Velikost textu: normální | zvìt¹it | zmen¹itInternetový magazín nejen pro seniory  

Navigace

Svátek
Dnes slaví svátek Miriam,
zítra Libìna.

Mù¾ete jim poslat elektronickou pohlednici.

Klub
U¾ivatel: nepøihlá¹en

Více informací o klubu a èlenství v nìm se mù¾ete dozvìdìt na stránkách na¹eho klubu.

Anketa
Náv¹tìvníci stránek - vìk náv¹tìvníkù. Dìkujeme za hlasování!
 
 
 
 

Statistika



Podporují nás
OSTRAVA!!!


MOAP


Nadace OKD


SENSEN


SeniorTip.cz,
ISSN 1801-9900
Vydává: Spoleènost senior o.s.

Createt by NETtip 2006
Webhosting SvetHostingu.cz

Cesta po Španìlském království

Sevilla


Sevilla je královnou Andalusie. Jejím hlavním mìstem. Toto ètvrté nejvìtší mìsto Španìlska má pøes sedm set tisíc obyvatel a ti jsou všude kolem vás ú¾asnì ¾ivoèišní, proto¾e moc dobøe vìdí to, ¾e ¾ivot jim byl dán pro radování a u¾ití. Sedm set tisíc “Radovanù” a s nimi i velká tlupa turistù si zde ¾ijí, radují se na plné pecky, ovšem kromì doby siesty. To ¾ijí a vìtšinou i trpí pouze chudší turisté z daleké støední Evropy. Sevilla je matkou býèích zápasù, taky flamenka a je drahá. Má nejvìtší gotickou katedrálu na svìtì, pøekrásné ulice, námìstí a námìstíèka a urèitì i srdce a duši. A taky samozøejmì dlouhou a slavnou minulost. Zase tady byli Øímané a v nedaleké Italice se narodili císaøi Hadrian a Traian. Potom bylo hlavním mìstem Vizigótského království, pak ho samozøejmì získali muslimové a chvíli bylo i nejmocnìjším muslimským mìstem. Pak ho dobyl Ferdinand III. a v roce 1503 získalo monopol na obchod se zámoøím. V té dobì se øíkalo, ¾e Madrid je hlavním mìstem Španìlska, ale Sevilla hlavním mìstem svìta. V roce 1649 pøišla první morová rána která zahubila pùl Sevilly, po ní pozdìji i další a mìsto dále upadalo. Øeka Guadalquivir se postupnì stala nesplavnou a monopol na obchod se zámoøím se pøestìhoval do Cadizu. Nastala bída, která zmizela a¾ nìkdy v osmdesátých letech dvacátého století. Ale od té doby a¾ dodnes opìt mìsto rozkvétá. 


V Seville jsme byli u¾ vlastnì vèera. Po návštìvì Cordoby jsme zastavili kousek od areálu Španìlsko-americké výstavy z roku 1929. Mìsto není jen jedno obrovské muzeum, jak se to v nìkterých slavných mìstech stalo. Je ¾ivé i pøes nesnesitelné vedro a pøes právì probíhající èas siesty, i kdy¾ pravda není to ¾ivost lecjak mamutí. Ono toti¾ skuteènì jde o ¾ivot. První tichá informace se roznesla pøi vjezdu do mìsta. Taková šeptanda. Ètyøicet ètyøi. To prosím nebyl prùmìrný rok narození všech èlenù zájezdu. To byly stupnì Celsia. Na ètyøicet jsem byl pøipravený i já a øíkal jsem si, ¾e tøicet sedm u¾ pøece znám. A ètyøicet je jen o pouhé tøi stupnì víc. To pøe¾iješ. V¾dy» vlastnì celý ¾ivot tvrdíš, ¾e èlovìk by si mìl vyzkoušet všechno. No tak si vyzkoušíš ètyøicet. Ale ètyøicet ètyøi?! To je urèitì jen porucha na teplomìru! A jak si tak jedeme a jedeme pøes to horoucí mìsto, tak to vidím i já a spadne mi èelist a¾ na boty. Na dalším digitálním teplomìru svítí u¾ ètyøicet pìt!!!! Hned se zaènu potit o moc a moc víc. Pak vystoupíme z autobusu a vedro vám skoro podrazí nohy. Sna¾íme se všichni chodit ve stínu, dojdeme do areálu výstavištì a zase se všichni maèkáme v tìch nejtmavìjších a nejzastínìnìjších místech. No to je ale hrùza! Nemá si cenu otírat èelo. Není ani èím, proto¾e jsou kapesníky okam¾itì mokré. A proè plýtvat silami na úplnì zbyteènou vìc. Nádech, dvì kapky potu, výdech, jedna, nádech, dvì kapky potu. A stále dokola. Ale kdy¾ mám umøít, tak jako hrdina. To se to vytahuje hrdinstvím, kdy¾ vám nic jiného nezbývá, co?! Ale není tohle právì základem hrdinství? To nezbývání. A» u¾ z vnitøního vnuknutí nebo z vnìjšího pøíkazu.


Areál výstavištì patøí spíše k secesi, které se zde ve Španìlsku øíká modernismo. Gaudi a tak. Samozøejmì je tu dost vìcí zastavìno lešením, ale areál je i tak slavnostní, nablýskaný a nezaprášený. Je v nìm kus španìlské pýchy, kus pozemské historie a kus iberského pùvabu. Spousta keramiky a to na vìcech a místech, kde byste je nehledali. Keramické sloupky na mostech, na zábradlí a u kašen. Kolem celého pùloblouku staveb jsou všechny španìlské oblasti znázornìny na glazovaných a barevných dla¾dicích. Nejvýznamnìjší historická událost této oblasti a její atributy. Kolumbus, Cid, Alhamra. Prostì ta nejvìtší španìlská sláva a k tomu v oblouku netekoucí umìlá a symbolická øeka s úplnì èistou modrozelenou vodou. Jen kdyby nebylo to šílené vedro. Všichni se co chvíli koukají na hodinky, kdy u¾ koneènì pùjdeme do našeho klimatizovaného autobusu. Proè se jen ten èas tak pomalu vleèe! Po cestì se jdeme podívat také na Carmen. I ta patøí k Seville. Bývalá továrna na tabák je dnes areálem vysoké školy, tak¾e dnešní Carmen bude mít urèitì vysokoškolské vzdìlání. Naštìstí jsou zde záchody, ale moje návštìva v nich je vlastnì zbyteèná, proto¾e se všechno vypotilo a není èeho se zbavit. Na prùèelí jsou úsmìvné obrázky o hodných Španìlech, co pobili všechny zlé indiány a tìm hodným darovali štìstí jediného a spravedlivého køes»anství. Vìzte, ¾e tìch zlých indiánù bylo podle Španìlù vìtšina.To je ostatnì nìjak symbolicky znázornìno i v jiných španìlských mìstech. ®e by potlaèování svìdomí? Kdo ví. Carmen jsem v bývalé továrnì na tabák nepotkal, i kdy¾ vlastnì jedna cestovala s námi. Èeská Španìlka, nebo španìlská Èeška? Prostì Carmen. Ale tahle urèitì doutníky na svých stehnech neválela. Je to magistra a má urèitì nìjaké španìlské geny a také skvìlou znalost jazyka španìlského.


Chvíli jsme pak po procházce odpoèívali u fontány a èekali na pád èasu, a¾ u¾ koneènì pojedeme. Vousatý španìlský bezdomovec se postavil ke kraji fontány, nabral plnou dlaò vody a pøímo pøed námi si omyl intimní partie a to naštìstí bez sundání kalhot. Košili si sundal u¾ pøed mytím, ale šálu kterou mìl kolem krku ne. Pak si omyl i krk, na kterém mìl obrovský krvavý a mokvající flek. Vypadalo to jako lepra, co ji obèas zahlédnete v nìjaké publikaci, èi na stránkách Internetu. Klidnì se pak napil z té samé vody plnými doušky a pomìrnì svi¾nì odkráèel pryè. Tohle nevypadalo na zrovna sladký ¾ivot španìlských bezdomovcù. Jak vlastnì vypadá to jejich štìstí? Jak vypadá štìstí takového prùmìrného bezdomovce? Koneènì je èas na odjezd a jedeme do hotelu. Opìt spíme v apartmánech. Mùj pokoj je obrovský, je na patøe a pod polštáøem mám hnízdo miniaturních mravencù. Nìjaký èas je vyklepávám a zabíjím, ale pak zcela vyèerpán ulehám s nepøíjemným pocitem svìdìní od právì probíhající nákazy pochycené od bezdomovce i celého stáda malých okovaných mravencù co mi systematicky ohlodávají tìlo. Tak za dvì minuty je to moje prostìradlo skoro celé mokré, ale nakonec pøece jenom usínám. Celou noc se mi pak zdá o ¾ravých mravencích, naka¾ených bezdomovcích a pak u¾ jen taji a taji jako vosk pod plamenem autogenu a¾ do ranního svítání.


Ráno je kupodivu vlahé a pøíjemné. Po snídani èekáme na autobus. Pøijí¾dí a nás dnes potká sevillská katedrála, potom pøejezd na Gibraltar a pak hlavnì nejnepøíjemnìjší èást celé cesty Španìlskem, noèní tisícikilometrový pøejezd na Peniscolu. A potom po dvousetkilometrovém dalším pøejezdu veèerní ubytování u Barcelony. A nakonec tøi, pøedstavte si, celé tøi dny v jednom hotelu. Vèera jsme si ještì staèili doplnit potraviny a hlavnì minerálky. Do Sevilly je to z hotelu kousek. Granada má Alhambru, Cordoba Mezquitu a Sevilla katedrálu. Samozøejmì ¾e toho má víc, ale katedrála je nej. Údajnì je tøetí nejvìtší na svìtì a urèitì je nejvìtší gotickou katedrálou svìta. No gotickou… Byla gotická, pak se její støed propadl a ona byla pøestavìna v renesanèním stylu. Domluvme se ale, ¾e ji budeme vnímat jako gotickou. Ale s tìmi poøadími bych zas tak moc nemával. Pomalu v ka¾dé publikaci je to poøadí jinak a všechny se shodují pouze v prvenství øímského Svatého Petra. Dneska u¾ zdaleka není ètyøicet pìt. Na jednom teplomìru jsem zahlédl ètyøicet jedna a pak u¾ jenom tøicet osm. A to u¾ je pøece šílená zima…


O ulicích mìsta se nedá tvrdit jen to, ¾e jsou pùvabné. Ano jsou, ale není tam ta všudypøítomná nì¾nost z Granady. Všechno je vìtší, velkolepìjší a tím ne tak lidské. Víc se vám ta Sevilla vytahuje. Je pøece taky hlavním mìstem Andalusie. Je zde víc prostoru, i k moøi je to blí¾ a není tu pohoøí Siera Nevada. Jsou tu vìtší palmy, je tu i o hodnì víc tropické vegetace. I doprava je zde o hodnì hustìjší. I kdy¾ je zase doba siesty a mìsto je skoro liduprázdné. Zde se ¾ije také a¾ veèer a v noci. Projdeme si pár ulic a skonèíme pøed katedrálou. Zvenku tedy zas tak moc impozantní není. Zevnitø u¾ trochu víc, ale øímský Svatý Petr to ani zdaleka není. Je výzdobou chudší i èlenitost je o hodnì jednodušší. Ale co je hezèí, to je její osvìtlení. Je vlastnì v jakýchsi patrech a to nejvyšší je zlaté a postupnì smìrem k zemi tmavne. Katedrála má veškeré bohatství ve zlatì a v mramoru. A taky v obrazech.V jedné kapli je i Goyùv obraz Svatá Rufa a Justina. Ty co byly pøedhozeny lvùm a on jim lízal nohy, místo aby zahnal svùj vìèný hlad. No nic moc. Tohle zas tak skvìlý obraz není. Mo¾ná slavný, ale jinak bych øekl, ¾e ani není poznat, ¾e ten obraz maloval Francisco. Urèitì jich spousty namaloval lepších. Tedy pro mì. Co je fantastické, to je hlavní oltáø. Dva tisíce støíbrných a pozlacených figur na jedené ploše je samo o sobì ú¾asné. Ale k tomu si pøidejte krásnou schopnost vyjádøení køes»anské historie a z toho vyzaøující víru a máte pøed sebou pùl bible. Fakt to bylo nádherné.


V katedrále má být pohøben Kolumbus. Chudák malý. Tohle tvrdí i Dominikánská republika a ještì i jiná místa, a tak vlastnì ani Kryštof sám neví, kde je. Kde tedy le¾í. Po porovnání kosterních ostatkù z katedrály a ostatkù jeho bratra, který je zde v Seville jistojistì pochován, byla prohlášena shoda. Ale shoda byla prohlášena i s ostatky z jiných míst. A tak to vypadá, ¾e je Kolumbus rozset po celém svìtì a doufám, ¾e alespoò jeho duše u¾ nalezla svùj klid. Celý svùj ¾ivot byl pøesvìdèen, ¾e nalezl cestu do Indie. Chudák malá. Zde symbolicky ètyøi králové nesou jeho rakev. A on fakticky rozdìlil naši historii na dobu pøed a po Kolumbovi. Po nìm u¾ byl svìt nav¾dy jiný. Kolik lidí se mù¾e pochlubit tým¾? Dva, tøi? Malá je naše Zemì, malá! Teï ale zvednìme zraky a kochejme se. Horní partie této katedrály jsou asi ty nejhezèí, které jsem kdy vidìl. Není to pocta Bohu. Jako ¾e se vše vzpíná k nebesùm. Je to pocta velebnosti lidské. Trochu se vám tím pohledem ten bo¾í Pantheon polidští. Nic tu není na bázi násilí a nic tu není na bázi pokory. Je to naše lidské a ne bo¾í nebe. To je to nebe Michelangelovy Sixtinské kaple. Našich lidských slabostí a naší lidské síly.


Symbolem Sevilly je Giralda. A Giralda je vì¾. Patøí a nepatøí ke katedrále. Byla tady u¾ pøed katedrálou jako vì¾ mešity. Postavena je z cihel. A pova¾uje se za nejdokonalejší islámskou stavbu ve Španìlsku. Mìní svoji barvu s osvìtlením. Má dokonalé proporce a stojí tu u¾ od roku 1198. Tedy její spodní èást. Pozdìji byla zvýšena køes»anskou nástavbou a¾ do dnešní výšky 98 metrù. Køes»anská je ta její èást nade zvony. Pøístup je u ní snadný. Nahoru vedou rampy v takové šíøi, aby na ni mohl vyjet jezdec na koni. Tato jízda byla povolena pouze panovníkùm(køes»anským i maurským) a muezzinùm pro hlásání doby k modlení. A tak šlapu nahoru, fotím a potím se a funím a èumím si. A¾ úplnì nahoøe se raduji, ¾e u¾ to mám za sebou. Ono je se na co dívat jak po cestì, tak i pak a¾ nahoøe, jak u¾ to tak i u jiných vì¾í bývá. V dálce je býèí aréna a bílé mìsto s barevnými cákanci støech se rozvaluje v tom pozdním letním dnu jako ta nejlínìjší koèka na svìtì. A¾ shora je vidìt mohutnost katedrály. Pøesnì tak, jak si to její autoøi pøáli:”Vytvoøme takovou stavbu, aby si budoucí generace myslely, ¾e jsme se zbláznili”. Tùdle! Já se teda naschvál nezblázním. Já si budu zrovna dìlat, co chci. Nade mnou i pode mnou ve dvoøe je El Giraldillo, co¾ je vìtrná korouhvièka Víry a symbol mìsta.


A pak máme volno a u¾ ze vèerejška víme, kde na nás bude èekat autobus. Jdu si. Rád si jdu. Jdu si rád a rád si jdu po svých.
U¾ není pìtaètyøicet, ba øekl bych, ¾e u¾ není ani tìch tøicet osm. Na obloze se objevují první mráèky a øidièi si nás vèera dobírali, ¾e kdy¾ se budeme moci v Peniscole koupat, tak ¾e nebudeme, proto¾e bude pršet. Oni po noèním pøejezdu budou muset spát a to spát ze zákona a to spát ze zákona evropského. Tak pravili španìlští meteorologové, EU a Zarathustra. Teda ten ne. Ten pravil nìco jiného. Kdy¾ jdu kolem bývalé továrny na tabák, tak na balkon vychází dvì Carmen. Tedy u¾ v letech. Zakouøit si. A já hned fotím, proto¾e tuhle pøíle¾itost si nemohu nechat ujít. V¾dy» je pøeci zrovna Carmen doma. Ony se smìjí a ta starší dìlá takové to odmítavé gesto, jako ¾e ne, fotit tedy ¾e ne. Ale já dìlám jako ¾e jo, fotit teda jako ¾e jo a ona pak teda taky dìlá jako ¾e tedy, kdy¾ ¾e jo, tak jo a obì se øehtají a já se klaním a dìkuji. Nìco volají a já jim nerozumím a moc mì to mrzí, proto¾e s tìmito bych si tak hroznì rád pokecal, proto¾e by to nebylo povídání, ale spíš špièkování a flirt a zábava. Ale nerozumím a to ani rukama a tak jdu dál. Docházím k øece, ta u¾ je tady dost velká a má to jen kousek k moøi. Je docela èistá a na jejím bøehu stojí zlatá vì¾, co vùbec není zlatá a taky tady rostou stromy z Afriky, co u¾ jsou tady a ne v Africe. Kvetou modøe, ale jinak ne¾ poštovní schránka na rohu ulice. Na øece pádlují kluci, tam vzadu jsou jeøáby pøístavu a my se za chvíli vydáme na Gibraltar. Do úplnì cizí zemì. Do Británie. I kdy¾ španìlské. Tak se mìjte a pøíštì na shledanou.

Jiøí Suchánek

 

 

 

Fotogalerie - 1

Fotogalerie - 2

Fotogalerie - Zaragoza

Fotogalerie - Madrid a El Escorial

Madrid - 2

Toledo

Granada

Cordoba 

Sevilla

 

Další èlánky autora



Komentáøe
Poslední komentáø: 21.11.2010  09:32
 Datum
Jméno
Téma
 21.11.  09:32 jisuch53
 20.11.  22:51 venca
 20.11.  18:57 zdenekJ
 20.11.  18:52 EvaP
 20.11.  16:40 Jaroslav
 20.11.  15:49 Miluna
 20.11.  15:12 Bobo :-)))
 20.11.  10:12 Marie
 20.11.  09:42 KarlaA
 20.11.  09:13 Ludmila