Myslím, že jsem celkem realistka, ráda se přesvědčím o věcech na vlastní oči, nebo co slyším, čtu, přemýšlím, jak by se jevy daly logicky vysvětlit, abych uvěřila…
Ale!
Stalo se před šedesáti lety, bylo mi deset. Dobře si pamatuji ten pozdní večer. Maminka a já jsme již ležely v posteli. Potmě jsme si před spaním tiše povídaly. Najednou jsme přestaly obě mluvit. Chvíli bylo ticho.
Potom jsem tiše zašeptala: „Mami, vidíš to také? Co to je?“
Mamka: „Myslíš to světýlko, jak se pohybuje nad námi, sem a tam?“
„Mamko, co to jenom může být?“
„Nevím“.
Několik minut jsme tiše ležely, pozorovaly světýlko, až najednou zmizelo. Ještě jsme zůstaly tiše ležet a uvažovaly co to jenom bylo? V tom se do ticha ozvalo klepání na okno a hlas mé tety: „Tonda před chvilkou umřel“.
Strýc Tonda s tetou bydleli blízko, asi padesát metrů od nás. Strýc Tonda byl už dlouho těžce nemocen. Měl plicní tuberkulosu. Toho večera vydechl naposled.
Po celý život si pamatuji tuto příhodu se světýlkem, které jsme obě dvě viděly právě v době, kdy strýc umíral. Je to zvláštní, vrtá mi to hlavou, nedovedu si to logicky vysvětlit.
Jakoby se duše přišla rozloučit…
Nikdy na to nezapomenu.
Ta příhoda způsobila, že na strýce Tondu hodně často vzpomínám…
Vlasta Vrlová
Poznámka redakce: Další tajemné či nevysvětlitelné příhody zasílejte na info@seniortip.cz