Velikost textu: normální | zvětšit | zmenšitInternetový magazín nejen pro seniory  

Navigace

Svátek
Dnes slaví svátek Vladislav,
zítra Doubravka.

Můžete jim poslat elektronickou pohlednici.

Klub
Uživatel: nepřihlášen

Více informací o klubu a členství v něm se můžete dozvědět na stránkách našeho klubu.

Anketa
Návštěvníci stránek - věk návštěvníků. Děkujeme za hlasování!
 
 
 
 

Statistika



Podporují nás
OSTRAVA!!!


MOAP


Nadace OKD


SENSEN


SeniorTip.cz,
ISSN 1801-9900
Vydává: Společnost senior o.s.

Createt by NETtip 2006
Webhosting SvetHostingu.cz

Svatby našich předků
 
Nešťastně probíhala svatba jistého Petra Flanderky v úterý po sv. Petru a Pavlu v roce 1561. Ženil se v domě svého synovce Ondřeje, pražského krejčího, a k němu na hostinu se nedopatřením vloudili nezvaní hosté "stavu rytířského užívající". Po dobré hostině začali svatebčané tancovat a Ondřejova dcera zjistila, že mezi hopsáním a skákáním jí někdo strhl z krku zlatý řetízek.
A bylo po legraci. Rozzuření hosté spolu s hostitelem se vrhli na rytíře, které ihned podezírali, a vyzvali je, aby se svlékli donaha a všechny šaty před nimi protřepali. Stalo se, ale rytíři se velmi urazili, neboť potupě přihlížely "baby zvědavé, které oči vyvalovaly". Byl mezi nimi i jistý Heřman z Břehu a vlastní obnažování jej tak rozčililo, že Flanderku žaloval. S neúspěchem. Konšelé chování Flanderky schválili, protože tak učinil "za příčinou ztráty". Lesk svatby se ale stal "lehce ošuntělým". A to bylo smutné, protože svatba tradičně patřila k nejdůležitějším životním mezníkům našich předků. Nikdo na ni nelitoval peněz a byla leckdy okázalá.
 
Vilém na hostině nepil
Jedenáctého ledna roku 1587 se už počtvrté ženil dvaapadesátiletý Vilém z Rožmberka, nejvyšší zemský purkrabí. Bral si pohlednou dvacetiletou Polyxenu z Pernštejna ze starobylého a slavného rodu. Svatba byla důležitá - Vilém neměl děti a doufal, že se jeho sen o potomkovi naplní. Pro oba slavné katolické rody to bylo důležité. Po obřadu se svatebčané odebrali k hostině - vpředu Vilém se ženou, oděnou v šatech posetých cetkami a zdvihající útlou tvář z vysokého španělského límce. Slavili i chudí - Vilém "štědře dal krmiti velký počet lidu za tři dni pořád". Jídlo bylo bohaté. Snědlo se 36 jelenů, 49 sumců, 1290 zajíců, 11 560 kvíčal a vypilo se 150 sudů bílého piva a 70 věder rýnského vína. Vilém téměř nejedl a nepil - už od mládí jej sužovaly problémy trávicího ústrojí. Také Polyxena se v pokrmech jen nimrala - měla obavy z nadcházející noci a viděla, že její manžel je přepadlý a unavený. Konečně, pohřbil už tři manželky, a to se u některých domníval, že jsou těhotné. A svatby s nimi byly stejně nákladné jako s Polyxenou - když se Vilém ženil v roce 1578 potřetí s Annou Marií z Bádenu, vypilo se 903 sudů piva, snědlo se 150 krmných volů, 450 vepřů a 675 pstruhů. Tento sňatek opět neučinil z Viléma otce, jak si smutně vybavil vedle Polyxeny. Anna sice pociťovala těhotenské příznaky, ale nakonec se ukázalo, že má rakovinu ženských orgánů. Zemřela ve dvaceti letech a Vilém byl otřesen. Truchlil nad všemi svými manželkami tak, že vždy "pro paní svú v nemoc těžkou upadl". Jak se později ukázalo, ani Polyxenina krása a mládí potomka nepřinesly, i když manželé spolu dobře vycházeli. Vilém ovšem nemusel svou ženu tentokrát pohřbívat - sám zemřel v roce 1592, kdy jí bylo 25 let. Později se provdala za českého kancléře Zdeňka Vojtěcha Popela z Lobkovic a porodila mu syna. Vilém z Rožmberka tedy děti sám mít nemohl.
 
Slavilo se tři dny
Mladí šlechtici, pokud se chtěli osamostatnit, hledali vhodnou nevěstu. V 16. století se muži ženili kolem sedmadvaceti let a ženy se vdávaly okolo dvaceti let. Upřednostňovaly se bohaté ženy s věnem a pozemkovým majetkem. Krása zvlášť velkou úlohu nehrála. Ošklivost ale mohla odpuzovat. Zdeňku Brtnickému z Valdštejna nabízeli v roce 1602 Kateřinu Smiřickou, je prý krásná a půvabná. Když ji uviděl, zhrozil se. Krása byla tím posledním, čím by vynikala. Neváhal a hned druhý den navštívil palác Jana Rudolfa Trčky a v jeho fraucimoru uviděl Magdalénu z Thurnu. To byla zřejmě jiná káva, protože si o tom zapsal: "Po obědě se mi přihodilo podle onoho řeckého citátu, že z vidění vychází čin. Z pohledu vyrostla láska. Bůh buď přízniv načatému!" Nakonec dal Zdeněk Magdaléně prsten a v roce 1604 se s ní oženil na svém zámku ve Světlé nad Sázavou. Aristokratické svatby tehdy trvaly nejméně tři dny a ničím se nešetřilo. Adam II. z Hradce (1549-1596) slavil v Jindřichově Hradci v roce 1574 svatbu s Kateřinou z Montfortu a pozval na ni 1836 hostů. Na náměstí zorganizoval turnaj, který vyvrcholil soubojem medvěda s myslivcem.
 
Pošli dar!
Svatba nebyla důležitá jen pro velmože. I řemeslníci zvali množství lidí, sedláci až pro 12 stolů. Koncem 16. století začínaly námluvy mezi měšťany takzvaným vejselstvím. Ženich poslal své dva zástupce do rodiny a ti dohodli sňatek a výši věna. Následovala zásnubní hostina a výběr hostů k svatební hostině. Často byli zváni tak výmluvně, že slova: pošli dar, zcela jednoznačně mrkala z textu. Rakovničtí pivovarníci se tak stávali častými hosty na svatbách, protože "dobré pivo vařívali". Své hosty žádal ženich s drzým čelem také o boty, víno, ale i o homoli "kuchyňského cukru dobrého, nejpřednějšího". A před hostinou ještě bohatší zvali hudce a sháněli přepychové šaty. To bylo kritizováno mravokárci: "Když se ženíš, máš hleděti, aby žádný zlý člověk neřádný nebyl na tvé svatbě. Aniť zvouce nejpilnějších lidí, pištců, hudců, baby, drchty staré, neřádné, které oplzle mluví"! Po všech přípravách mohla začít hostina.
 
Na svatbách se ožírají
"Před veselím mocně daroval na památku ženě své Kateřině pás aksamitový s růžičkami stříbrnými a při něm řetízek s žaloudky pozlacenými a jablko stříbrné a také tři nože," informoval jeden měšťan o štědrém daru pro svou manželku od Martina Nytynkáře, rukavičkáře pražského, v 16. století. Bylo vůbec zvykem si před hostinou předávat dárky. Byly to většinou prsteny a koflíky. Dárky vozili i hosté - číšky, konvičky, koflíky. Ženich a nevěsta, či už novomanželé, je přijímali s věnci na hlavách. Všichni se ovšem z celého svatebního veselí nejvíce těšili na hostinu, přičemž podle Husa a Rokycany "všecko veselí v hřích již bylo obráceno". Kněz Martin Zámrský to pěkně vystihl, když prohlásil o svatbách v 16. století, že se "nyní s čertem dějí. Neb se lidé domnívají, že se na svatby toliko pro jídlo, ožírání, tance, vády, bitky zvou". Také jistý Guarinoni o Češích napsal: " Obžerství při svatbách již ani na nejvyšší míru vzepnouti se nedovede. Nejprostší řemeslník zůve sobě i 8 tabulí lidí." Také kritizoval mrhání jídlem: "Pečitým při měšťanských svatbách se rozumívají čtvrť telete, kůzlete nebo jehněčího půli, k tomu dva nebo tři divoké ptáky, dvě kuřata, a to vše cpe se na jednu mísu, a blázniví žrouti kladou si to za jednu krmi." Po jídle se pak vesele tancovalo.
Udělat štěstí
Svatba patřila k nejdůležitějším událostem i v dalších staletích. "V oknech se objevovaly ženy staré, mladé, prostřední, vetché, kynuté: báby obsadily zápraží s rukama pod modrými zástěrami. Mnohé opustily svá děcka, nejedna vydávala se v nebezpečí, že jí vyběhne mléko na plotně. Orosené obličeje zanechaly prádla v neckách, vyhasly krby, dveře bouchaly a manželé kleli. Dusot se rozléhal po schodištích, poplach zavířil krajem a ženy uháněly, jako by jim hořel podolek. Zmatek se vplížil do domácností. Ženský svět zaševelil vášnivě jako březový háj, jehož se dotkl větřík. Bylo velké pozdvižení mezi ženami, neboť zase jedna udělala štěstí," psal o svatebním průvodu na Žižkově a jeho vlivu na okolí Karel Poláček ve svých Mužích v offsidu. A měl pravdu - sňatek byl pro ženu symbolem vysvobození z obav o budoucnost. Třeba pro dívku 19. století bylo nejstrašnější "zůstat na ocet". Se ženěním to také nebylo jednoduché - ženit se mohl jen ten, který svou ženu mohl uživit. I proto se muži z měšťanských vrstev většinou ženili až před třicítkou. Dívky se vdávaly mezi pětadvaceti a dvaceti lety. Svatbě předcházelo dvoření a vzájemná korespondence. František Ladislav Čelakovský se dvořil Bohuslavě Rajské v srpnu 1844 a psal jí dopisy. Ona mu odpovídala oslovením: "Drahý příteli můj, Drahý vyvolenče můj!" Až později si dovolila psát mu Drahý můj Ladislave. Dvoření bylo ovšem i všelijaké - když Josef Václav Frič doprovázel Annu Ullmannovou poprvé z plesu sám, vykládal jí o smyslu české historie. Po týdnech dvoření následovaly zásnuby - zpravidla v domě nevěstiných rodičů. Tam přišel ženich s kyticí a prstenem. A dívka si mohla "dát vzít hubičku". Po zasnoubení - mohlo trvat i dva roky - se konaly přípravy k svatbě. Té musely předcházet trojí ohlášky. Iv 19. století donášeli svatebčané dary. Ty se vystavovaly ve zvláštním pokoji. Redaktorka Zlaté knihy české ženy o tom napsala: "Dar má být ve shodě s poměry těch, jimž náleží. Nevhodné by bylo dáti drahý náhrdelník dceři menšího úředníka nebo stříbrem kovanou mísu s talířky párku, kterému nelze pořádati hostin." Svatební hostina se ovšem strojila.
 
Rozmařile i skromně
"Vdává-li se paní rozvedená, napíše na oznámení prostě: paní Novotná, rozená Pokorná. Nikdy neuvádí: rozvedená Novotná," radil ženám Jiří Guth-Jarkovský. Také rozvedeným doporučoval jen malou hostinu. Často probíhala v restauraci s vybranými lahůdkami. Vystrojit něco takového doma bylo náročné. Magdalena Dobromila Rettigová doporučovala k svatbě dva druhy polévky, sardelové paštičky, marinovaného úhoře, hovězí maso "s okolkem", kyselé okurky, fašírovanou kapustu, kuřata s lanýži a čokoládový nákyp. Nabízela i telecí kýtu a kachny podle hesla: "Raději méně a dobře než mnoho a nechutně." Na hostinách se obecně nešetřilo. Byli ale i tací, kteří přes své bohatství slavili skromně. Žena Vojty Náprstka, Josefa se vdávala na Staroměstské radnici 25. února 1875. A když došli domů: "Tu jsme šli oba do obchodu. Chasa měla oběd, jak se říká, dvojnásobný a my obědvali jako obyčejně. Zato ale obdrželi naši lidé každý nějakou částku v penězích a knihy na památku." To by Vilém z Rožmberka udělat nemohl.
Lenka Bobíková
Zdroj:Magazín Práva


Komentáře
Poslední komentář: 27.03.2006  19:32
 Datum
Jméno
Téma
 27.03.  19:32 alena
 23.02.  21:40 ZdeňkaT.
 21.02.  11:40 Pavel
 20.02.  15:16 hera Svadby..
 20.02.  08:04 Kamila