O zemi, kterou jsem navštívil

15.10. až 30.10. zájezd do Tanzanie.

Zájezd organizuje CK S.E.N. se sídlem v Praze.
Naplánován byl i výstup na Kilimanjáro - délka trvání 6dnů.
Prohlídka NP Ngorongoro a návštěva ostrova Zanzibar.

Účast na tomto zájezdu jsem plánoval asi rok předem, abych se na něj mohl řádně připravit.V letošním roce jsem v horách nachodil cca 1400km. Nebudu vyjmenovávat místa kde jsem všude chodil, ale o jednom se zmíním. Je to skvělá hora nedaleko Kopřivnice - Velký Javorník, kam jsem skoro pravidelně chodil 4x týdně. Do nástupu na zájezd jsem tam byl 110x. Po stránce fyzické přípravy jsem tedy udělal, co bylo v mých silách.

Musel jsem se také vyrovnat s psychikou. Mojí nejbližší mi to rozmlouvali a říkali co blbnu a jestli je mi to zapotřebí v 71 letech dělat takové vylomeniny. Vše jsem překonal a na cestu se vydal. Ovšem nebylo to, mám na mysli přípravu, bez problému. Nakonec, co je na světě bez nich.

Nněkolik informaci o zemi, kterou jsem navštívil:
Tanzanie: Oficiální název je Sjednocená republika Tanzanie.
Hlavní město: Dodoma
Rozloha: 945.037 km2
Počet obyvatel: 35.2 mil.
Oficiální jazyk: svahilština
Hlavní náboženství: křesťanství (45%), islám(45%), animismus.
Měna: tanzanský šilink – TSh. Za 300dolarů jsme dostali přes půl milionu TSh.

Nevím jestli zda je to psychika anebo jsem málo opatrný, ale vždy když jedu na dalekou cestu, tak deset až dvanáct dnů před odjezdem se nachladím. Nachlazení to není jen tak nějaké, ale pořádné. Tak se stalo i letos.

Aby situace nebyla jednoduchá, dostal jsem týden před odletem, email od cestovky, že se musíme všichni nechat naočkovat proti žluté zimnici. Předtím to jen doporučovali. Pro mne tím vznikl velký problém. Očkuje se v Ostravě a musíte být předem objednán, zdravý a nejméně deset dnů před odjezdem. Nesplňoval jsem ani jednu podmínku. Nebudu psaní natahovat, ale všechno dobře dopadlo. Očkování proběhlo bez komplikací a mně se tak otevřela cesta do daleké země.

Sraz účastníků byl v Praze na terminále č.1 - nejpozději v 09.50 hod. Pro mne to znamenalo vstávat ráno ve tři hodiny. Jelikož jsem byl doma sám (manželka byla v lázních), vstávání jsem nacvičoval už tři dny předem. Neumím si představit, že bych zaspal. Všechno dobře dopadlo, vlak přijel přesně dle jízdního řádu. Také autobus, který pendluje mezi Hlavním nádražím a letištěm neměl problém. Na letišti jsem se setkal s přáteli z Plzně, se kterými jsem byl v Himalájích. Bylo to velmi radostné shledání. Celkem nás letělo 14 účastníků a jeden vedoucí. Vedoucí byl mladý člověk mezi 25 až 30léty. Pořád usměvavý, samý humor a problémy, když se vyskytly (a nebylo jich málo), řešil s nadhledem. Zlatý chlapec.

Odlet 12:30 hod. Přílet do Istanbulu 15:40 hod (posunutý čas o 1hod). Odlet 19:06 hod. a přílet do Nairobi 01:00 hod. Přelet do Dar es saalamu (Přístav míru) 03:30 hod. a odlet 07:30hod. Přílet do cílového místa - letiště Kilimanjaro v Aschure byl v 09:00hod. Na hotel jsme se dostali v 16.00 hod.

Všechny hotely, ve kterých jsme bydleli, mimo horské ubytovny, byly vždy odděleny od místních obyvatel neprůhledným plotem a hlídanou bránou. Dá se říci, že to byly to dva oddělené světy. Trvalo mi chvíli než jsem si na to zvykl. Ale to předbíhám.

Ubytování v hotelu Jakaranda bylo ve dvojlůžkových pokojích se standardním vybavením a obsluhou. Byli jsme unaveni, já osobně jsem pořádně nespal dvě noci, přesto jsme se ještě šli podívat do města. Byla neděle. Byli jsme upozorněni, že v neděli je ve městě menší bezpečnost, neboť i policisté mají volno. Podívali jsme se na tržiště pro cizince a šli na hotel odpočívat.

Můj první dojem byl zdrcující. Na mumraj, prach, hluk a zápach, by si člověk zvykl, ale to, že vás neustále někdo obtěžuje nabídkou různých věcí na prodej, je přímo likvidující. Člověk neví jestli si má hlídat peníze s doklady, nebo foťák a při tom ještě v té spoustě převážně mladých lidí, aby se neztratil. Myslel jsem si, že už to horší nemůže být. Mýlil jsem se.
Druhý den jsme měli naplánovanou prohlídku tržiště pro místní. Předem nás upozornili na skutečnost, že se stávají krádeže fotoaparátů anebo peněženek, které jsou pověšeny na krku tak, že vám je jednoduše strhnou. Osobně jsem peníze a doklady nosil zavěšené na krku, avšak pod trikem. Proto mám na některých fotkách větší pupek, než mám normálně :-)  Prohlídka dopadla bez problémů, s konstatováním, že to bylo ještě horší, než minulý den.

První velice nepříjemný zážitek mne potkal v noci z neděle na pondělí. Když jsem se dozvěděl, že ještě v pondělí budeme v Aruschi, byl jsem nespokojen. Byl bych nejraději, kdyby se jelo do přírody. Teď však k té nešťastné příhodě.

V noci, asi tak ve tři hodiny mne probudila strašná zima. Zimnice se mnou mlela a strašně jsem se potil. Nejprve jsem si myslel, že je prostě zima a musím se nějak zahřát. Ovšem kamarád Joža, jediný Slovák, velice dobrý kamarád, spal skoro odkrytý a spokojený. Pak jsem si vzpomněl na očkování a byl jsem „doma“. Byla to reakce, přesně po osmi dnech. Hlavou se mi honily velmi chmurné myšlenky. Na příklad: "Tak, a  mám po dovolené. Zbytek dnů strávím na hotelu, všechna námaha a příprava byla k ničemu. Jsem velký vůl a hlava dubová, že jsem neposlechl a nenechal se očkovat dříve." Zkrátím to. Nakonec jsem byl rád, že jsme ještě jeden den zůstali v Aruschi. Ráno jsem byl trochu slabý, ale dalo se to vydržet. Zbytek zájezdu, hlavně při výstupu na Kili jsem byl bez zdravotních problémů, nepočítám-li každodenní, ranní, žaludeční nervózu, která však po 200 až 300m chůze odezněla. Myslím si, že tato nervóza vznikala, protože jsem neustále něco hledal, měl jsem potíže se sportovní taškou. Nosiči mi ji zničili a musel jsem najít náhradní řešení. Prostě léta se nedají odečíst. Člověk je pomalejší a méně rozhodný a hlavně, ta paměť.
(Toto hodnocení nechám až budeme mít výstup za sebou.)

V dalším díle mého vyprávění popíši výstup na Uhru peak (Kilimanjaro).

Další foto ve fotogalerii

František Blabla