Výlet
Prší a prší a není konec. Je tma u¾ neprší ale leje. Fofrem do vršku na hrad, abychom stihli prohlídku. Je skoro devìt hodin veèer (nebo v noci?)a zaèíná prohlídka hradu Loket.
Ono vlastnì zaèalo pršet ji¾ pøi návštìvì kláštera v Kadani. To se ale ještì dalo projít kolem kláštera, ve kterém se zrovna konalo Svatováclavské vinobraní. Víno se bralo vskutku rovnou od lisu a ani o burèák nebylo nouze. Zakousnout poøádným øízkem z kýty, zajíst chlebem a nebo zelòaèkou a v bøíšku bylo jako v pokojíèku.
Kdy¾ jsme se ale vydali na námìstí, prohlídnout si starobylé námìstí a projít se katovskou ulièkou, byl to výkon pro vodníky. Tím vlastnì zaèalo naše putování po západoèeských památkách.
Karlovy vary se ukázaly jako vskutku podkrušnohorské mìsto. Pršelo a¾ se lilo. Kde bylo tele, to nevím, ale procházka po kolonádì plné nápisù obrázkovým písmem v oparu libých vùní kolemjdoucích „lázeòských hostù“ je k nezaplacení. Po tøech hodinách se ji¾ tìšíme na další zastávku pod hradem Loket. Kousek pod námìstím a hradem. Opøený o skálu je pension ve kterém budeme trávit dvì noci. Proto¾e je ji¾ po sezonì a ještì ke všemu hnusné poèasí a veèer, jsme si hodlali prohlédnout hrad pouze z venku. Pøekvapením byla neèekaná informace o noèní prohlídce hradu…
Tím jsem vlastnì zaèal. Postávali jsme na nádvoøí a tulili jsme se pod klenbu brány. Bylo nás tak asi kolem stovky. Najednou nad námi na schodech vyrostl chlap v èerném plášti s kapucí na hlavì. Vyloupl se ze tmy jako d¾in z láhve. Jeho uvítací projev dával tušit, jak ona prohlídka bude vypadat. Rozdal nìkolika návštìvníkùm jakási èísla, která si museli zapamatovat a ve vhodnou dobu je vzkøiknout. ®ádné bli¾ší instrukce neøekl. Abychom se uvedli do patøièného rozpolo¾ení, zaèalo se procházkou muèírnou. Pak jsme ji¾ byli lehce manipulovatelnou masou. Zkrátím to. Stejnì se nedá popsat celý dvouhodinový exkurz do historie a povìstí související s hradem. Chvílemi jsme se tloukli smíchy, kdy¾ svìtový Johan Wolfgang jakoby provozoval námluvy s rodinou Lewensow a zase jsme se báli Štrakakala, který honil školáka kolem stolu v hodovní síni.. Nakonec jsme se podívali, jak se po nádvoøí prohánìjí tajuplná ohnivá svìtýlka. ( Mimochodem – perfektní pøedstavení páru taneèníkù s ohnivými holemi. )
Ráno jsme jeli obdivovat relikviáø sv. Maura do Bochova, okouknout promoèené Mariánky a nakonec dne se polaskat s mírným sluníèkem, které na nás obèas kouklo - v Chebu. Tam jsme se vydali na cestu lemovanou vì¾emi kostelù a bývalých klášterù a¾ jsme se dokodrcali do chebského hradu. Vystaveni sporým paprskùm podveèerního sluníèka jsme trochu pookøáli. A pak zpìt, kolem Sokolovské uhelné pánve do Lokte.
Je poslední den a èeká nás zase nìkolik církevních staveb. V tomto kraji se skuteènì vše motá kolem klášterù, které zde vytváøely ráz krajiny. Teplá, Mariánský Týnec a nakonec Plasy. Kromì Týnce, beznadìjná devastace a okázalá zchátralost. Divím se, ¾e nejbohatší sdru¾ení svìta, èeká, a¾ se vybere na opravu jejich majetku.
Konèí jak¾ tak¾ polojasný den a spolu s návratem domù se navrátilo deštivé poèasí a ještì k tomu, se dozvídáme, ¾e Jizera zase leze z bøehù a jedné spoluvýletnici padlý strom zavalil gará¾. Zkrátka, konèí výlet a zpátky do reality.
Fotogalerie :
Z mokrého zájezdu
Z mokrého zájezdu - postøehy
Mirek Herout
Další èlánky autora: