Můj první prázdninový týden

Tip na výlet

Žirovnice je městečko v kraji Vysočina blízko Jihočeského.
Proslavila ho rodačka Iva Janžurová a pak taky perleťové knoflíky, které se tam od nepaměti vyrábějí. Pro mě i můj pra-pra-děda, který byl šafářem místního zámeckého pána. Tak jsem vlastně Žirovnici objevila, když jsem před mnoha a mnoha lety pátrala po svých prapředcích.

Dovolená je tam neakční, zato nádherně relaxační. Doma se děti smějí, že tam máme 2m do vody, 3m na záchod a 10m do lesa. Mají v podstatě pravdu. Jezdíváme tam s menšími přestávkami už 30 let. Pamatuji časy, kdy byl v kempu stan na stanu. Naštěstí teď, a zejména začátkem července, bývá poloprázdno, klídek. S přibývajícím věkem jsme se „přestěhovali“ ze stanu do zděného pokojíku. Bylo pár let, kdy se nám zdál zdejší rybníček malý a byli jsme mu „nevěrní“, ale vrátili jsme se- a rádi.

Miluji žirovnický les. Nic pro „drsné“ houbaře, žádné křoviny, stráně, roští, vycházka náročnosti nula. Vysoké borovice, mezi nimi mech a v něm – občas- houby. Borůvky, maliny, jahody- ne sice na litry, na to jsem moc pohodlná, ale na ochutnání, „do hrstiček“ tak akorát.

A protože první týden v červenci bylo letos velké horko a v lese sucho, rostly jen růžovky neboli tzv. masáky. Všechny houby,které mají zespodu lupínky, kromě lišek, odkládám na hromádku „prašivky“, ale letos jsme měli s sebou babičku- zdatnou houbařku a znalkyni. A tak jsme masáky sbírali, i když s každou jednotlivou houbou jsme se poctivě chodili radit a první růžovkovou držkovou polévku- fakt skvělou- jsme polykali trochu nejistě. Ale přežili jsme a tak následný guláš i houbovku už jsme jedli s velkou radostí.

Dva výlety jsou na týdenní pobyt tak akorát. Cílem prvního byla Třeboň. Krásné městečko. Mám na něj vzpomínku už z dob studií, kdy jsme po okolních silničkách a cestách plnili na cyklistickém kursu zápočet pro své učitelské vzdělání. Pro mě utrpení. Navštívili jsme tenkrát i třeboňský zámek- jenže byl expozicí rybářství a to mě nemohlo nadchnout.

Letos to bylo o něčem jiném. Schwarzenberské pokojíky, nádherná výzdoba. Pěšky jsme pak po hrázi rybníka došli i k hrobce. Fascinovaně jsme hleděli na pietně uložené rakve a poslouchali vyprávění o osudech mrtvých šlechticů a šlechtičen. A pocit? Tajemno, trochu mrazení v zádech a hlavně pocit nepatřičného „okukování“. Nejspíš by si ti mrtví zasloužili klid a ne hordy zvědavých turistů.

Za dva dny jsme se vydali do blízkého Jindřichova Hradce.
Zámek nádherný, městečko vzkvétající. Zaujal mě tzv.rondel-stavba s kruhovým půdorysem, přezdobený zlatem, podle dobové módy. Šlechtě sloužil jako hudební pavilón, k plesům a koncertům. A hudebníci, aby neokukovali panstvo, seděli ve sklepních prostorách. Uprostřed podlahy stála veliká dutá váza bez dna, zasunutá otvorem tak trochu do toho sklepa a sloužila k přenosu zvuku. Prý tam byla nádherná akustika.

V Jindřichově Hradci jsem si vzpomněla na Seniortip, přesněji na Naďu a její seriál o hubnutí. Koupila jsem si tam totiž plavky. Krásné, ale trochu obepínací. A tak začínám cvičit. Můj závazek- každý den čtvrt hodiny.

Žirovnický zámek je díky restaurování rok od roku krásnější. Je znám výstavami květin, postupně kosatců, lilií, gladiol. I tady mám jednu „historickou“ vzpomínku. Ve svatém nadšení pro krásu květin jsme kdysi zakoupili cibule mečíků za 500Kčs, tenkrát to pro nás bylo docela hodně peněz. Myši nám je v kůlně přes zimu sežraly, všechny, nezbyla ani jedna.

Do Žirovnice se vždycky těšíme ještě z jednoho důvodu, a to jsou místní ochotníci. Rok co rok pravidelně nacvičí a na začátku prázdnin hrají nějakou operetku v zámeckém amfiteátru v přírodním divadle. Letos to byla „Růže z Argentiny“, vloni „Sto dukátů za Juana“ a ještě předtím „Zvonokosy“. Dialogy zejména dvojice v pokročilém věku- předáka na ranči Hyacinta Nereze a tetičky Virginie vyvolávaly salvy smíchu, naše babička málem spadla z lavičky, když Hyacinto, za zpěvu písně „Koupím ti párek poštovních holubů“ holubími pohyby tančil po jevišti. Celý týden se pak rozhlížela, jestli herce, pana Koudelku, někde nepotkáme, aby mu sdělila, že se za celý rok tak nepobavila. A to je pravidelnou návštěvnicí pražských divadelních scén.

Náš týden v Žirovnici přece jen trochu akční byl. Neuhodli byste, čím vším je možné dorazit na dovolenou. Těsně před naším odjezdem domů se v kempu ubytovala parta lidí, kteří přijeli před chatičku v obrněném transportéru.

Eva Procházková