Ve svém sousedství na Novém Zélandì nejvíce rozprávím s Johnem, kterého potkávám na vedlejším golfovém høišti se 2 psy.
On je míšenec Èíòana a Irky (nebo naopak?), ale nevypadá ani na Èíòana ani na Ira. Je asi o 20 let mladší ne¾ já, vystudoval politiku (bakaláø). Pak pracoval na ambasádì v Pekingu, ale vhled do politiky ho tolik otrávil, ¾e toho nechal, udìlal si nìjaký kurs a instaluje air-condition kvùli èemu se asi rozešel s rodinou i partnerkou. Jinak rozhodnì není nijak proèínský, spíše naopak.
V Praze jsem si nyní koupil jednu z nejstarších knih svìta – Lao-c´: Tao Te «ing.
Je to vcelku spíše kní¾eèka a lákalo mne mít nìco takového z písemných památek svìta ve své knihovnì. A té¾ mne lákalo, ¾e je uvedena i v souboru nejdoporuèovanìjších 50 mana¾erských knih svìta (podle amerického nakladatele), nebo mezi 100 knihami, které nejvíce zmìnily svìt. Popravdì øeèeno jde spíše o nìjaké takové obecné pravdy, které èlovìku nepomohou, ani neublí¾í. Tato kní¾eèka je té¾ zajímavá, ¾e je tak obtí¾nì z nìjaké staré èínštiny pøelo¾itelná, ¾e dnes snad existují stovky pøekladù a údajnì se dost liší. A to není vše. I vìtšina pøekladù je tak tì¾ko uchopitelná, ¾e po originálním textu ještì èasto následuje výklad nìkoho chytrého “co vlastnì básník chtìl øíci”.
Tak toto je expozice mého pøíbìhu
A nyní k zápletce.
John le¾el na trávì na golfovém høišti se svými psy, tak jsem k nìmu zamíøil s dotazem, zda o tomto dílku nìco ví? Odpovìdìl, ¾e velmi, velmi málo, a ještì to ukazoval i prsty tak, ¾e spojil palec s ukazovákem. Já jsem na to naprosto pøirozenì reagoval, ¾e
TOTO BY PØECE KA®DÝ ÈÍÒAN MÌL ZNÁT.
A on na to reagoval, ¾e tato moje poznámka je VELMI RASISTICKÁ.
A tak jsme zaèali diskutovat, co je a není rasistické.
Já tøeba oponoval, ¾e máme Staré povìsti èeské, které by mìl pøece ka¾dý Èech znát.
A on na to, ¾e to je té¾ rasistické.
No zkrátka stále sice pøátelsky (a tak to má být) jsme se o i takovém rasismu nedohodli.
A tak jsem si uvìdomil, jak je dohoda obtí¾ná, a dokonce i mezi pøáteli a pøedstavoval jsem si, jak pøijdou nìjací ozbrojenci a já jim zaènu vyprávìt, ¾e znám jejich nejstarší knihu a oni odpoví, ¾e neèetli a já zareaguji, ¾e to by pøece mìli a oni si to vylo¾í z mé strany jako rasismus a podle toho skonèím.