Chalupaření
Pokládám se za chalupáře a bylo proto zcela přirozené kliknou jednoho večera na toto heslo na internetu a podívat se jaké moudrosti se pod tímto pojmem nacházejí. Odkazů je skutečně nepřehlédnutelné množství, moudrostí již méně.
O co méně pozornosti je věnováno výkladu samotného pojmu, omezující se na konstatování, že jde o téměř výhradně český fenomén, nemající svým rozsahem ve světě obdoby, o to více je věnováno okolnosti vzniku chalupaření a prognózám o jeho dalším osudu v české kotlině.
Dá se říci, že články z časového hlediska od revoluce do druhé poloviny 90 let téměř shodně uvádějí, že chalupaření je výsledkem předchozích politických poměrů, touhy utéci od vlivu politiky do přírody, důsledek velmi omezených možností cestovat, podnikat či jinak se realizovat.
A z hlediska dalšího vývoje pak tito autoři tvrdí, že v důsledku revolucí změněných podmínek, kdy se lidem otevřely možnosti trávit dovolené u moře, podnikat a pro kratší rekreační pobyty a víkendy budou všude připraveny penziony, nejen se stravou ale i dalšími atrakcemi má chalupaření odzvoněno. Za této situace s výjimkou pár zoufalců již nikdo se nebude starat o nějakou chalupu, kde je hlavně práce a žádný servis.
Je proto jen otázkou času, kdy chalupaření zajde na úbytě.
Realita několika let po revoluci ukázala, že stejně tak jako skončila utopie společenská, tedy socializmus skončila i utopie samozvaných všeználků o osudu chalupaření. Holt to utopie a přání nepodložené fakty a nedomyšlené mají těžké.
Zhruba od konce 90 let a zejména po roce 2000 přejímá iniciativu informací a pojednání o chalupaření od předchozích filozofů a ideologů někdo jiný, dalo by se říci neviditelná ruka trhu. Jejími apoštoly jsou realitní makléři a celá ta družina podnikatelů, kteří si uvědomují, že i zde jsou peníze, možnosti zisku a že je třeba pro obchod vytvořit atmosféru, přizpůsobit myšlení lidí. A v jejich líčení se chalupaření opět stává požehnáním obyvatel české kotliny a to takovým, že ten, kdo se do něho nezapojí riskuje svoji pověst , budí pochybnosti o své úspěšnosti, ochuzuje sebe i rodinu a vůbec, přestává být „in“. Do akce zapojují i celebrity vystupující v různých televizních pořadech jako chalupáři, vykonávající herectví a jiná povolání jen díky chalupaření, které jim dodává nejen síly, ale i inspiraci.
Když jsem se prokousal čtením těchto článků dospěl jsem k názoru, že buď jsem prostáček neschopný ty moudrosti pochopit a před propadnutím komplexu méněcennosti mě zachránil nápad vyhledat místo chalupaření heslo: chalupář - chalupáři. Tudíž ty lidičky, kteří tomu pojmu chalupaření dávají ducha, dávají mu konkrétní podobu, obsah.
A povedlo se!
Pod tímto heslem jsem nalezl konkrétní chalupáře, kteří bez ohledu na svoji profesi, věk, pohlaví, společenské postavení mají jedno společné, vztah ke své chalupě a je již jedno, zda proto, že tam mohou realizovat své zájmy kutilské, zahradnické, či jen pro větší blízkost k přírodě než z městského bytu či domu.
Nechci tvrdit, že všichni chalupáři jsou rozumní, charakterní, a dalšími přednostmi obdaření lidé a že snad mezi nechalupáři se těmito vlastnosti obdaření nevyskytují. Přesto však ze své zkušenosti bych si dovolil tvrdit, že těch správných chlápků a sympatických žen je mezi chalupáři většina. Zejména, pokud uplatním svůj pohled, že chalupář není automaticky každý, kdo vlastní chalupu, ale ten, kdo se k tomuto označení hlásí a svým počínáním to při každém pobytu na chalupě potvrzuje konkrétní činností. Tímto pohledem jsem vyloučil ty, kteří mají chalupu, protože ji má známý, kolega v práci a pod. Mám i další rozlišení. Skutečný chalupář je šťastný, když jede na chalupu, že má pobyt na chalupě a všechnu tu práci před sebou, zatím co majitel chalupy je šťastný, když jede z chalupy, že už to má za sebou.
Nevím jaký vývoj, osud, čeká české chalupaření, pochopitelně se i zde promítnou změny, které doba přináší, ale věřím, že s ohledem na hluboké kořeny, které chalupaření má, že žádný českou kotlinou se momentálně přehánějící větřík ho nejen nezlikviduje, vážně neohrozí ,ale ani moc nepřetvoří.
To spíše ten větřík ohrozí další vývoj plodů z nových semínek nyní se sice tak úspěšně klíčících okolo Prahy a velkých měst v podobě satelitů. A tak jako v přírodě, právě ty mladé rostlinky jsou každým rozmarem přírody a vývoje nejvíce ohroženy, tak i podle mého názoru, spíše než změn v chalupaření se dočkáme brzy změn v satelitčení. No to jsem tomu dal, takový nedomyšlený tvar slova, ale cožpak je vše kolem satelitů domyšlené?
V pracovní dny dojíždění problematickou hromadnou dopravou nebo auty po ucpaných silnicích, o víkendech zase za nákupy a kulturou opět dojíždění, problémy se školu pro děti a nutností při opuštění nemovitosti bez automobilu pohybovat se výhradně v holinách, abych naznačil jen některé.
A přidal se k tomu fakt, že obyvatelé satelitů většinou nejsou lidé na vesnici vyrostlí, na život na vesnici a vše s tím spojené zvyklí a postupně připravení, ale lidé ze dne na den z městských bytů sem přesazení, je těch otázek a problémů pro začátek dost.
Jaroslav Petřík