Velikost textu: normální | zvìt¹it | zmen¹itInternetový magazín nejen pro seniory  

Navigace

Svátek
Dnes slaví svátek Miriam,
zítra Libìna.

Mù¾ete jim poslat elektronickou pohlednici.

Klub
U¾ivatel: nepøihlá¹en

Více informací o klubu a èlenství v nìm se mù¾ete dozvìdìt na stránkách na¹eho klubu.

Anketa
Náv¹tìvníci stránek - vìk náv¹tìvníkù. Dìkujeme za hlasování!
 
 
 
 

Statistika



Podporují nás
OSTRAVA!!!


MOAP


Nadace OKD


SENSEN


SeniorTip.cz,
ISSN 1801-9900
Vydává: Spoleènost senior o.s.

Createt by NETtip 2006
Webhosting SvetHostingu.cz

Dìti moje… (4)
aneb cesta do Indonésie


Komodo – Lombok – Flores – Bali
To jsou hlavní ostrovy, které jsme navštívili. Pøi plavbì lodí jsme zastavovali na nìkolika malých ostrùvcích, kterých je ve Floreském moøí nespoèet…


Návštìva NP na ostrovech Komodo a Rimca


V Indonésii se na silnicích jezdí vlevo. Doprava ve mìstech je chaotická. Jezdí zde velice mnoho motorek malého obsahu. Byli jsme informováni, ¾e na Bali neexistuje veøejná hromadná doprava. Taxíky, které vìtšinou jezdí za 50 000 Rupii bez ohledu kolik je cestujících, jsme vyu¾ívali. Pro místní obèany slou¾í pùjèovny motorek. Jak u¾ jsem psal, ¾e je zde doprava chaotická - jezdí se zde jak kdo má odvahu. Odvahu asi mají všichni. Pøedjí¾dí se oboustrannì, jednoduše tam, kde je místo. Ctí se tak akorát semafory. Nìjaké rozdìlovací silnièní èáry je nezajímají. Mimo mìsto se pøed zatáèkami troubí. Jednou mne Jo¾ko vezl na motorce z veèeøe na Bali a nemìl jsem z toho dobrý pocit. Jezdit tam bych si netroufl. Ještì¾e jsme se zdr¾ovali mimo vìtší mìsta.

 


O plavbì lodí, kterou jsme mìli sami pro sebe, jsem psal v minulém povídání. Více o této plavbì vypovídají fotografie. Nenacházím slova, která by vyjádøila ten krásný pocit, kdy¾ je èlovìk na lodi, obklopuje ho moøe, nemá ¾ádné starostí, jen pozoruje ostrovy kolem kterých proplouvá. Anebo pro zmìnu se jen tak koupe, nebo pozoruje podmoøskou krásu. Na to se asi nezapomíná.


Abychom naši pohodu trochu zpestøili, zastavili jsme se na ostrovì Komodo v tamìjším Národním parku. Nejvìtší atrakcí, jsou tam místní varani. Øíká se o nich, ¾e jsou nejvìtšími plazi na svìtì.


Prošli jsme park za doprovodu prùvodcù. Volnì v pøírodì ¾ijícího varana jsme vidìli jen jednoho. Kdyby nám ho neukázal prùvodce, tak bychom si ho ani nevšimli. Tak dokonale je zbarven. Nehýbe-li se, není šance jej zaregistrovat. Dá se øíct, ¾e i menší ¾ivoèichy jsme vidìli jen tehdy, kdy¾ nám byli ukázáni.

 


Prošli jsme se parkem a nìco nafotili. Krásnou pøírodou jsme došli a¾ do míst, kde bydlí zamìstnanci parku. Zde jsme si mohli varany prohlédnout dostateènì. Ony potvùrky nejsou sice ochoèeny, ale pøišly na to, ¾e potravu zde mají velice dostupnou, jsou chránìni a tak se do blízkostí lidí nastìhovali. Pøi focení jsme byli velice hlídáni, nebo» ty potvùrky se zdají neteèné, ale prý jsou nevyzpytatelné.


Po prohlídce jsme se vrátili na loï a pøepluli na ostrov Rinca. Aèkoliv je tento ostrov i Národní park ménì známý, mnì se na nìm pøíroda i varani více líbili.
Opìt jsme všechno prošli, nafotili a vrátili se na loï. A¾ teï jsem si uvìdomil, ¾e jsem nesledoval jak plynou dny, který je den a jaké je datum. Polepším se a sdìlím, ¾e píšu o 18. záøí a byla to støeda.


Je ètvrtek 19:00 hod. a máme budíèek v 05:30 hod. Jsme poøád na lodi. Pøiplouváme, nebo u¾ jsme v pøístavu Labuanba¾o na ostrovì Flores. Tady nalo¾íme batohy a nasedáme do nákladního auta. Byla to, podle mého odhadu 3,5 tunka.


U¾ doma mi vrtalo hlavou, proè nás budou pøepravovat na nákladním autì. Na místì nás èekalo auto upravené pro pøepravu osob. Sedaèky byly polstrované desky a opìradlo, umístìné napøíè nákladním prostorem. V tìchto konèinách normálnì pou¾ívané. Mìli jsme velkou výhodu proti místním, ¾e nás bylo jedenáct. Místních se musí vejít nìkdy a¾ ètyøicet, mo¾ná i víc.

 


Jízdu jsem nazval jízdou smrti. Zpoèátku se jelo do velice strmých hor, asi tak 3hod. Sedìl jsem na kraji, tak¾e jsem vidìl dopøedu. Do tak strmých serpentin jsem ještì nikdy nejel. Probíhaly mi hlavou asi takové myšleny - jak bychom skonèili, kdyby se nìco pokazilo v pøevodovce. Tak strmý kopec by brzdami asi neubrzdil. Auto poøád jelo na plný plyn. Pochopil jsem, proè jedeme nákladním autem. Autobus by to urèitì nezvládl.


Ovšem, to jsem ještì nevìdìl co na nás èeká. Jak u¾ jsem psal, asi po tøech hodinách stoupání, jsme se pøehoupli pøes vrchol a zaèalo se klesat. Motor vyl jak šakali na poušti (jestli tam ¾ijí).
Z nièeho nic jsme odboèili z hlavní cesty a teï to zaèalo. Cesta byla asi tak malièko širší ne¾ naše cyklostezky. ®ádné patníky nebo zábrany. Kdy¾ jsem vidìl jak jedeme úplnì po kraji (asi nezpevnìného) okraje cesty (pokud se tomu, po èem jsme jeli, dalo øíct cesta), tak jsem se poprvé v ¾ivotì bál o svùj bídný ¾ivot. Úboèí hory po které jsme klesali bylo hrozivé. Poprvé jsem si øíkal co tam dìlám a jestli mi to je zapotøebí. Zkrátím naší 7hodinovou jízdu a øeknu, ¾e za tu hrùzu a nervy to stálo.


Dojeli jsme do vesnice, která le¾ela nedaleko moøe mezi rý¾ovými políèky. Ubytování jsme byli v eco lodge. Ubytování standardní a v krásném prostøedí. Èeká nás podle programu ètyø hodinová cesta, z 90 % do kopce - d¾unglí. Pøedtím ještì navštívíme místní školu a pak za kmenem Mengarajcù. Tito se pøed mnoha léty do tohoto kraje pøestìhovali ze Sumatry. Jsou to køes»ané. O tom všem, však pøíštì. Malá poznámka na konec - cestu jsem nefotil. Ani mne to v té hrùze nenapadlo.

 

Dìti moje - aneb cesta do Indonésie - 1

Dìti moje - aneb cesta do Indonésie - 2

Dìti moje - aneb cesta do Indonézie - 3

 

Fotogalerie - 1
Fotogalerie - 2

Fotogalerie - 3

Fotogalerie - 4


František Blabla

***


Zobrazit všechny èlánky autora





Komentáøe
Poslední komentáø: 27.10.2013  08:11
 Datum
Jméno
Téma
 27.10.  08:11 ferbl
 26.10.  10:58 KarlaA
 26.10.  10:28 Vesuvanka díky
 26.10.  09:08 Inka
 26.10.  09:00 Von Velká poklona
 26.10.  08:36 jisuch53
 26.10.  07:02 LenkaP
 26.10.  06:08 Bobo :-)))