„Pravda jest obyèejnì jednoduchá a krátká, le¾ a nesmyly bývají barvitìjší, ba fantastiètìjší. Proto slabé hlavì vyhovuje spíše le¾ ne¾ pravda.“
Josef Thomayer èeský lékaø a spisovatel 1853 - 1927
Známé èeské poøekadlo „Kdo l¾e, ten krade a do pekla se hrabe“ mnì ji¾ dlouho le¾í na srdci. Zejména v èasných ranních hodinách se zalit potem chvìji strachy, ¾e zamíøím nohama pøímo do hrozného pekla. A zamýšlím se sám nad sebou, jestli jsem opravdu takový sedmilháø, na kterým si Lucifer zgustne.
Ano, hlavnì jako mladý hoch jsem neostyšnì lhal. Tak na pøíklad abych se vyhnul písemkám z matiky, tak jsem lhal jako kdy¾ tiskne rodièùm, ¾e mnì je hroznì špatnì a ¾e musím zùstat v posteli. Teplomìr jsem polil horkou vodou, abych rodièe pøesvìdèil o rapidnì pøicházející chorobì a písemce a kouli z nenávidìné matiky jsem tímto èinem uniknul.
Jeliko¾ jsem vyrùstal ve spoøádané rodinì tak jsem se musel øídit pøísnými pravidly. I jako uhrovitý mladík holdující pivu a podezøelé spoleènosti, jsem musel být doma v deset veèer, co¾ se mi samozøejmì krajnì zajídalo. Proto jsem se uchyloval k rùzným l¾ím.
Bylo nabíledni, ¾e by mì rodièe nikdy nepustili zùstat u kamaráda pøes noc zvláštì, kdyby vìdìli, ¾e tam kromì kámoše bude také o nìkolik let starší servírka prahnoucí nám názornì ukázat slasti milování. Rodièe jsem obalamutil tím, ¾e jedu na víkend na hory ly¾ovat. S ba»ù¾kem a ly¾emi jsem nasedl na tramvaj, ze které jsem po nìkolika stanicích vystoupil a pelášil jsem na mejdan, kde na mì èekala otrlá dívka a ztráta panictví. Musím se pøiznat, ¾e jsem se krapátko zastydìl, kdy¾ jsem se z „hor“ vrátil znaven, bledý jako smrt a s kruhy pod oèima, èeho¾ si samozøejmì všimla starostlivá maminka. Té jsem zalhal, ¾e bylo špatné poèasí, tak¾e jsem nevytáhl nos ven a hluk v restauraci mì pøipravil o spánek.
Na vojnì jsem pak lhal o sto šest. Tam se èlovìk nauèil rafinovanému lhaní. Kdy¾ mì napøíklad zastavil papaláš na buzerplace zrovna, kdy¾ jsem se hodlal uniknout z kasáren, tak jsem na jeho otázku kam jdu prohlásil, ¾e mì právì k sobì zavolal velitel pluku. Samozøejmì, ze dùstojníka nikdy nenapadlo, ¾e bych byl tak drzý a nìco takového si vymyslel. Vymyšlená zranìní, která jsem údajnì utrpìl na kole na závodech jen abych se vyhnul vojenskému cvièení nebo zimní stanici, pomohla nìkolikrát. Zranìní, které jsem si sám pøivodil pomocí cihly, kterou jsem si odøel ruku a bacil se do hlavy, uvìøili i lékaøi ve Vojenské nemocnici. I do lázní jsem se tímto podvodem, èili l¾í, dostal. A nikterak jsem nemìl špatné svìdomí.
Ovšem¾e jsem nebyl sám, kdo lhal. Nejvíce nám lhali dùstojníci hlavnì tím, jak na naší socialistickou vlast neustále èíhá západní nepøítel, kterého ale naše armáda tvrdou pìstí rozdrtí na padr».
Lhaní jsem si bohu¾el vzal sebou i do dùchodu. Zde je Baron Prášil proti mì naprostý hadr. Za to ovšem nemohu. To ¾ena Máòa, která hledí na moje zdraví a peskuje mne, ¾e moc piju a cpu se nezdravými jídly a proto tak vypadám. Nic nepomáhá, kdy¾ jí trpìlivì vysvìtluji, ¾e správný dìdek má mít pupek jako sud, èpìt koøalkou a vonìt potem. Není to proto moje vina, ¾e musím ¾enì Mánì lhát, ¾e piju dennì jenom dvì piva, kdy¾ jich spoøádám deset a tajnì si kupuji uzenky a jiné pokroutky, které pak tajnì po stranì nìkde debu¾íruji. Musíte uznat, ¾e le¾ tohoto druhu se promine. Nikdy jsem jí ale nelhal ohlednì milenek, proto¾e ty jsem dlouhodobì bìhem našich 53 letech man¾elství nemìl.
Kde však jemnì l¾u ani¾ bych se za to výraznì stydìl, je na golfovém høišti a na rybách. Spoluhráèi nemohou vìøit, jak je mo¾né, ¾e dosahuji tak dobrých výsledkù, kdy¾ mì vidìli vìtšinou buïto hledat míèky v lese, ve vodì nebo jak dìlám krtky. K dobrým výsledkùm pøicházím díky své neschopnosti umìt seèíst 18 èísel bez chyby. Teprve nyní si uvìdomuji, ¾e jsem se v mládí nemìl matematice tak sveøepì vyhýbat.
Co se týká rybaøiny, všichni pøece víme jak rybáøi dovedou pøehánìt. Patøím mezi nì. To, ¾e rozpøáhnu ruce, abych ukázal jak velikou rybu jsem ráno ulovil, pøesto¾e to byla mròka, kterou jsem dle zákona musel vrátit moøi, to pøece není le¾ ale pøehánìní.
Kdy¾ na to tak pomyslím, tak jsem pøesvìdèen, ¾e valná vìtšina mých l¾í zapadá do kategorie l¾í, které se dají s pøimhouøením oka prominout. Èasto se v ¾ivotì ocitneme v situaci, kdy je tì¾ké øíci pravdu. Ka¾dý by mohl o tomto mluvit z vlastní zkušenosti. V tìchto pøípadech se do pekla zaruèenì nejde. Doufám, ¾e i moje obèasné vymýšlení, ba i lhaní mì tam nedostane nebo» jsem tím snad nikomu neublí¾il.
Kdo se však nevyhne pekelným branám, kde je za dìsného chechotu s otevøenou, sírou páchnoucí náruèí pøivítá Lucifer, jsou všichni ti profesionálnì prolhaní politici, podnikatelé, záletníci podvádìjící man¾elky, novináøi a další pøedstavitelé lidského pokolení, kteøí své ¾ivoty ¾ijí v jedné velké l¾i. Ti se tam budou sma¾it jako èerv, zatímco já vyhraju golf a ulovím deseti kilovou rybu!