Pøíbìhy zemské atmosféry – aneb
Za vše mù¾e klima nebo poèasí (3)
POTOPA SVÌTA
Naše probírání pøíbìhù zemské atmosféry dnes zaèneme známým prastarým biblickým pøíbìhem. Na nìm je zvláštní u¾ to, ¾e se mù¾eme hádat, zda se udál koncem geologických období Zemì, nebo v dobì historické! Jisté je však jedno – je to pøíbìh o známé události, která zamotává moudré hlavy nejvýznamnìjším badatelùm církevním i nejproslulejším vìdcùm po øadu staletí a¾ dodnes! Pøíbìh o Noemovi, kterého si vybral Bùh mezi høíšnými, aby zachránil lidstvo a veškerou faunu i flóru pøed potopou, kterou naplánoval. Ta hraje významnou roli v nejen v Bibli, ale je v rùzných obmìnách i souèástí legend, které se tradují po celém svìtì u¾ tisíce let! Nìkomu se to nebude zamlouvat, ale zdá se, ¾e biblický pøíbìh s a¾ pøíliš podobá staršímu mezopotamskému Eposu o Gilgamešovi. V nìm hlavní hrdina Utnapištim pro¾íval vše témìø shodnì jako Noe a dokonce obdr¾el od svých tehdejších bohù nesmrtelnost!
Legend na téma potopa svìta je údajnì témìø 300! Je tedy velmi pravdìpodobné, ¾e musí mít nìjaký reálný podklad a asi není mo¾né, ¾e by tyto povìsti pocházely z jednoho jediného zdroje. Podívejme se na nìkolik tìchto teorií a hypotéz, které zkoumají a vykládají tuto neobyèejnì zajímavou událost. Vìtšinou se v nich prolíná snášení dokladù jak pro verzi biblickou, tak pro objektivní verze vìdecké. Ve všech tìchto verzích hraje neopomenutelnou a nìkdy dokonce hlavní roli naše zemská atmosféra.
V pøíbìhu o Noemovì arše, ve které se svou rodinou a s èetnými zástupci zvíøeny pøeèkal ètyøiceti denní lijáky i následnou asi roèní plavbu zatopenou krajinou, hraje atmosféra roli klíèovou. Pøi biblickém stvoøení svìta toti¾ byly od sebe oddìleny „vody nad oblohou“ od „vod pod oblohou“ a pøi potopì se protrhla nebesa (obloha) a „horní voda “ se vylila na Zem. A zde si dovolím trochu zaspekulovat. Pøipomíná to toti¾ fakt, ¾e první atmosféra, kterou si naše Zemì u¾ udr¾ela, byla tvoøena ze ¾ vodní párou a tak se mohla shùry vylít právì tato „horní voda“! Vadou na kráse této „teorie“ je ale skuteènost, ¾e takováto atmosféra se vyskytovala pøed nìkolika miliardami let …
S datováním potopy svìta jsou ale ve všech teoriích nejvìtší problémy. Dokonce i ve starých sumerských a ¾idovských textech jsou znaèné nesrovnalosti. Podobné to je pak i v pokusech o vìdecké vysvìtlení. I ty nejserióznìjší výsledky docházejí èasto k velmi rozdílným èíslùm, i kdy¾ vìtšina výzkumù se shoduje na tom, ¾e po potopì se výraznì zmìnilo zemské klima.
Nìkteøí vìdci spojují potopu svìta s poslední dobou ledovou, která se „odehrávala“ asi pøed 14 ti a¾ 8 mi tisíci lety. ®e tehdy nastala klimatická zmìna jako hrom je jasné, ale … Nìkteøí se domnívají, ¾e potopa byla jednou z pøíèin poslední doby ledové, ale jiní pøedpokládají, ¾e naopak byla jejím následkem!. Je to paradoxní a ¾ádá to vysvìtlení. A tak na øadu opìt pøicházejí další rùzné hypotézy.
Pøíèinou poslední velké klimatické zmìny pravdìpodobnì bylo nìkolik vesmírných katastrof. Dopad menších asteroidù, doprovázený zemìtøesením, zvýšená vulkanická èinnost, globální po¾áry, pøívalové deštì, zátopové vlny, úbytek ozónu i sluneèního záøení. K dalšímu ochlazení došlo, proto¾e se naklonila zemská osa do dnešní polohy. Na zemských pólech se zaèaly tvoøit ledovce, které se rozšiøovaly smìrem k rovníku, a nastala doba ledová. K vlastní potopì svìta tedy mohlo dojít jak tìsnì pøed velkým ochlazením, tak i tìsnì po nìm. Je v tom prostì zmatek! Navíc pak došlo k dalším pøevratným událostem na naší Zemi. Rozpadl se pùvodní prakontinent Pangea a kromì toho, ¾e se oba Americké kontinenty zaèaly vzdalovat od Afriky, zalily se také nové prolákliny v Evropì, a vzniklo Støedozemní i Èerné moøe. A tím se dostáváme k další teorii o potopì svìta, v ní¾ ale hrají hlavní roli síly tektonické.
Pøibli¾nì v roce 5600 pø.nl. došlo k prolomení pevninské šíje v oblasti Dardanel a Bosporu. Geofyzikální výzkumy prokázaly, ¾e do té doby bylo Èerné moøe menším sladkovodním jezerem, jeho¾ hladina byla hluboko pod hladinou svìtových oceánù i sousedního Støedozemního moøe. Jeho slaná voda zaèala pøetékat nejprve do Marmarského a posléze i do Èerného moøe. Kdy¾ se k tomu pøidalo zemìtøesení, nastala vlastnì jakási moøská povodeò, chcete-li - jakési supersunami! Odhaduje se, ¾e pobøe¾ní krajina tehdy v tìchto oblastech mizela rychlostí a¾ 2 km za den!
Do nìkterých hypotéz o potopì svìta se samozøejmì zapojují i mimozemš»ané, kteøí na pøíklad podle slavného Dänikena prý dirigovali na naší Zemi kdeco! Takovéto bludy bych ale nerad dále šíøil.