Pamìtníci, vzpomínejte!
Vzpomínky, které nosíme v hlavì mají jednu nevýhodu, dokud je nenapíšeme na papír nebo nevyprávíme, nemù¾e do nich nikdo nahlédnout. Je velká škoda odcházejí-li do nekoneèna s námi, ani¾ by pouèení èi radost odevzdaly jiným. V této rubrice se sna¾íme zabránit jejich ztrátì. Spolu s vámi popisujeme dìjiny všedního dne obyèejných lidí od dìtství, pøes poznávání svìta a¾ po pøeká¾ky, které pøípadnì museli pøekonávat.
Tìšíme se na pøíspìvky, které posílejte na info@seniortip.cz Nemáte-li autorské vlohy, nevadí, vaše pøíspìvky redakènì upravíme tak, aby byly ètivé.
Do jedné vzpomínky se teï s námi pøeneste.
Jak jsem se jezdil koupat se zastávkou v øeznictví
V dobách hlubokého socializmu, avšak souèasnì dobách mého mládí, studia jsem o prázdninách jezdil na kole, pozdìji na mopedu na jedno oblíbené koupalištì na okraji Prahy. Cesta vedla kolem prodejny øeznictví-Masny, kde jako vedoucí i jako jediný prodavaè pracoval mùj bratranec Míla. Uvedené mìlo pro mne, jako studenta výhodu. Stavìl jsem se cestou u bratrance, on si mì se ¾bánkem poslal pro pivo a jako odmìnu jsem dostal buøtíky, èi podobnou svaèinku.
V souèasné dobì se všude píše o zdra¾ování potravin, hrozbì nedostatku nìkterých potravin, vèetnì masa a mastných výrobkù. Informace èasto doprovází odkaz na dobu minulou s tím, ¾e u¾ to tady bylo a starší lidé s tím mají zkušenost kdy byl nedostatek masa v obchodech. Napadlo mne podívat se na statistiku spotøeby masa a tím jsem narazil na nesrovnalost, nebo» dle ní je spotøeba masa jak celkovì, tak v pøepoètu na hlavu po roce 1990 ni¾ší ne¾ pøed tím. Na internetu jsou èasto snímky z prodejen masa z té doby, na kterých za prodavaèem je stìna s háky, èi police, zásadnì prázdné, jako¾to doklad, ¾e maso nebylo, viz uvedené foto.
Popíši proto, jak vypadala ta prodejna bratrance Míly a zøejmì nejen ta jeho.
Míla mìl ze strany prodejny, kam chodili nakupující vchod do místnosti – lednice. Místnosti chlazené a¾ nepøíjemnì pro pobyt, zato vyhovující tìm polovinám rozporcovaných prasat a dalším zavìšeným tam kusùm masa. Pak tam mìl mohutný døevìný stùl, na kterém to maso z tìch velkých kusù porcoval. Kdy¾ sdìlil kupující co chce, tak Míla odešel do té lednice, tam podle pøání zákazníka nákup pøipravil a za pultem ve vlastní prodejnì jej pak zvá¾il a prodal. Uvedené je tudí¾ nejen vzpomínka z mého mládí, ale té¾ èásteèné vysvìtlení skuteènosti prázdných hákù, která se mù¾e jevit jako záhada ve srovnání se statistikou.
Jak je mo¾né, ¾e jak ji¾ uvedeno se za socializmu prodalo více masa v absolutní hodnotì, tak v pøepoètu na hlavu ne¾ nyní, kdy¾ tehdy v prodejnách maso nebylo, na hácích neviselo a nyní jsou plné pulty. Rozdíl je ve zpùsobu distribuce, který byl za minulého re¾imu nesrovnatelný se souèasným, byl v rozporu s potøebou zákazníkù, minimálnì se rozvá¾elo ji¾ zpracované, naporcované maso ale naopak byl plnì v souladu se zájmem tìch prodejen a prodavaèù, nebo» jim umo¾òoval kejkle se zadním a pøedním hovìzím a dalšími druhy vepøového, a tím kejkle s cenami jak se tehdy i Míla mnì dùvìrnì pochlubil, kdy¾ si rodinný domek postavil.
Jsem si vìdomý toho, ¾e uvedené mù¾e být zajímavou konfrontací názorù a je to i dùvod napsání této vzpomínky, mimo pøipomenutí si mládí. Pokud uvedený graf poklesu spotøeby masa byl pøekvapením, tak údaje o poklesu stavu krav a prasat (o 56% za 20 let) byl šokem.