotelu Šroubek v Praze. V roce 2009 byl v Brnì zcela náhodnì objeven hrob, který architekt navrhoval, nejspíše na popud své sestry, která tam tehdy ¾ila. V roce 2016 byly japonskou delegací pøivezeny fragmenty z Atomového dómu v Hirošimì, jak se nazývá a pøedány èlenùm jeho rodiny a mìstu Náchod. Schránka s fragmenty byla umístìna do opravené architektovy hrobky.
Vrátíme se zpìt k jeho ¾ivotu do poèátku 20 let minulého století, kdy zaèal architekt trpìt psychickými problémy, která se neustále zhoršovaly. Zøejmì spouštìèem bylo další zemìtøesení, pøi kterém mnoho jeho staveb nevydr¾elo. Zklamaný se vrátil do Èech a skonèil v sanatoriu pro duševnì choré. Zemøel 26. prosince 1925 a byl ulo¾en do rodinné hrobky v Náchodì.
Mo¾ná, kdyby tušil, ¾e jeho nejnároènìjší palác v Hirošimì jako jediný pøe¾ije zkázu atomové bomby by se mu duševní nemoc nerozvinula. O jeho ¾ivotì byl natoèen film Rajská zahrada vyšla i kniha jeho Dopisù z Japonska“.
