Velikost textu: normální | zvìt¹it | zmen¹itInternetový magazín nejen pro seniory  

Navigace

Svátek
Dnes slaví svátek Miriam,
zítra Libìna.

Mù¾ete jim poslat elektronickou pohlednici.

Klub
U¾ivatel: nepøihlá¹en

Více informací o klubu a èlenství v nìm se mù¾ete dozvìdìt na stránkách na¹eho klubu.

Anketa
Náv¹tìvníci stránek - vìk náv¹tìvníkù. Dìkujeme za hlasování!
 
 
 
 

Statistika



Podporují nás
OSTRAVA!!!


MOAP


Nadace OKD


SENSEN


SeniorTip.cz,
ISSN 1801-9900
Vydává: Spoleènost senior o.s.

Createt by NETtip 2006
Webhosting SvetHostingu.cz

Cesta po Španìlském království

Toledo


Ale Toledo nás, vá¾ení, teprve èeká. A¾ za chvíli. Teï jsme ještì v posteli. Spíme v Madridu a to tentokrát doopravdy znamená, ¾e spíme. Hotel je na pøedmìstí, je tu nádherný klid, který vyplývá té¾ z toho, ¾e dnešního rána je nedìle. Madrid ještì spí a my snídáme. Ne, nebyl jsem se podívat na noèní ¾ivot Madridu. Veliká únava zavinila, ¾e moje pøedsevzetí padlo jako unavená Rosinanta pod stateènì pošetilým rytíøem. A já nebyl schopný tu svojí kobylu zvednout ani na kolena. Má to ale pro mne tu výhodu, ¾e jsem fit. Èeká nás projí¾ïka Madridem, pak padesátikilometrová cesta do Toleda a potom nìkolikasetkilometrová cesta do Granady. Opìt tedy na jih a u¾ naším autobusem. I øidièi u¾ jsou po nároèné opravì vyspaní. Honem si ještì zaskoèím vyfotografovat tiché a prázdné okolí. V dálce na horizontu se rozprostírá Madrid, slunce jen pomalu a línì šplhá nad obzor a vypadá to na pøíjemný den.


Dnešní jízda po Madridu je minijízdou. Taková desetikilometrová smyèka po hlavních tøídách s jedinou zastávkou u stadionu Reálu Madrid. Tohle je èást Madridu modernistická. Madrid má nìkolik mrakodrapù, z nich¾ nejslavnìjší je skupina ètyø gigantù naklánìjících se k sobì v jakémsi pøátelském opojení. Ka¾dý z nich má jiného autora a toto pøátelství je spíš facebookové. Jako by si ty ètyøi domy jen psaly. Moderní architektura je dost èasto dosti lidem nepøíjemná. Myslím tìm lidem, kteøí v ní pracují nebo bydlí. Èím jste k ní blí¾, tak tím se od ní cítíte dál. Jejich impozantnost se pøeèasto mìní v nestvùrnost. Tohle ale neplatí o fotbalových stadionech. Kdy¾ sedíte mezi ostatními neznámými, náhle získáváte pocit, ¾e sedíte mezi samými dobrými známými. Fandit tak manèaftu X je naplnìním vaší potøeby se shlukovat a spojovat se s nìkým za nìkoho, proti nìkomu.To je vyplavení adrenalinu z boje bez krve a potu. Boje proti nìkomu vlastnì dost imaginárnímu a neuroníte pøi tom ani kapku krve. Chléb a hry. Platí a platilo to v¾dycky a Španìlé to mají v krvi. Pøi nedávných referendech o býèích zápasech rozhodl Madrid, ¾e korida smí konèit smrtí býka. O smrti toreadorù se pøi tom nehlasovalo. Barcelona, pota¾mo Katalánsko, hlasovalo proti smrti býka. O toreadorech se opìt nehlasovalo. Madrid chce A. Barcelona B. V¾dy a ve všem A proti B.


Proto¾e je nedìle, nedìlá se a nedìlá a mìsto je skoro prázdné. Všichni ještì spí. Dlouho, snad pùl hodiny, jedeme tunelem pod mìstem. Zvláštní pocit být na pùl hodiny krtkem a èekat na vynoøení. U¾? Ještì ne. Tak u¾? Koneènì! A pak se Madrid zmìní z modernistického giganta na dámu a je tu náhle jemná krajková slavnost. Velkolepost ozáøená ještì ne pøíliš spalujícím sluncem. Mìsto je doopravdy rozmaøilá, ale také pøekrásná dáma. Pùvabná ve své zdobnosti, koketní svým noèním ¾ivotem, zralá ale ne pøezrálá svou ne zas tak dávnou historii. A také nádhernì línì frivolní, tak jak i pravé dámy umí být. Madrid je prostì Madrid a to i z okna autobusu. Je høíchem ho nepohladit alespoò oèima. Pøi jakémsi prùzkumu se na základì souètu stromù, keøù a vùbec všeho zeleného a pøi tom úplnì ¾ivého pøišlo na to, ¾e Madrid toho má z tìch opravdu velkých mìst úplnì nejvíc. Víc ne¾ Tokio, Paøí¾ i Praha. Nìjak se stalo, ¾e v tom lese a na tìch loukách jaksi mimochodem vzniklo mìsto Madrid. Tøi a pùl milionù lidí se tam vešlo bez vykácení a rozorání pùdy. A co se pøi tom stavìní doopravdy vykácelo a rozoralo, to se zase osázelo a oselo. Byl jsem vèera v parku Retiro. Kousek za Pradem ho nechal zbudovat Karel III.(prý nejlepší starosta Madridu) a otevøel ho velice krátce po zbudování i pro veøejnost. Ale jen pro veøejnost øádnì obleèenou a umytou. Doopravdy chytrý král to byl, ¾e! Krásný, dvì stì tøináct hektarù velký dar krále jeho poddaným.


A to tìch parkù tam máte doopravdy hodnì. Nejen tìch královských. Ale nejen v parcích jsou stromy. V ka¾dé ulici a na ka¾dém námìstíèku, ba i na støechách a vnitøních patiích. A k tomu keøe, kvìtiny a trávy a taky sochy a fasády a balkony a všechno, co zdobí a neurá¾í vkus estetický i filosofický. A tak v dobì polední se stín v¾dycky najde, ba i lavièka na sezení i trávník na pole¾ení. V Retiru je veliká vodní nádr¾, na které se mù¾ete i na lodièce svézt. A taky je po celém Španìlsku spousta vodotryskù a kaskád a ty všechny tryskají a voda skotaèí a zdobí a hlavnì ochlazuje ten nìkdy pøíliš horký vzduch. Nikdo nenaøíká nad tím, jak drahá je energie, co to všechno stojí a kdo to má poøád opravovat a èistit. A to jsme prosím v zemi, která si setsakramentsky uvìdomuje, jak je voda vzácná a nenahraditelná. V zemi suchých koryt øek a vod tak bílých, ¾e byste si mohli myslet, ¾e pod vámi teèe mléko a ne ten podvojný vodík s kyslíkem. Ale pro slávu naší matièky Prahy zde musím veøejnì prohlásit, ¾e není nic krásnìjšího na svìtì, ne¾ pohled na Vltavu z Karlova mostu. Madride, styï se, ¾e nemáš poøádnou øeku!


Máváme Madridu za svými zády a jedeme do Toleda. Není na širém svìtì hodnotnìjšího støedovìkého mìsta ne¾ je Toledo. Snad jen Sant Gimignano je taky tak veskrze originálnì støedovìké, ale pøesto v nìm necítíte tu støedovìkou a neodolatelnou tíseò, která na vás v Toledu dopadne. Toledo tedy urèitì není veselé mìsto. Stále v nìm cítíte tu potøebu dávných pøedkù se ubránit a odolat i tomu nejsilnìjšímu a nejzrádnìjšímu nepøíteli. Má neuvìøitelnì dlouhou a velikou minulost. U¾ v roce 193 pøed naším letopoètem ho dobyli Øímané. Neví se zcela urèitì, zdá a¾ v té dobì se zde zaèaly kovat meèe. Mo¾ná u¾ i pøed nimi. Tak dlouhá je tradice zdejšího kováøství a oborù pøíbuzných. V pátém století je hlavním mìstem Vizigótského království, pak je vystøídají Maurové, aby ho pak po rozpadu emirátu u¾ nav¾dy získali køes»ané. Bylo to hlavní mìsto nezávislého království mnohých Alfonsù. Ti sudí pak byli velikými a zanechali po sobì ve mìstì bránu. A¾ roku 1564 vnuk øímskonìmeckého krále a císaøe KarlaV. Filip II nechal hlavní mìsto pøestìhovat do jakési nevýznamné vesnice na severu. Myslím, ¾e se jmenovala Madrid. V Toledu u¾ pak jen zùstal španìlský primas, a tak je dodnes hlavním mìstem španìlského køes»anství.


Mìsto má jen padesát tisíc obyvatel. Je to málo? Je. Ale i tìch padesát tisíc u¾ se víceménì pøestìhovalo do pohodlnìjších pøedmìstí a historická èást patøí turistùm. Ne tak dneska. Je pøece nedìle, a tak jsou ulice skoro prázdné. Ve Španìlsku i pøes dávnou minulost všude cítíte i pøítomnost. A¾ na Toledo. Bývalo kdysi urèitì kosmopolitní. ®ili tu v¾dycky i Maurové a ®idé, a i kdy¾ byli nuceni vyznávat oficiálnì jen boha jediného, vlastního se nikdy nevzdali. Tedy tajnì. Jediný Bùh? Jistì. Ale náš. A v Toledu byl Bùh jistì kováøem, klenotníkem, èi zbrojíøem. I dneska. Mìsto ¾ije z tìchto profesí a z turistiky. Panoráma Toleda je stejnì èasto fotografované jako tøeba panoráma Florencie èi Benátek. Le¾í si pøed vámi zcela nenucenì na protìjším kopci a hluboko pod vámi se zatáèí øeka Tagus. Tohle není bílé a pøátelské mìsto z jihu. Tohle je temná pevnost z mnoha klikatících se ulièek na docela pøíkrém kopci. Èní z nìj jen Alcázar a trochu katedrála. Vypadá jako houba choroš a vùbec na nic si nehraje. Mìsto je tu kvùli tomu, aby bylo nedobytné!


Máme slíbenou návštìvu manufaktury. Vcházíme a všechny pøedstavy se okam¾itì rozplynou. Manufaktura? Tady se nìco vyrábí? Je to jen pomìrnì velká prodejna, jen vedle vchodu pøedstírají dva rytci usilovnou práci na jakémsi šperku. A k tomu pobíhají po prodejnì prodavaèi a prodavaèky a jejich vedoucí a vedoucí jejich vedoucích a mo¾ná i majitelé a jejich majitelé. Ne tohle je jen prachsprostý kšeft a my jsme tu na oškubání. Ale proè breèím, v¾dy» tohle je pøece v ka¾dém obchodì. Tak to pøece má být. Proè to však nazývají manufakturou to pøi nejlepším svìdomí nepochopím. Ale zbo¾í tu mají hezké. Chytil jsem se! Mám pøece ve svém ¾ivotì koho obdarovávat. Tak koukám a kupuji. Tohle se mi líbí! Pøívìšek s ptáèkem, bílá s èernou. Tedy støíbrná s nìèím tmavším se na mì pøímo usmívají, ptáèci si vesele prozpìvují a já kupuji. Dva menší pro dceru a starší vnuèku a vìtší pro man¾elku. A budu to mít z krku, a¾ u¾ to budou mít holky na krku. Závistivì si prohlí¾ím no¾e, dýky a šavle, na které rozhodnì nemám ani pøi nejlepší vùli. Jsou èasto v cenì hodnì drahých kol a to urèitì ty dra¾ší ani takhle nevystavují, ale mají uschované nìkde v trezoru. Cena se prostì odvíjí od kvality a zájmu. Ty šavle, no¾e a brnìní jsou tak kvalitní a jedineèné, ¾e na tomto svìte je jen málo lidí, kteøí by si je koupili jen tak z mìsíèní výplaty. Jsou vlastnì pro nás obyèejné smrtelníky skoro neprodejné. Zase nemáme na nic èas. Všechno tu v Toledu jen obcházíme zvenèí. Alkázar, katedrálu, synagogy. Prosím, vše a¾ ve volném èase, nabádá nás prùvodkynì. Asi má pravdu. Ne všichni chtìjí všechno vidìt.


Pak se rozcházíme. Pøed jedním z kostelù, kde právì konèí svatba. Tahle tedy urèitì nebyla pro turisty a ani pro veøejný lid. Svatba tak zvanì lidová to rozhodnì nebyla. Nevím, proè mì zrovna tam a tehdy pøepadl pocit, ¾e tihle jsou ti nejpravovìrnìjší a nejskuteènìjší Španìlé. Pøepadl mì dost surovì, kopal do mì a mlátil mì pìstí a já mu i bez toho úplnì vìøil. On stejnì tu fyzickou sílu ten pocit nemá zas tak moc, tak a» si mì mlátí. Ostatnì je to pøece mùj pocit, tak si na mnì mù¾e dìlat, co chce. On mù¾e. Pak se i svatba rozešla. Tohle mìsto je mìsto El Grecovo. Tedy pro mne. Tedy hlavnì. Jeho dùm je v rekonstrukci a mì stejnì moc nebere vidìt tøeba jeho štìtec, ¾idli, noèní nádobu a tak. Pro mì jsou nejdùle¾itìjší jeho obrazy. A tak jdu, ba pøímo si jdu, a kupuji lístek do kostela Santo Tomé. Tam visí jeho nejslavnìjší, i kdy¾ asi ne nejlepší obraz “Pohøeb hrabìte Orgaze”. No tedy pøátelé, fuj! Je to skoro to samé, jako kdyby tento obraz vystavili na nìjakém zaplivaném nádra¾ním záchodì. Snad nejhorší mo¾ná volba. Je v pøedsíni kostela, daleko od vás, šíleným zpùsobem osvìtlený a v nepøíjemném umístìní dole u vysoké a úzké stìny. Já vím ¾e je to dané historickými okolnostmi, ale stejnì. Nìkdy je skvìlé se vzepøít tradici. Ten obraz by si to rozhodnì zaslou¾il.


Sám kostel taky nestojí za moc. Myslím, ¾e mnohé naše vesnické kostelíky jsou daleko cennìjší a hezèí. Zklamaný pokraèuji dál a dávám si bacha. Bloudil tady kdysi Karel Èapek, tak proè bych nemohl zabloudit i já. No hezky si bloudím, ale zatím je mi to jedno. Ještì mám spoustu èasu. V úzkých ulièkách je zvláštnì bezpeèno. Trochu ponuøe, ale pøesto bezpeèno. Znáte to urèitì taky. Nìkdy víte a nevíte, proè to víte, a jen to víte. Prostì to je. Fascinují mì barvy. Rusové jsou na modrou, Španìlé zase na kontrasty. Ale pøitom na kontrasty vkusné. Jako by tu byl vìèný svátek. Ú¾asné jsou pøedevším keramické dla¾dice. Všechny mo¾né a myslitelné španìlské námìty od Maji a¾ po býèí zápasy. Všude jsou trièka se slavným fotbalovým vítìzstvím z letošního mistrovství svìta, taky šátky a šaty, trika a kabelky. Nepøetr¾itý trh. Vycházím na Soco Dover. Odsud u¾ urèitì nezabloudím. Z kopce je vidìt autobusové nádra¾í, odkud máme odjí¾dìt. Ještì je èas. Sestupuji a rozhlí¾ím se po slibovaném muzeu dìl El Greca. Tady? Ne. Tak tamhle? Ne. Jak øíkají bratøi Slováci. Sú tu nìní. Jsou tu ale i ostatní spolucestující a tak jedna paní ze Slovenska se ptá místních. Slovenskými rukami sa píta, oni jí rozumí a španìlskými slovy jí odpoví. Doopravdy je to tady. Pøed námi vlevo. U¾ jdeme za El Grecem spoleènì. I kdy¾ já trochu nerad. Potøebuji mít na tohle svoje soustøedìní. Ale pak se mi navzdory øeèenému spustí mluvidla a já mluvím a ukazuji jim, co je na tìch obrazech hezké, cenné, zajímavé a krásné a paní øíká “Joj. Naozaj” a “to bysom nepovedala.” Tedy jsem já to ale ukecaný, a¾ se stydím! Nejsem já vlastnì ukecaná ¾enská? Ne, je to horší. Jsem ukecaný chlap. Ach ta rozmarná pýcha!


Ale mezi námi, ony “Slzy svatého Jeronýma” a to další El Grecovo dílo je doopravdy zvláštní a nevídané a vám to mluví najednou samo a vlastnì si mluvíte víceménì pro sebe a ne zas tak úplnì pro nì. Barvy si tu hýøí, profily se neukáznìnì vlní a svatí jsou vám tak lidsky svatí, a¾ jsou lidští. Mo¾ná ¾e El Greco šilhal, ale kdy¾ takhle budou šilhat i jiní malíøi, Bùh buï blahoslaven. Mám z tìch jeho obrazù a¾ dìtinskou radost. Pak u¾ jdeme dolù k autobusu a jedeme do Granady. To u¾ je ale úplnì jiné kafe. Vaøící. Tam dole nás èeká peklo. Horoucí peklo. Tak a» ¾ije Andalusie. Ta zemì z jiné planety. A jestli budete chtít, mù¾ete tam jet se mnou.



Jiøí Suchánek

 

 

Fotogalerie - 1

Fotogalerie - 2

Fotogalerie - Zaragoza

Fotogalerie - Madrid a El Escorial

Madrid - 2

Toledo 

 

Další èlánky autora



Komentáøe
Poslední komentáø: 31.10.2010  10:32
 Datum
Jméno
Téma
 31.10.  10:32 EvaP
 31.10.  09:01 jisuch53
 31.10.  06:56 Pavel
 31.10.  05:04 Bobo :-)))
 30.10.  19:51 Ivo
 30.10.  16:11 Pavla
 30.10.  08:26 KarlaA
 30.10.  07:23 Lenka