Vánoèní dárek mamince
Mojí maminku jsem moc miloval. Maminku a babièku. Maminku proto¾e jsem si ji¾ za útlého dìtství uvìdomoval, ¾e ona vroucnì miluje mì. Houpala mì v náruèí, zpívala ukolébavky a rozmazlovala mì, jak to asi dìlají všechny maminky. Kdy¾ jsem povyrostl tak mìla veliké starosti, ¾e jsem byl hubénka a vùbec nedu¾ivé dítì. Proto mnì podstrkávala všelijaké dobroty a pokroutky a tím pádem se nedostávalo na staršího bráchu. Také mì strkala do dìtských ozdravoven, které mìly za úkol podvy¾ivené dìti jako jsem byl já, za tøi mìsíce vykrmit. A moje milá maminka se vùbec na mì nezlobila, kdy¾ mì z jedné ozdravovny pøedèasnì vyhodili, proto¾e jsem se hluboce zamiloval do zrovna tak nedu¾ivé dívky, kterou jsem pøemluvil, aby mnì ukázala hrudní knoflíèky, pøièem¾ jsem byl ošetøovatelkou chycen. Moje láska se ještì více prohloubila, kdy¾ maminka pøemluvila tatínka, aby mì netrestal surovým bitím do hlavy, ale aby pásek pou¾il jenom na mou zadnici. Nechtìla, abych zblbnul. Taková to byla hodná a starostlivá maminka.
Kdy¾ jsem nabyl rozumu tak mnì imponovalo maminèino politické uvìdomìní. Byla toti¾ zarputilá reakcionáøka, která svými neohro¾enými výroky na úkor komunistù byla jednou nohou v lochu.
Nikdy nezapomenu, kdy¾ v elektrice ukázala prstem na Stalinùv pomník a nahlas prohlásila, abych se podíval na frontu na maso. Ano, byla to stateèná ¾ena.
Proto¾e jsem maminku od malièka miloval, tak jsem jí v¾dycky chtìl nìjakou malièkostí udìlat radost. Tu jsem jí udìlal napøíklad kytièkou, kterou jsem natrhal na louce u školy. Také si se slzami v oèích ráda pøièichla k bezu, pro který jsem vlezl pøes plot sousedùm nebo si pochutnala na èokoládì, kterou mi za hrst vajglù ze samoobsluhy uzmul náru¾ivý kuøák Pepa Machoò. Zkrátka a dobøe, v¾dycky jsem na ní myslel.
Kdy¾ jsem byl ještì malý kluk, tak jsme jednu dovolenou trávili spoleènì s tetou a o rok mladší sestøenkou Jitkou v malebných lázních Libverda. Tam jsme mìli pár bezstarostných týdnù, které jsme si se sestøenicí zpestøovali rùznými hrami, kterým vévodila moje obzvláštì oblíbená hra na doktory. Jednoho dne jsme, naba¾ení novì získanými znalostmi, šli domu na obìd, kdy¾ jsem si všimnul dvorku, na kterém byla šòùra na prádlo. Na té se na sluníèku sušily kromì jiného také rùzné èásti spodního prádla.
“Koukej na ty obrovský spoïáry,“ vyprskla smíchy sestøenka. “Ty musí urèitì patøit nìjakýmu tlus»ochovi,“ konstatovala Jitka.
“Jé, a koukej na ty smìšný kalhotky. V¾dy» jsou skoro prùhledný a na zadnici mají jenom prou¾ek látky, “ øekl jsem s údivem.
“No tak a¾ vyrostu, tak je taky budu nosit. A bude mi fuk esli mi bude foukat na zadnici,” tou¾ebnì pronesla Jitka.
Náhle mùj zrak spoèinul na velké rù¾ové podprsence sušící se mezi kalhotkami.
“No to je nìco,” øekl jsem s ú¾asem. “To ta paní, co to tady suší, tak ta má tedy mnohem vìtší prsíèka, ne¾ máš ty,” øekl jsem a mùj zrak spoèinul na dìtské hrudi sestøenice.
Jitka mne ujistila, ¾e je èasem bude mít ještì vìtší ne¾ ty na šòùøe a já byl za ní rád.
Dívajíc se na ve vìtru plápolající podprsenku, náhle mi problesknul hlavou ú¾asný nápad. Tak to by byl krásný vánoèní dárek pro maminku!
S nápadem jsem se hned svìøil Jitce, která souhlasila, ¾e bych urèitì mamince udìlal náramnou radost. Chvíli se ale zamyslela a pak se zeptala, jestli mamince podprsenka padne.
“Co já vím, esli mámì padne. Malá asi nebude. A esli je trochu velká, tak si jí máma mù¾e vycpat novinama jako já to dìlám s ly¾ákama. Anebo do ní doroste. “
“Ty víš prdlajs vo ¾enskejch vìcech,” odvìtila Jitka a vysvìtlila, ¾e noviny by škrábaly, ¾e pono¾ky by byly mnohem lepší.
Debata skonèila a já se tiše pøiblí¾il k prádelní šòùøe, ze které jsem hbitì podprsenku strhnul. Kolíèek odletìl stranou a já mìl vánoèní dárek pro milovanou maminku v hrsti. Pravda, tím prudkým trhnutím se sice urvalo ramínko, ale Jitka mì ujistila, ¾e si to máma lehce opraví, pokud si toho vùbec všimne.
Neobvyklý dárek jsem peèlivì zabalil do vánoèního papíru a na kartu napsal dìtským písmem “Mojí milované mamince k Vánocùm od Ivánka. Doufám, ¾e ti padne. Kdy¾ ne, dej mi vìdìt a já se vohlídnu po nìjaký jiný.”
Pøišel Štìdrý den a rozdìlování dárkù. Táta zaèal rychlým mrkáním dojetím zatlaèovat slzy, kdy¾ ode mne rozbalil dárek s jednou pono¾kou doprovázenou omluvnou kartièkou, ¾e na druhou jsem nemìl. Tu, ¾e dostane pøíští rok.
Pøišla øada na maminku. Její zrak spoèinul na dárku ode mne.
“A copak mi Je¾íšek od mého miláèka Ivanušky krásného nadìlil? Jistì to bude velké pøekvapení. Jsi moc hodný, ¾e na nás všechny tak hezky myslíš,” øekla nì¾nì maminka a jala se rozbalovat mùj dárek.
Pomalu, s trochu roztøesenými prsty, rozbalila dárek. Rù¾ová podprsenka jí padla k nohám, proto¾e jí vyndala zrovna za roztr¾ené ramínko.
Maminka se ten Štìdrý veèer projevila opravdu jako milující máma.
®ádné rozèarování, ¾ádné peskování, jenom se jí na tváøi rozlil bla¾ený úsmìv. “No to je, mùj miláèku opravdu nádherný dáreèek. Ten se mi bude náramnì hodit,“ øekla maminka, objala mne a dala mi velikou pusu. Pak na chvilku nìkam odbìhla, vrátila se a radostnì prohlásila, ¾e jí padne jako ulitá. Pak se obrátila k tátovi a tichým hlasem se zeptala “Miláèku, nemáš náhodou nìkde pono¾ky dvì?”
Tatínek sice zlostí tenkrát zbrunátnìl a kousal si spodní ret, ale jinak se taky ten veèer zachoval prímovì. Seøezal mi a¾ po svátcích, a to pøes zadek, proto¾e mìl maminku taky rád a dbal její rady nebít mì pøes hlavu, abych náhodou nezblbnul.
Ale øeknìte, nemìl jsem vùbec nejlepší maminku na svìtì?
Ivan Kolaøík
***
Ilustrace: https://www.piqsels.com/cs https://www.daliapradlo.cz https://lanotte.cz
Kolá¾ Marie Zieglerová