Pohled z okna
Postupnì se zaèínáme poznávat, zvykat si na sebe a stávat se pøáteli, potkávat se, a tak snad bude namístì (kdo chce - není podmínkou) pøiblí¾it ostatním své okolí, své milé, zájmy, pocity atd. Zaèali jsme pohledem z okna. Dalším pohledùm se však meze nekladou, samozøejmì v etických hranicích, daných provozem tìchto stránek.
Chcete se také zapojit? Je to jednoduché, pošlete text (pøípadnì i foto) na info@seniortip.cz a my z toho udìláme dokument, který se objeví na hlavní stránce v tématickém okruhu - Pohled z okna. Zatím to tak funguje a zde je jeden z dalších pohledù - avšak pozor (!) název „Pohled z okna“ je jen pøenesený...
Variace na téma „Jaro“
Sedím u okna a zadumanì hledím ven. Svítá do krásného dne a ranní sluníèko rozpaèitì vyhlí¾í nad zmìtí støech, mezi probouzející se zelení stromù, vykukujících z nedalekých zahrad. Všude vládne klid a mír. Ranní šílenství projí¾dìjících automobilù z nedalekého okruhu, ještì neruší mé myšlenky. V tichém poklidu vyhlí¾ím pøicházející jaro.
Jaro má se svým nástupem ve mìstì plno práce. Musí prorazit clonu smogu, musí pøinutit ptáky k hlasitému zpìvu a pøekvapit intenzivní zmìnou okolí tak, aby spìchající chodec byl zasa¾en pøímo do srdce. Poletující vítr roznáší vùnì prvních poslù jara, do širokého okolí. V nìmém ú¾asu hledím na šedé závìje mraèen hnaných vìtrem, které se støídají s jezírky jasné modøi.
Vzpomínám na pøíchod teplých dní v Jeseníkách, kde jsem jako mladá ¾ena pár let ¾ila v hospodáøství se svým man¾elem a dìtmi. Nastupující zeleò bývala projasnìná prvními nì¾nými kvítky podbìlu, zimomøivì se choulícími do uschlých chomáèkù loòské trávy. S dychtivou nedoèkavostí jsme nastavovali tváø jarnímu slunci, které nás høálo do oblièeje. Nebylo horké, ani palèivé, ale jasné, záøivé a èisté. Zaèal èas prvního líhnutí housat, kachòat, králíèkù a kùzlat. Jarní doba pro nás znamenala intenzivní péèi o vše èerstvì narozené. Kolikrát jsem se pøi sbìru ¾ebøíèku, èi mladých kopøiv zahledìla do modré oblohy v nádherném pocitu odpoutání se od svìta a jeho problémù a jen tak jsem lelkovala jako nezúèastnìný divák. Na nekoneèné obloze trylkoval skøivánek a návrat k denním povinnostem byl protknut radostí nad nástupem teplých dní. Naší kuchyní, se rozléhal bezpoèet hláskù. Mláïátka potøebovala hodnì tepla, pestrou a hodnotnou stravu, lásku a stálou péèi. Jaro sice klepalo na vrátka, ale pro takové tvoreèky ještì nebylo venku dostatek tepla.
Sna¾ila jsem si ka¾dý den vyšetøit trošku èasu, abych se mohla alespoò na chvíli potìšit pøírodou, která v období zimního chladu nedávala mnoho pøíle¾itosti k pobytu venku. Za chalupou nad rozlehlou strání se èlovìku otevøel celý prostor nad údolím, rozprostøený témìø pod nohama. Poka¾dé se tu dalo spatøit nìco nového. Vzdálenosti se jakoby zkrátily a èlovìk mìl rázem pocit, jakoby staèilo jenom natáhnout ruku a dotknout se známých místeèek pode mnou. Vzduch vonìl opojnou svì¾estí nové trávy a prvních poslù jara. Sem tam pohozený jaterník, podléš»ka cudnì klopící okvìtní plátky s nìmou otázkou, zda mù¾e ji¾ rozkvést do plné krásy. Konì se bujnì prohánìli v nedaleké ohradì a telátka s údivem v oèích zírala do vlahého dne. Ka¾dý den jsme vstávali s dychtivostí, v oèekávání nových zázrakù, plni síly a touhy dokázat v našem hospodáøství provést øadu naplánovaných zmìn.
Vrátím-li se zpìt do mìsta, mám dojem, ¾e úmìrnì k našemu vìku se prohlubuje nedoèkavost s nástupem jara. Nosíme v sobì pocit, ¾e zima je èím dál delší, rok od roku zlomyslnìjší, a my ji snášíme hùø a hùø. Myslím si, ¾e u¾ ji dávno neprovází ten mírný pøechod, o kterém tak rádi mluvíme se svými pøáteli. Sna¾íme se sice vyu¾ít ka¾dého pøívìtivého dne k práci na zahradì, ale svazuje nás starost o budoucnost. Chybí nám mo¾nost brouzdat se proslunìným lesem, po cestách naplnìných ptaèím zpìvem, bzukotem much a polštáøky buclatého mechu. Chybí nám naše mládí.
A pøes to je jaro nejkrásnìjším obdobím roku.
Irena Atzlerová
Ilustrace:Zdenka Tureèková-Dole¾elová