Putování Austrálií (1)
aneb Austrálie očima důchodce (společné dílo pp. MUDr. L. Nawarzila a K. Janků st., emeritního učitele, přepis deníku provedl K. Janků ml.)

S nápadem uspořádat výpravu do daleka, tj. do Austrálie a na Nový Zéland přišel věčný cestovatel, kamarád zúčastněných pánů, MUDr. Ludwig alias Chuck Nawarzill. Důvodem pro zvolený cíl výpravy pro něj byla především předchozí návštěva Austrálie, „bo, jak pravil, tam ma jiste resty“ (Pozn. autora: některé výroky jsou uváděny v ostravském nářečí, aby patřičně vyjádřily danou situaci) a také poutavé vyprávění slečny Gráfové. Tato slečna, které někdy v polovině loňského roku spravoval na svém odborném pracovišti chrup, žije už několik let na Novém Zélandu a je tamější přírodou nadšená. Později se v Ostravě objevila další „dobyvatelka“ Nového Zélandu a Austrálie slečna Třísková, která její slova nejen potvrdila, ale rozšířila nabídku ostrovních krás i o návštěvu jihu jižního ostrova. Tam totiž ona, spolu se svým partnerem pracuje v turistickém průmyslu - ruchu… Tak vzniklo „putování důchodců“ které popisuje návštěvu Austrálie.

Původně byla v plánu i návštěva Nového Zélandu, ale po zvážení celkové délky putování, možného pobytu a finanční náročnosti putování po Austrálii, by na Nový Zéland zbylo cca 8-10 dnů včetně cesty. To se nakonec pánům zdálo velmi málo na prohlídku tamějšího velmi vzdáleného krásna… Proto pan doktor vytvořil nový plán „pouti důchodců“ a v něm už byla pouze Austrálie. Nový Zéland odložili „na později“! Podle tohoto plánu pak postupně navštívili Qeensland, Northern Territory, South Australia a New South Wales.

V závěru příprav došlo k jedné podstatné změně. Místo odstoupivšího původního člena pouti důchodců MUDr. Olešáka jel s výpravou jejich kamarád z olomouckých studií, Miloslav „Milda“ Kabrňák, nynější povoláním – rentiér na „volné noze“.

Členové výpravy

MUDr. Ludwig alias Chuck Nawarzill (čte se Navařil), ročník 1944, výška 173 cm/60 kilogramů živé váhy včetně knírku. Vykouří denně 25 cigaret a k tomu vypije odpovídající množství kávy. Civilním povoláním je stále pilně pracující zubní lékař, i když již ve starobním důchodě. Na svém putování světem navštívil 8x Ameriku (6xUSA, Kostariku, Mexiko), 1x Austrálii a celé „Kanáry“. Nesčetněkrát pobýval ve slovenských horách. Toulal se také po zemích bývalé Jugoslávie a v Itálii navštívil místní sopky. Stopy (s celou svou rodinou) zanechal i ve Francii a zemích Beneluxu. Návštěvy Německa, Rakouska a Maďarska už ani nepočítá. Kam se snad chystá příště (?!) – patrně do Peru, uvažuje o návštěvě Nového Zélandu nebo i Skandinávie. Disponuje dobře „padnoucí“ angličtinou s nepatrným ostravským přízvukem a jako jediný z nás rozuměl australské angličtině. Je mistrem okamžitých nápadů a bleskových rozhodnutí a také vlastníkem velmi suchého humoru, se kterým vhodně zapadal do 30tiletého australského sucha. Fotografuje stále na film a není přítel moderních „vymožeností“ jako jsou platební karty, počítače, internet, supermarkety apod. Dokonce nemá v lásce ani mobilní telefon, i když jeho služeb využíval nejčastěji z nás. Datum narození - Den vylodění spojenců – 6. 6. 1944 ho předurčuje k velkým činům…

Miloslav zvaný Milda Kabrňák, gurmán, ročník 1945, ale až 6. 12. - je tedy vždy o rok mladší(!) rovesníků. Výška 180 cm/cca 110 kilogramů živé váhy. V mládí nadaný a všestranný sportovec, především však byl vynikajícím kajakářem na divoké vodě – mj. prvosjezd „čerťáků“ na Vltavě. Původním povoláním je učitel matematiky a TV. Léta pracoval jako státní trenér Vrcholového sportu - vodního slalomu a jako učitel TV na různých VŠ. Nyní je na plný úvazek důchodcem. Je výborný řidič a má zkušenosti s jízdou „vlevo“. To si osvojil na Novém Zélandu a to jsme také hodně využili na našich cestách po Austrálii. Během svého cestovatelského života navštívil daleké Mongolsko, kde sjížděl na„Matyldě“ různé řeky. Totéž pak uskutečnil na sibiřské Leně, na Bajkale a okolních řekách. Návštěvy Rakouska a Slovenska považuje za samozřejmost... Zná spoustu zajímavých historek o cestování a cestovatelích. Je výborný vypravěč a má „pamatováka“ na podrobnosti a detaily z cest. Ovládá němčinu a částečně angličtinu. Má však neskutečný talent na okamžité a pohodové navázání kontaktu bez větších jazykových znalostí a já jsem nikdy nepřišel na to, čím to je. Zkrátka kdo umí – umí…

Třetím členem výpravy jsem já - Karel Janků st. (1944). Výška 183 cm/76 kg. Jsem spolu s Chuckem spolutvůrcem těchto řádků a zároveň nejstarším účastníkem výpravy. Nekouřím, nepiji – mládí už je pryč… Bohužel se nemohu pochlubit žádnými vlastnostmi, kterými bych v očích svých kamarádů - cestovatelů zabodoval ve svůj prospěch. Jako vše co dělám byla i zde má snaha o cokoliv jen snahou o cokoliv… na to mám opravdu talent! Vlastně i toto sepisování příhod z našich cest za mne zachraňuje kamarád Chuck svou pamětí a svými velmi kusými, ale o to cennějšími cestovními poznámkami! Řidič jsem mizerný a navíc mám v autě vzadu strach, takže jsem chlapec do nepohody jako „udělaný“… Původním povoláním jsem učitel tělocviku a počtů – které jsem naštěstí pro žáky nikdy neučil. Zcestovalý nejsem, protože se během naší cesty ukázalo, že ani časté návštěvy Rakouska, Slovinska, Francie nebo Slovenska ze mne světáka neudělaly. Z jazyků ovládám pouze slovenčinu a něco anglických vět s pokusem o anglickou výslovnost, která v Austrálii vždy budila „radostný ohlas a zároveň široké neporozumění“ u kolemstojících, ležících, ale i bdících…

Další aktéři, které jsme při putování potkali

Mudr. Olešák alias Oška, Chuckův spolužák z medicíny, žijící 30 let v Austrálii. Tento pán projevil v počátku příprav neskutečný zájem o naší cestu. Před našim příjezdem tvrdil, že takováto výprava byla vždy jeho celoživotním snem. Sen se nakonec (bohužel pro nás) rozplynul asi 14 dnů před našim odletem – včetně slibů stran technického zajištění akce… Takže příprava na výlet pak začala znovu od začátku… Jen díky Chuckově dcerce, plynně hovořící anglicky, nakonec vše dopadlo dobře.

Dr. Peter Rihošek, můj přítel z Ostravy žijící v Austrálii. Přijali nás, spolu se svou ženou Elen, hned na začátku našeho australského pobytu s otevřenou náručí! Díky své perfektní angličtině nám Petr hravě zařídil auto na první etapu a letenky z Cairnes do Darwin... Také nám během našeho cestování pravidelně volal a byl připraven k okamžité pomoci - což také několikrát učinil!

Dr. Bojan, jeho žena Hermínka, babička (a dva, věčně spící boxeři – Max a Betty) hovořící plynně anglicky, ale i česky. Jmenovaní jsou, kromě babičky, Chuckovi kamarádi z dob studií v Olomouci. Všichni nám v Sydney v závěru našeho putování po zemích australských vytvořili milé a doslova rodinné prostředí. S láskou a péčí, se kterou jsme se v jejich rodině setkali, se setkáváme jen doma, mezi svými nejbližšími… Hermínka za nás řešila naše administrativní problémy v South A. a Bojan? - ten s námi prováděl ekoagroturistiku s ochutnávkami po širokém okolí Sydney. Myslím, že 1000 kilometrů na to bylo málo… Přátelé díky!

Aboriginec, který si přisedl k našemu stolu v provozovně firmy Take Away v Kurande. Chvíli nás poslouchal a svačil z vlastního přineseného. Potom na Mildu ukázal prstem řka: “Bulgaria, Sofia“! Byl to zkrátka vzdělanec… Poplácal se s kamarády při loučení, ale do dalšího děje už nikdy nezasáhl. Podobných lidí jsme však viděli na svých cestách, česky - „mnoho“, ostravsky - „v pysk“ a slovensky - „něúrekom“!

Jerry z Písku, se kterým jsme se setkali v informačním středisku v městečku Rawenshoe, byl jediným emigrantem - „osmašedesátníkem“, kterého jsme v Austrálii potkali. Zajímavý byl především tím, že vypadal jako dokonalý aboriginec včetně rozplácnutého nosu a hustých, kudrnatých a prošedivělých vlasů stáhnutých vzadu gumičkou. Byl evidentně rád, že ho Milda objevil, protože na své bývalé krajany v tomto informačním středisku ještě nikdy tento hasič v důchodu nenarazil. Ve staré vlasti byl se svými dětmi nedávno, a za ta léta poprvé. Jak radostně prozradil, byly jeho děti příbuznými v Čechách velmi oblíbené a chválené za to, že „dobře chlastají“! Do naší cesty už nikdy nezasáhl.

Pomůcky pro další vyprávění:
- vybíravou partnerku, tzv.děvče jen do pohody, zde nazýváme „ó nikoliv“!
- LP značí publikaci průvodce turisty – Lonelly Planet

… tak tedy naše putování začíná

Z Brisbane do Cairnes

Po 24 hodinách letu jsme přistáli v Brisbane. Dokonce i se všemi zavazadly o osud kterých se Chuck cestou strachoval. Je 9:30 p.m. místního času a v letištní hale se vítáme s Peterem. Chuck marně volá Oškovi a já se začínám shánět po Mildovi, který by měl být už dobře 6 hodin v Brisbane. Po chvilce hledání ho objevuji v letištní hale, seděl u PC. Ostatně PC vyhledával se železnou pravidelností na každé zastávce našeho putování Austrálií.

První etapa, začala příjezdem do Peterova „malého ale útulného rodinného domečku“ poblíž Golden Coast, a oficiálním uvítáním naší výpravy paní Elen, na půdě Austrálie.

O program první etapy se postaral Peter. Začali jsme (jak jinak) prohlídkou města a jeho okolí.

Stejně jako v jiných australských městech je i zde vidět snaha o zviditelnění „historických památek“. V Brisbane je to především střed města s radnicí a jejím okolím. Město se táhne mnoho kilometrů kolem pobřeží a pohled z vyhlídky věže Q1 v Gold Coast nám to jen potvrdil. Poprvé se seznamuji s pojmem „lookout – vyhlídka“, který nás pak provázel celou Austrálií.

Při prohlídce centra Brisbane jsem si připadal jako v Číně. Především proto, že asiaty (kromě Indů) vůbec nerozlišuji. V některých obchodních čtvrtích jsem se dokonce cítil jako na nádvoří bývalého pražského podniku mastného průmyslu „Zvonařka“ v Libuši. Také vystavené zboží bylo stejné provenience – tedy čínské. Rozdíl byl pouze v čistotě objektu a také v tom, že pobíhající děti nemluvily „poločesky“, ale už asi „poloaustralsky“. Večer nám připravila paní Elen shodou okolností „čínu“ - a byla bezvadná! Kdoví jak bude později na cestách…

Po večeři se pánové rozpovídali o svých dobrodružstvích na cestách skoro všech světadílů. Chyběla jen Afrika a Antarktida. Sedím s otevřenými ústy, která si občas zakrývám, abych nevypadal jako úplný blbec. Vyvaluji oči a zpytuji své svědomí - na co jsem se to vlastně dal?! Navíc mně už první dva dny ukázaly v čem naši výpravu rozhodně nepodpořím. Bude to angličtina - a to ještě nic netuším o své „drobné“ nesnášenlivosti…

Tři dny uplynuly opravdu jako voda. Peter nám svojí perfektní angličtinou zajistil auta na cesty. Hyunday s předním náhonem na první etapu - z Brisbane do Cairns, letenky z Cairnes do Darwin a nakonec i auto z Darwin do Adelaide. Pomineme-li Chuckovo rozčarované naštvání z Oškova telefonátu, pak první etapa proběhla OK! Dopoledne třetího dne jsme si půjčili auto a naložili u Peterova domečku naše zavazadla. Rozloučili jsme se bez líbání, ale s fotografováním a vyrazili na sever - ke vzdálenému cíli naší cesty - Cap Tribulation!

Pokračování příště...

Karel Janků