Dovolená uprostøed prázdnin
Mariánské Láznì- znáte lepší místo pro dovolenkový týden za romantikou? Já teda ne a u¾ívala jsem si ho dokonale.
Nádhernì upravené lázeòské parky, fontánky, vodopády, vodotrysky, zákoutí barevných kvìtinových záhonù a všude lavièky. No pravda je, ¾e tu a tam je znát i ruce místních vandalù, ale kde se tomu vyhnete !!
Vzala jsem si s sebou speciálnì vybrané „dámské“ knihy a hlavnì na lavièce pod sochou Goetha a Ulriky, tam se to èetlo.. Kousíèek od ní velmi chutný Lesní pramen a taneèní kavárna s venkovním parketem pro lázeòské šviháky a jejich dámy-pozorovat „nenápadnì“ ty taneèky má taky své kouzlo. Zmrzliny, poháry, lázeòské oplatky- no, nekupte to, kdy¾ borùvky se šlehaèkou stojí „pouhých“ 75 Kè.
Zpívající fontána na kolonádì opakuje ve dvouhodinových intervalech osm melodií, naposledy veèer ve 22.00, to u¾ je osvìtlená. Nádhera! Stojíte, koukáte, deset minut ani nedýcháte. Tìsnì vedle nás stála mladá milenecká dvojice. „Ty jsi tak hodný, ¾es mì sem vzal, já se zblázním, to je tak krásné,“ øíkala mu dívka docela nahlas a tiskla se… Jedna z nejkrásnìjších melodií je Hapkova, ale nádherný je i Malásek, Bocelli, Dvoøák, Strauss.. ony jsou krásné prostì všechny.
Podle seznamu léèivých pramenù se nám ani nepovedlo mnohé najít a ochutnat. Jsou nejen na kolonádì, ale roztroušeny v altáncích parkù, na lesních cestièkách, v rùzných zákoutích. Z tìch dvanáct nalezených jsme v soukromé hitparádì za nejchutnìjší zvolili pramen Antoníèkùv, v tìsném závìsu za ním Karolínin, Ambro¾ùv, Lesní. A uhlièitá koupel- to je dokonalá relaxace. Zkusila jsem hned dvakrát. Tu mít doma, tak z vany ani nevylezu.
Na našem prvním výletì jsme si vybrali dva ménì známé zámky- Manìtín a Chýši. (ty známìjší- velmi blízký Kyn¾vart a Beèov s proslaveným relikviáøem sv.Maura jsme „prolezli“ u¾ vloni). Manìtínu se taky øíká perla èeského baroka, proto¾e známý sochaø Brokof tu mìl sochaøskou školu a spolu se svými ¾áky vyzdobili nejbli¾ší okolí spoustou nádherných soch. A blízká Chýše mì zaujala nejvíc tím, ¾e zde u šlechtické rodiny La¾anských pùsobil jistý èas jako vychovatel Karel Èapek.
V romantickém parku jsem pozorovala nádherné staré stromy a øíkala si, ty on vidìl také. Moc radosti si tu Èapek neu¾il, šlechtický synek nebyl ochoten nechat se vychovávat, mìl „manýry“ privilegovaných dìtí a práci mu prý dost komplikoval. Mého mu¾e a vìtšinu pánù naopak zaujal místní pivovar- všichni si zakoupili „vzorky“ v plastových dvoulitrových lahvích.
O pár dní pozdìji jsme zamíøili do Chebu. Kdo by neznal místo, kde byl zavra¾dìn Albrecht z Valdštejna èi soustavu kupeckých domkù z 13.století, které tvoøí takový ostrùvek na chebském námìstí- historický Špalíèek. Støedem pìší zóny plné obchùdkù vede velmi zajímavý asi 300m dlouhý pruh slo¾ený z destièek, do nich¾ jsou rok po roce vysekány trojjazyènì dùle¾ité události místní historie – od 10 stol. a¾ do roku 2010. Ne¾ to projdete a pøeètete...
A vlastnì jsem se zapomnìla zmínit o jedné zajímavosti. Tìsnì pøed Chebem stojí památník a dla¾dice- støed Evropy. No, šlápla jsem si na nìj.
V Mariánských Lázních jsme se vydali i za kulturou, do divadla na komponovaný poøad „Noc s Mozartem.“ Šlo o fiktivní setkání Mozarta s Josefínou Duškovou na Bertramce. Nejprve tak trochu šok- dialogy probíhaly v nìmèinì. Bylo nám vysvìtleno, ¾e na Bertramce se s Mozartem konverzovalo nìmecky, podrobný pøeklad jsme dostali v programu- no, dejme tomu. Stejnì šlo hlavnì o hudbu a zpìv. Pravdou je, ¾e 90% divákù byli Nìmci. Cizincù je v Mariánkách vùbec hodnì, asi víc ne¾ Èechù. Hlavnì Nìmci, Rusové, ale i Japonci. Jsou…rùzní.
Trochu se stydím napsat, ¾e pár veèerních vycházek po nádhernì osvìtlených Mariánských Lázních- s hudbou a vínem- jsem dobrovolnì o¾elela a dala pøednost sledování televizního vysílání mistrovství svìta v lehké atletice. Taková jsem já.
Uteklo to opravdu moc rychle. Tam by sem mi urèitì líbilo strávit celé prázdniny, no jo, ale kde na to vzít… Tak mo¾ná zase za rok.
Eva Procházková
Další èlánky autorky: