Velikost textu: normální | zvìt¹it | zmen¹itInternetový magazín nejen pro seniory  

Navigace

Svátek
Dnes slaví svátek Felix,
zítra Památka zesnulých.

Mù¾ete jim poslat elektronickou pohlednici.

Klub
U¾ivatel: nepøihlá¹en

Více informací o klubu a èlenství v nìm se mù¾ete dozvìdìt na stránkách na¹eho klubu.

Anketa
Náv¹tìvníci stránek - vìk náv¹tìvníkù. Dìkujeme za hlasování!
 
 
 
 

Statistika



Podporují nás
OSTRAVA!!!


MOAP


Nadace OKD


SENSEN


SeniorTip.cz,
ISSN 1801-9900
Vydává: Spoleènost senior o.s.

Createt by NETtip 2006
Webhosting SvetHostingu.cz

Úvaha o kamarádství
 
Ka¾dý máme v ¾ivotì kamarády, s kterými si dobøe rozumíme, kterým dùvìøujeme natolik, ¾e se jim mù¾eme svìøit s nejdùvìrnìjšími vìcmi, proto¾e víme, ¾e nás nepodrazí. Bohu¾el ¾ivot je takový, ¾e se ale taky mù¾e stát, ¾e vás i nejlepší kamarád zradí. To, ¾e vykecá pùlce lokálu pod pøísahou, ¾e to nepùjde dál, ¾e obhospodaøujete po lásce prahnoucí man¾elku vašeho blízkého pøítele Jardy H., to je rána pod pás. To je zklamání, po kterém se jen tak lehce nevzpamatujete. To se zkrátka a dobøe nedìlá a nadmìrné po¾ití alkoholických nápojù není omluva. Vy jste kamarádùm pøipraven pomoct i v nejprekérnìjších situacích a co se týká osobních tajemství, se kterými se vám kámoš svìøí, hrob je proti vám ukecaný. Vy pouze pomáháte. Vezmìte si pøíklad ze mne.
 
Ano, svým nezištným a ryze kamarádským zpùsobem jsem napøíklad zachránil man¾elství mého nejlepšího kamaráda z dìtství Jirky M. Ten toti¾, kromì nadmìrného pití, také holdoval nevìøe. To vykonával pøi ka¾dé pøíle¾itosti, která se mu naskytla. Nemám ponìtí, co ho nutkalo se bezhlavì vrhat do náruèí ¾en, kdy¾ mìl doma ve všech smìrech pøíjemnou a pøita¾livou man¾elku a dvì roztomilé dìtièky. V¾dycky se mi to sna¾il vysvìtlit tím, ¾e si prostì nemù¾e pomoct, ¾e za jeho chování mohou ¾lázy. Poka¾dé, kdy¾ nìkam zalétnul si u¾ít mìl pak špatné svìdomí a chvìl se, ¾e mu na jeho zálety pøijde man¾elka a uteèe od nìj.
 
 
Bylo brzké ráno, kdy¾ zadrnèel mùj mobil. Byl to Jirka.
“Ty vole, mám tì¾kej prùser,” rozèílenì øekl, a ani¾ bych mìl mo¾nost polo¾it otázku o co jde, pokraèoval.
“Vèera, kdy¾ byla Jitka u rodièù, tak jsem si k nám pozval Marunu, no a rozdali jsme si to v naší man¾elský posteli.”
“Jé, ty se máš. To ti fakt závidím,” øekl jsem a myslel jsem to vá¾nì.
“No jo, ale co se nestalo,” vzrušenì pokraèoval Jirka. “Pøedstav si, ¾e Jitka ráno našla v posteli neklamnej dùkaz, ¾e jsem v ní nìkoho mìl. A» zapírám, jak mù¾u, nevìøí mi. Jsem bezradnej co dìlat. Kurva, chlape, jak z toho?”
 
V tu ránu mne napadla spásná myšlenka.
“Hele Jirko, tak jí øekni, ¾e ty jsi nevinnej, ¾e jsem to byl já, kdo si tam na šmajchlování pozval ¾enskou, proto¾e jsem potøeboval postel. ®e jsem tì vo to jako poprosil a ty jsi mnì, jako kámošovi, vyhovìl. A ¾e ta stopa zbyla po mnì.”
“Teda, ty vole, ty jsi fakt ú¾asnej! Díkec. Máš to u mì,” s ulehèením pronesl Jirka a ukonèil rozhovor.

A tak jsem kámošovi zachránil man¾elství, tak jako se to mezi kamarády sluší a patøí. Man¾elka man¾elovi báchorku uvìøila, dala mu pusinku, oddychla si, ¾e nedošlo k nevìøe a s láskou mu uvaøila jeho oblíbené jídlo, španìlské ptáèky na smetanì.
Vtip je v tom, ¾e si nìkdy pøi vaší dobré vùli zachránit jednomu man¾elství, mù¾ete nakrásnì spálit prsty. To, co se mnì stalo, jasnì ukazuje, ¾e mám pravdu.

 
 

U mojí príma kamarádky Zdenky byl veèírek na rozlouèenou na poèest rodièùm, kteøí se po delší návštìvì vraceli domù. Stùl se prohýbal pod dobrotami, pilo se, debu¾írovalo se, zpívali se sprostonárodní písnièky a byla všeobecnì dobrá nálada. Nešlo si náhle nevšimnout Zdenky, která oèividnì rozzuøená pobíhala po místnosti cedíce skrze zuby “Tak tohle tomu hajzlovi neprominu. To má u mì šmytec!”
“Co se dìje, Zdenièko,” zvídavì jsem se zeptal.
“Nic. Jenom mi ten mùj starej tak naštval, ¾e s nim konèím!”
 
Na to konto jsem si doplnil sklenici lahodnou whisky a šel jsem pátrat po zdroji Zdenèinýho naštvání.
Jak tak chodím po pokojích, náhle jsem narazil na bledou tváø Zdenèinýho man¾ela Martina.
“Co se dìje? Vypadáš jako na smrt!” zeptal jsem se Martina.
“Dìsnej malér, tøesoucím se hlasem øekl Martin. Vona nás nachytala jak se s Katkou ve skøíni filcujeme.”
“Vzmu¾ se, kamaráde, jdi do sebe!” naøídil jsem trosce pøede mnou a pokraèoval jsem. “Nic nevidìla, vùbec jsi tady nebyl, mìla pøed voèima nìjakou mázdru, nemohla nic vidìt, je na palici. Hlavnì si pamatuj, zatloukat, zatloukat, zatloukat. To jí pak tak zmateš, ¾e ti bude nakonec vìøit.”
 
No, ale nebudete vìøit vy, jak toto dopadlo. Ten blb se ¾enì svìøil, ¾e se sice opravdu z nudy ve skøíni muckoval s mladou Katkou, ¾e neví, co ho to popadlo, proto¾e miluje jenom a pouze Zdenièku, a ¾e jsem mu JÁ poradil, aby lhal a zatloukal!
 
Tato nemilá pøíhoda skonèila konfrontací s mojí dobrou kamarádkou Zdenièkou, která mì nazvala šmejdem, proto¾e jsem nabádal jejího mu¾e lhát a zatloukat nìco, co zatlouct nešlo. Kdy¾ jsem se naopak já sna¾il všemohoucnì zatlouct, ¾e jsem mu nic takového radit nemohl, proto¾e jsem vùbec na tom veèírku u ní nebyl, šáhla si jenom na èelo a prohlásila, ¾e jsem pako, proto¾e s ní dìlám idiota, a ¾e jsem jí zklamal. Tím skonèilo moje pìkné kamarádství se Zdenièkou.
 
Já samozøejmì skonèil mùj kamarádèov s Martinem, proto¾e hanebnì zradil mùj dobrý úmysl ho vyvést z bryndy a práskl to na mì. Uznejte, to se pøece nedìlá. Stejnì mu nic nepomohlo, proto¾e si to u Zdenièky rozlil natolik, ¾e ho nakonec opustila.

 

Va¾me si pøátelství, ale všeho s mírou. Máte-li shovívavou a milující man¾elku, tak se jí bez obav svìøte, ¾e obèas prostì na vás pøijde silná touha a velký cit, který vy¾aduje, kdy¾ má právì migrénu, krátkodobé odskoèení k sousedce. Jistì vás pochopí a uvaøí vám s láskou vaše oblíbené škubánky s mákem.
 
Ivan Kolaøík
 
* * *
Ilustrace: https://www.piqsels.com/cs https://www.idnes.cz/recepty


Komentáøe
Poslední komentáø: 04.10.2023  13:55
 Datum
Jméno
Téma
 04.10.  13:55 Blanka K,
 02.10.  19:28 Evussa
 02.10.  07:19 Ivan
 01.10.  22:15 Vesuviana
 01.10.  17:58 EvaP
 01.10.  09:02 Von
 01.10.  08:21 Pøemek